ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.141.2016:38
sp. zn. 8 Azs 141/2016 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. M.,
zastoupeného Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 1785/3, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 6. 2013, čj. OAM-59/VL-07-ZA04-PD1-2009, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, čj. 2 Az 11/2013 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši
3400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“) rozhodl
podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) o žalobcově
žádosti o prodloužení doplňkové ochrany tak, že se doplňková ochrana neprodlužuje, neboť
pominuly důvody, po něž byla dříve udělena.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který
ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Vyslovil, že předchozí obavy žalobce z bezpečnostních
složek v Čečensku, tzv. kadyrovců, již nejsou oprávněné, v zemi původu došlo ke změně
okolností významné a trvalé povahy, Čečenci nejsou v Ruské federaci vystaveni represím a toto
dříve opodstatněné riziko nyní není reálné. Nově stěžovatelem uváděné zdravotní potíže
(které nebyly důvodem udělení doplňkové ochrany v původním rozhodnutí ze dne 15. 2. 2011)
nejsou podle městského soud relevantním důvodem pro prodloužení doplňkové ochrany; mohou
být významné při úvahách o naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu, což však není
předmětem řízení. Městský soud neshledal ani nesoulad napadeného rozhodnutí s mezinárodními
smlouvami a vyvrátil i žalobní námitky, že žalovaný nepřihlédl ke všemu, co ve správním řízení
vyšlo najevo. Nakonec uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek odůvodnění.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu (a to výslovně
proti I. výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a proti II. výroku, pod nějž žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení) kasační stížností opírající se o kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl zrušit napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu
k dalšímu řízení.
[4] V kasační stížnosti namítal, že se městský soud nezabýval tím, zda správní orgán vycházel
ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a zda žalovaný postupoval v řízení v souladu
s právními předpisy. V této souvislosti poukazoval na rozpor napadeného rozhodnutí s §14a, §17
odst. 2 a §53a odst. 4 zákona o azylu.
[5] Nesouhlasil se závěrem, že okolnosti v zemi původu se změnily do té míry,
že již doplňkové ochrany není třeba. Možnost vnitřní migrace považoval za komplikovanou
a pro řešení jeho situace nevhodnou. Ač nevyloučil jisté zlepšení situace v zemi původu, namítal,
že změny nejsou natolik významné, aby mu nehrozilo žádné nebezpečí, že utrpí vážnou újmu.
Stěžovatel též poukázal na narůstající problémy v oblasti dodržování lidských práv v Ruské
federaci, za něž je tato země kritizována.
[6] Stěžovatel měl za to, že napadené rozhodnutí postrádá přesvědčivost zejména v části,
pojednávající o možnosti vnitřní migrace, která byla stěžejním důvodem neprodloužení
doplňkové ochrany. Poukazoval i na to, že na jedné straně žalovaný v napadeném rozhodnutí
uvedl, že existují důvody, pro které by byl stěžovatel nucen svůj původní pobyt v Ruské federaci
opustit, na straně druhé dospěl k závěru, že stěžovateli v zemi původu žádná újma nehrozí.
[7] Závěrem stěžovatel zdůraznil, že jeho výpověď je konzistentní a svá tvrzení doložil.
Skutkový a právní stav, z nějž městský soud při posouzení věci vyšel, tedy neumožňoval návrat
do vlasti bez nebezpečí a následků pro jeho osobu.
IV.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapituloval průběh správního řízení,
podstatné skutkové okolnosti případu i důvody, pro něž neshledal potřebu prodloužení
doplňkové ochrany. Přiklonil se k závěrům obsaženým v napadeném rozsudku, jež považoval
za věcně správné a souladné s právními předpisy. Navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
V.
[9] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[10] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu těchto judikaturních závěrů
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. Ve stěžovatelově zájmu bylo,
aby v kasační stížnosti uvedl konkrétní důvody, na základě nichž bylo možno na podstatný přesah
vlastních zájmů usoudit. Stěžovatel však v kasační stížnosti žádné takové skutečnosti neuvedl,
a tyto nejsou zjevné ani z obsahu soudního spisu.
[11] Stěžejní argumentace stěžovatele v kasační stížnosti směřovala k vyjádření nesouhlasu
se závěry žalovaného, že v zemi původu došlo k takovým změnám významné a trvalé povahy,
že již prodloužení doplňkové ochrany není třeba a že důvody, pro něž byla dříve doplňková
ochrana udělena a pro něž žádal o její prodloužení [nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2
písm. b) zákona o azylu] lze nyní řešit především cestou vnitřní migrace v zemi původu.
[12] Stěžovatel přitom v kasační stížnosti toliko opakoval námitky, které uplatnil již v žalobě.
Neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že jeho výtky mohou mít „širší dopad“ i mimo sféru jeho
postavení či mimo jeho vlastní zájmy, jak vyplývá z §104a s. ř. s. a jak Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil v odkazovaném usnesení čj. 1 Azs 13/2006 - 39. Fakticky se stěžovatel
v kasační stížnosti domáhal přezkumu závěrů městského soudu obsažených v napadaném
rozsudku, avšak pouze v rámci svých vlastních zájmů, aniž by se měly při posuzování namítaných
kasačních důvodů řešit i právní otázky dosud neřešené vůbec či řešené v judikatuře rozdílně,
resp. aniž vyplynula potřeba tzv. judikaturního odklonu od výkladu přijímaného ve věcech
týkajících se prodloužení doplňkové ochrany, nebo aniž by městský soud nerespektoval ustálenou
judikaturu a jeho rozhodnutí by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.
[13] Nejvyšší správní soud ověřil, že se krajský soud v napadeném rozsudku jednotlivě vyjádřil
ke všem žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě
vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal přitom na výsledky správního řízení a v něm
shromážděné informace a důkazy, tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající
hmotněprávní normy a v napadeném rozsudku zohlednil též judikaturu Nejvyššího správního
soudu týkající se otázek řešených i v souzené věci.
[14] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený
rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost),
není zde ani jiná vada řízení před městským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost
napadeného rozsudku, městský soud se nedopustil ani tvrzeného judikaturního odklonu
či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená
judikatura dává odpověď na všechny jeho stížní námitky.
VI.
[15] S ohledem na skutečnost, že důvody kasační stížnosti neobsahovaly ničeho nad rámec
předchozího právního posouzení učiněného městským soudem, nemohl Nejvyšší správní soud
dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Kasační stížnost proto podle §104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[17] Usnesením městského soudu ze dne 29. 7. 2013, čj. 2 Az 11/2013 - 25 byla stěžovateli
ustanovena zástupkyně z řad advokátů Mgr. Liliana Křístková. Zástupce ustanovený v řízení před
krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši
3100 Kč (sepis kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy
částka 3 400 Kč, podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif). Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. února 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu