ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.90.2017:33
sp. zn. 8 As 90/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: R. K.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2015, čj. KUZL-54168/2015, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, čj. 41 A 61/2015-45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 10 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Valašské Klobouky, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím
ze dne 9. 7. 2015, čj. MUVK/12641/2015, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), spočívajícího v nepřipoutání řidiče za jízdy
na sedadle bezpečnostním pásem, za což mu uložil pokutu ve výši 1 600 Kč a povinnost nahradit
náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil znění výroku o vině doplněním
údaje, že žalobce jako řidič „osobního motorového vozidla“ namísto „nákladního vozidla“ nebyl za jízdy
připoután na sedadle bezpečnostním pásem, „ačkoli jím bylo povinně vybaveno“ a dále upřesnil právní
kvalifikaci přestupku tak, že se žalobce vytčeným jednáním dopustil „přestupku podle ustanovení
§125c odst. 1 písm. k zákona o silničním provozu“. Ve zbylém rozsahu (ve výroku o sankci a náhradě
nákladů řízení) ponechal rozhodnutí správního orgánu prvního stupně beze změny. Proti
rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem
ze dne 29. 3. 2017, čj. 41 A 61/2015-45, zamítl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil blanketní kasační
stížností. Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatelova kasační stížnost neobsahovala žádnou konkrétní kasační námitku,
z níž by vyplýval okruh přezkumu napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele
vyzval podle §106 odst. 1 s. ř. s. usnesením ze dne 16. 5. 2017, čj. 8 As 90/2017-15, k doplnění
kasační stížnosti o důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu. K tomu stanovil
stěžovateli lhůtu jednoho měsíce od doručení uvedeného usnesení (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Současně stěžovatele poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti odstraněny a v řízení
nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.
[5] Usnesení kasačního soudu ze dne 16. 5. 2017, čj. 8 As 90/2017-15, bylo dne 17. 5. 2017
doručeno zástupci stěžovatele, jehož si k zastupování v řízení o kasační stížnosti zvolil. Lhůta
k odstranění vad kasační stížnosti marně uplynula v pondělí 19. 6. 2017 (§40 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Stěžovatel v této lhůtě vytčené vady kasační stížnosti neodstranil.
[6] Podáním zaslaným kasačnímu soudu datovou zprávou dne 20. 6. 2017, odeslanou
mu v 19:21:59 hodin sice stěžovatel důvody kasační stížnosti doplnil, učinil tak ovšem zjevně
po uplynutí zákonem stanovené lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. Ačkoliv lze tuto lhůtu prodloužit,
je možno tak učinit jen na základě včasné žádosti stěžovatele (srov. §106 odst. 3 in fine s. ř. s.).
Takovou žádost stěžovatel nepodal. Nejvyšší správní soud tudíž nemůže přihlížet k námitkám
uplatněným po jejím uplynutí. Pokud by tak učinil, narušil by rovnost procesních práv účastníků
řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06).
[7] Kasační stížnost, která neobsahuje uvedení žádného určitého důvodu, pro nějž stěžovatel
napadá rozsudek krajského soudu, nelze projednat. Jelikož tento nedostatek stěžovatel přes výzvu
soudu v zákonné lhůtě neodstranil, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Stěžovatel v souvislosti s podáním kasační stížnosti zaplatil dne 25. 5. 2017 soudní
poplatek ve výši 5 000 Kč. Poté zaplatil soudní poplatek ve stejné výši podruhé dne 30. 5. 2017.
Podle §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích „[b]yl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl,
aniž by jednání nařizoval, proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši
5 000 Kč. Podruhé zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč se vrací ve smyslu §10 odst. 1
věty druhé zákona o soudních poplatcích, podle něhož „[b]ylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila
poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek.“ Ve smyslu §10a zákona o soudních poplatcích bude
stěžovateli soudní poplatek, resp. jeho přeplatek v celkové výši 10 000 Kč vrácen do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. června 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu