ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.92.2017:17
sp. zn. 8 As 92/2017-17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: předseda Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19, Praha
2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, čj. 45 A 30/2017-3,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále také jen „krajský soud“)
domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v rozvrhu práce Obvodního soudu
pro Prahu 2 na rok 2014 vydaném žalovaným. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením
rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Dospěl totiž k závěru, že daný soud
je podle §7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušným k projednání věci, neboť jeho soudní obvod
zahrnuje právě i území hlavního města Prahy, v němž má sídlo žalovaný, tj. předseda Obvodního
soudu pro Prahu 2.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž zpochybňoval zákonnost postupu krajského soudu. Stěžovatel rovněž žádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 5. 2017, čj. 8 As 92/2017-7, s poukazem
na judikaturní závěry rozšířeného senátu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, rozhodl, že se stěžovateli zástupce neustanovuje. Kasační stížnost totiž
směřovala proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (o postoupení věci příslušnému soudu)
učiněnému v řízení o žalobě. Z uvedeného důvodu kasační soud netrval ani na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost. Tyto závěry zastává Nejvyšší správní soud i nadále,
přestože nepřehlédl, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti zopakoval svoje návrhy
na ustanovení zástupce a osvobození od placení soudních poplatků (viz stěžovatelovo podání
ze dne 2. 6. 2017).
[4] Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] V posuzovaném případě podal stěžovatel žalobu u Krajského soudu v Praze. Krajský
soud dospěl ke správnému závěru, že v dané věci je ve smyslu §83 věty před středníkem s. ř. s.
žalovaným správním orgánem, jemuž je přičitatelný stěžovatelem vymezený nezákonný zásah
ve formě vydání rozvrhu práce, předseda Obvodního soudu pro Prahu 2. Podle §34 odst. 2
a §127 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích) totiž vykonává státní správu
okresního (obvodního) soudu jeho předseda a podle §41 odst. 2 téhož zákona také vydává
rozvrh práce.
[7] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv
toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle §7 odst. 5 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh
podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[8] Podle příloh č. 2 a 4 zákona o soudech a soudcích spadá žalovaný vzhledem ke svému
sídlu na území Prahy 2 do obvodu Městského soudu v Praze a nikoliv Krajského soudu v Praze.
Krajský soud tudíž nepochybil, pokud žalobu napadeným usnesením postoupil místně
příslušnému soudu. Rovněž žádné jiné vady, které stěžovatel veskrze obecně a bez jakéhokoliv
upřesnění namítal (tj. nezákonnost, podjatost, zmatečnost, trestnou činnost úředních osob atd.)
Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu neshledal.
[9] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. července 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu