ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.219.2016:34
sp. zn. 8 Azs 219/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: U. A.,
zastoupené Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2015, čj. OAM-635/ZA-ZA02-HA08-2015, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, čj. 2 Az 33/2015 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Čapkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši
4114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“)
podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl,
že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná a že se řízení o udělení
mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji výše uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud uzavřel, že v nynější věci se jedná
o v pořadí šestou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, kterou však odůvodňuje
týmiž důvody (legalizace pobytu v České republice; obava z návratu do země původu s ohledem
na svého syna, který je tmavé pleti; výhružky členů rodiny), jako v předchozích žádostech; nyní
tvrzené skutečnosti tedy nejsou nové a nejedná se ani o skutečnosti, které nebyly v předchozím
řízení zkoumány. Městský soud poukázal i na nezměněnou politickou a bezpečnostní situaci
v zemi původu a doplnil, že pobytovou situaci mohla žalobkyně řešit jinou zákonnou cestou,
nikoli opakovanými žádostmi o udělení mezinárodní ochrany.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu kasační
stížností opírající se o kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhla zrušit
napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] V kasační stížnosti namítala, že městský soud nesprávně posoudil informace o postavení
dětí smíšené rasy v Mongolsku, jimiž je třeba se zabývat podrobněji, zejména jde-li o dítě
negroidní rasy. Městskému soudu vytýkala také nesprávné hodnocení provedených důkazů
a nesprávná zjištění, která z nich učinil. Měla za to, že městský soud nezohlednil ani skutečnost,
že se bojí návratu do Monoglska, neboť jí bylo vyhrožováno členy její vlastní rodiny.
V Mongolsku drží rodina pevně při sobě a zavrhne-li některého člena, stává se z něj v podstatě
bezdomovec odkázaný na okraj společnosti. Na její případ je třeba nahlížet komplexně a ve všech
detailech. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvedla, že její nezletilý syn již získal v České
republice povolení k přechodnému pobytu a v nejbližší době mu bude udělen trvalý pobyt.
I proto nelze bez řádných důvodů rodinu rozdělit, zvláště, je-li na ní její syn plně závislý. Podle
stěžovatelce dostupných informací získal trvalý pobyt na území České republiky též otec jejího
nezletilého syna (P. O. M.).
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí i rozsudek
městského soudu a shrnul, že stěžovatelka v nynější šesté žádosti o udělení mezinárodní ochrany
uplatňovala stejné důvody jako v jedné z předchozích žádostí; neuvedla takové skutečnosti, které
by odporovaly použití §25 písm. i) ve spojení s §10a písm. e) zákona o azylu. Žalovaný
zdůraznil, že azylové řízení neslouží k úpravě rodinných či obdobných vazeb a poukázal i na to,
že Česká republika, stejně jako jiné země Evropské unie, považuje Mongolsko za bezpečnou zemi
původu. Návratu stěžovatelky (a popřípadě i jejího syna) do země původu tedy nic nebrání.
Z uvedených důvodů navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
V.
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jeho typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[7] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu těchto judikatorních závěrů
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. Ve stěžovatelčině zájmu bylo, aby
v kasační stížnosti uvedla konkrétní důvody, na základě nichž bylo možno na podstatný přesah
vlastních zájmů usoudit. Stěžovatelka však v kasační stížnosti žádné takové skutečnosti neuvedla,
a nejsou zjevné ani z obsahu soudního spisu.
[8] Stěžejní argumentace stěžovatelky v kasační stížnosti směřovala k vyjádření nesouhlasu
se závěry žalovaného i městského soudu, především pokud jde o obavu z návratu do země
původu vzhledem k výhrůžkám členů její rodiny a s ohledem na osobu nezletilého syna, který
je po otci tmavé pleti.
[9] Stěžovatelka však v kasační stížnosti pouze zopakovala námitky, které uplatnila
již v žalobě. Neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že její výtky mohou mít „širší dopad“ i mimo
sféru jejího postavení či mimo jejího vlastní zájmy, jak vyplývá z §104a s. ř. s., a jak Nejvyšší
správní soud podrobně vyložil v odkazovaném usnesení čj. 1 Azs 13/2006 - 39. Fakticky
se stěžovatelka v kasační stížnosti domáhala opětovného přezkumu závěrů městského soudu
obsažených v napadaném rozsudku, avšak pouze v rámci svých vlastních zájmů. Namítané
kasační důvody nesměřovaly k právním otázkám dosud neřešeným vůbec či řešeným v judikatuře
rozdílně, nevyplynula z nich ani potřeba tzv. judikaturního odklonu od výkladu přijímaného
ve věcech týkajících se opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka taktéž
nenamítala, že městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu a že by jeho rozhodnutí mohlo
mít dopad do jejího hmotněprávního postavení.
[10] Nejvyšší správní soud ověřil, že městský soud se v napadeném rozsudku jednotlivě
vyjádřil ke všem žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě
vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal přitom na výsledky správního řízení a v něm
shromážděné informace a důkazy a podřadil je pod jednotlivé hmotněprávní normy dopadající
na posuzovaný případ.
[11] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že v nyní
projednávané věci není dán žádný z důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Nyní souzená věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně a kasační soud neshledal
ani důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu ani zásadní pochybení městského soudu,
ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého
pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva.
VI.
[12] S ohledem na skutečnost, že důvody kasační stížnosti neobsahovaly ničeho nad rámec
předchozího právního posouzení učiněného městským soudem, nemohl Nejvyšší správní soud
dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Kasační stížnost proto podle §104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[14] Usnesením městského soudu ze dne 29. 9. 2015, čj. 2 Az 33/2015 - 18 byl stěžovatelce
ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Jaroslav Čapek. Zástupce ustanovený v řízení
před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3100 Kč
(sepis kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy částka
3400 Kč, podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto
se ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. jeho odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o částku této
daně ve výši 714 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 4114 Kč a uvedená částka bude
ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. února 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu