ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.189.2017:31
sp. zn. 8 Azs 189/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: U. E. N. E.,
zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 11. 2015, čj. OAM-121/ZA-ZA14-K03-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017, čj. 4 Az 53/2015-35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žalobci neuděluje mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce se proti
napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora uvedeným
rozsudkem zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů vyplývajících z §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel navrhoval zrušit
rozsudek městského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení. K vlastním důvodům kasační
stížnosti doplnil, že žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti. Uvedl, že má na území České republiky rodinu a z tohoto důvodu žádá
o humanitární azyl. Rozhodnutí žalovaného i městského soudu považuje za nehumánní a jejich
důsledky za příliš striktní.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
dle jeho mínění jak jeho rozhodnutí, tak rozhodnutí městského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. Uvedl, že institut azylu neslouží k úpravě rodinných vazeb.
[4] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech
mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být dle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však Nejvyšší
správní soud uvádí následující.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení čj. 1 Azs 13/2006-39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí
může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] V rozsudku čj. 2 Azs 21/2006-59 Nejvyšší správní soud připustil, že kasační stížnost
žalovaného lze považovat za přijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského
soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský soud
nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a nelze vyloučit, že by tak činil
i do budoucna.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek,
které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou
judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu
odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[8] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. listopadu 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu