ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.185.2017:25
sp. zn. 8 As 185/2017-25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Y. S., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017,
čj. MV-53360-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 19. 7. 2017, čj. 5 A 107/2017-20,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora
uvedeného rozhodnutí žalovaného. Se žalobou spojil návrh na přiznání odkladného účinku
a požádal též o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta.
[2] Městský soud napadeným usnesením rozhodl tak, že odkladný účinek žalobě nepřiznal
(výrok I.) a žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok II.). Protože neshledal
splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, zamítl i žádost o ustanovení zástupce
(výrok III.).
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výrokům II. a III. usnesení městského soudu
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasil
se závěry soudu a jeho rozhodnutí považoval za nezákonné; uvedl, že v současné době
má omezené příjmy s ohledem na nepravidelný výkon práce. Stěžovatel žádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce také pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[5] Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že v případech, kdy kasační stížnost
směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19).
O návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti proto
nebylo nutno rozhodovat.
[6] K posouzení žádosti stěžovatele na ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud
od stěžovatele vyžádal potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž
stěžovatel uvedl pouze to, že hledá zaměstnání a že jej zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat
z důvodu jeho pobytu a původu; sdělil též své průměrné měsíční náklady na bydlení a stravování.
Žádné příjmy stěžovatel v potvrzení neuvedl. Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto údaje
nekorespondují s údaji uvedenými v kasační stížnosti, v níž stěžovatel uvedl, že „v současné době
má omezené příjmy s ohledem na nepravidelný výkon práce“. Stěžovatel tedy (stejně jako v řízení
předchozím) řádně a v dostatečném rozsahu neuvedl relevantní skutečnosti, jež by jeho žádost
o ustanovení zástupce podpořily. Již proto nebyly splněny podmínky pro jeho osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), pročež nebyly splněny ani podmínky pro ustanovení
zástupce (§35 odst. 8 s. ř. s).
[7] Kasační stížnost přitom splňuje předepsané náležitosti a lze z ní – i bez stěžovateli
poskytnuté právní pomoci – seznat, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel
napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Pro výše uvedené Nejvyššímu správnímu
soudu nic nebrání v tom, aby o kasační stížnosti věcně rozhodl, přičemž nepředpokládá,
že by bylo v řízení před Nejvyšším správním soudem třeba činit další procesní úkony, při nichž
by mohl žalobce v důsledku své neznalosti práva utrpět jakoukoli újmu. Nejvyšší správní soud
proto žádost stěžovatele o ustanovení zástupce zamítl.
[8] Po přezkoumání věci Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Z ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. plyne, že účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy zčásti (a výjimečně i zcela) osvobozen
od soudních poplatků. Je proto povinností účastníka, aby prokázal veškeré pro posouzení žádosti
rozhodné skutečnosti. Městský soud dostatečně vážil konkrétní okolnosti daného případu a své
rozhodnutí též řádně odůvodnil. Zcela správně uvedl, že stěžovatel v žalobě nejprve uváděl,
že pracuje sezónně a příležitostně si jej najímá též stěhovací služba; v žádosti o přiznání
odkladného účinku pak argumentoval tím, že nepřiznání by pro něj znamenalo nemožnost
pokračovat v životě a v práci na území České republiky. V prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech naproti tomu uvedl, že nemůže najít zaměstnavatele, jenž by jej
zaměstnal s druhem pobytu, který má. Stěžovatel žádné jiné rozhodné skutečnosti svědčící
ve prospěch přiznání osvobození od soudních poplatků ani netvrdil a ani nedokládal.
[9] Ze spisu je zjevné, že stěžovatel sdělil soudu rozporné údaje, z nichž není patrné,
zda nějaké příjmy má, případně jaké výše tyto příjmy dosahují. Pokud chce účastník řízení čerpat
výhodu v podobě osvobození od soudních poplatků (případně žádá o ustanovení zástupce),
kterou za předpokladu splnění určitých podmínek právní úprava předvídá, musí řádně
a dostatečně doložit, že tyto podmínky splňuje. Jednou z těchto podmínek je, jak již bylo výše
uvedeno, prokázání, že nedisponuje dostatečnými prostředky, aby mohl soudní poplatek zaplatit.
Z toho důvodu je nezbytné, aby poskytl soudu celkový a hodnověrný obraz o své osobní,
majetkové a výdělkové situaci, a to do té míry, do jaké je to nutné pro potřeby posouzení jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Jelikož výše příjmů ze zaměstnání je podstatnou
součástí majetkové situace účastníka s přímým vlivem na konečné rozhodnutí o jeho žádosti,
je nutné doložit i skutečnosti týkající se jeho pracovní situace (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 7. 2017, čj. 6 As 180/2017-10). V posuzované věci těmto požadavkům
stěžovatel nedostál; městský soud proto postupoval správně, pokud jeho žádost zamítl.
[10] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly
žádné náklady, jejichž náhrada by mu měla být přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. září 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu