ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.251.2016:34
sp. zn. 8 Azs 251/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: R. K.,
zastoupeného Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 6. 2016, čj. OAM-423/ZA-ZA11-ZA17-2016, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2016, čj. 60 Az 21/2016-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji shora
uvedeným rozsudkem zamítl, neboť žalobní námitky nepovažoval za důvodné.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodu vyplývajícího z §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhoval zrušit napadený rozsudek a věc
vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel též návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti ve prospěch její přijatelnosti uvedl, že pochybení, jehož
se při posouzení věci dopustil krajský soud, má dopad do jeho hmotněprávního postavení, neboť
mu odnímá možnost získat azyl.
[5] K vlastnímu důvodu kasační stížnosti uplatněnému podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
doplnil, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávně posoudil splnění podmínek pro udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona o azylu. Stěžovatel míní, že rozhodnutí
žalovaného i krajského soudu jsou diskriminační, nesoucí prvky libovůle orgánu veřejné moci.
Krajský soud v napadeném rozsudku zasáhl do subjektivních práv stěžovatele a jeho rozsudek
je v rozporu se zájmy na ochranu soukromého a rodinného života.
[6] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že v jeho případě není dána obava způsobení
vážné újmy v podobě hrozícího trestního postihu v zemi původu. Poukázal na skutečnost,
že již byl vydán povolávací rozkaz do armády, který přiložil ke kasační stížnosti. Z něj je zjevné,
že se stěžovatel měl dne 30. 11. 2016 dostavit k lékařské prohlídce k vojenskému komisariátu
ve městě Stryj pro účely výkonu vojenské služby podle nařízení Ministerstva obrany Ukrajiny
ze dne 15. 11. 2016. K uvedené skutečnosti mělo být přihlédnuto vzhledem k §28 odst. 7 zákona
o azylu. Jelikož se stěžovatel k lékařské prohlídce nedostavil, má za to, že mu bezprostředně hrozí
vznik újmy v podobě trestního stíhání. Reálně mu tedy hrozí vážná újma v podobě vážného
ohrožení života v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Po obdržení
povolávacího rozkazu by měl v ukrajinské armádě bojovat proti tzv. proruským separatistům,
na jejichž straně válčí jeho strýc I. K. nebo bývalí spolužáci D. Š. a A. Š. Podle stěžovatele jsou
z uvedených důvodů splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 a 2
písm. c) zákona o azylu. Neudělení azylu či humanitárního azylu bude mít za následek vyhoštění a
následně bude stěžovatel nucen nastoupit do armády na Ukrajině, což zasáhne do jeho života.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu, napadené
rozhodnutí i rozsudek krajského soudu, s tím, že byly vydány v souladu s právními předpisy.
Zrekapituloval, že se dostatečně zabýval všemi důvody sdělenými stěžovatelem v průběhu
správního řízení, jimiž odůvodnil svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž shledal důvod
pro udělení některé z jejích forem. Poukázal na to, že kasační důvody se převážně shodují s těmi,
jež byly předmětem žaloby; stěžovatel tak v kasační stížnosti v podstatě jen polemizuje se závěry
krajského soudu a vyjadřuje svůj nesouhlas s právním posouzením uplatněných důvodů
žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Poukázal také na Výnos č. 411/2016 ze dne 26. 9. 2016
prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka o demobilizaci posledních branců a záložníků povolaných
do armády během bojů s proruskými separatisty na východě země, podle nějž by nadále do bojů
měli být nasazováni jen profesionální vojáci a do konce roku by se podle něj měli domů vrátit
všichni zmobilizovaní vojáci a branci povolaní k povinné službě s tím, že nadále se nebudou
posílat do oblasti bojů. Tuto skutečnost potvrzuje i zpráva ČTK ze dne 2. 11. 2016, podle níž
s odvoláním na agenturu AFP „na východě Ukrajiny už nejsou podle Porošenka mobilizovaní vojáci, pouze
dobrovolníci a profesionální příslušníci armády“.
[8] Žalovaný z uvedených důvodů navrhl kasační stížnost zamítnout, nebude-li
pro nepřípustnost odmítnuta. K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti doplnil,
že je bezpředmětná, jelikož kasační stížnost má v této věci odkladný účinek ze zákona.
V.
[9] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jeho typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[10] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu těchto judikaturních závěrů
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. Jak vyplývá ze závěrů výše citovaného
usnesení, pochybení krajského soudu má dopad do hmotněprávního postavení účastníka zejména
tehdy, pokud spočívá v nerespektování ustálené judikatury a nelze vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo pokud krajský soud v jednotlivém případě
hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva a toto pochybení bylo tak výrazné
intenzity, že se lze důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského
soudu by bylo odlišné. Takových pochybení se však krajský soud v projednávané věci nedopustil.
[11] Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že konkrétní námitky stěžovatele uplatněné
v žalobě se týkaly tvrzených pochybení žalovaného při posouzení podmínek pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu a dále doplňkové ochrany podle §14a odst. 2
písm. b) a c) zákona o azylu. Právě těmito výtkami se v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. zabýval
krajský soud. Namítá-li tedy stěžovatel nyní v kasační stížnosti (byť ve zcela obecné rovině
a jedinou větou) též nesprávné posouzení podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle
§12, §13 a §14b zákona o azylu, jedná se o námitky nepřípustné ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[12] Nad rámec uvedeného však přesto Nejvyšší správní soud doplňuje, že nepřehlédl,
že možností udělení kterékoliv z forem mezinárodní ochrany se v souladu s §28 odst. 2 zákona
o azylu zabýval žalovaný. Nepodpořil-li tedy stěžovatel žalobní námitky argumentací jdoucí proti
jeho závěrům o neudělení azylu podle §12, resp. §13 zákona o azylu, nebo doplňkové ochrany
ve smyslu §14b zákona o azylu, nemohl se jimi zabývat ani krajský soud; řízení před ním
je ovládáno dispoziční zásadou, a tudíž je věci účastníka řízení, aby v rámci uplatněných
žalobních bodů uvedl, z jakých skutkových a právních důvodů rozhodnutí žalovaného napadá.
Krajský soud nemůže za účastníka řízení takové důvody doplňovat nebo nad rámec žalobních
bodů vyhledávat.
[13] Výtky stěžovatele vznesené jím v kasační stížnosti tak mohly účinně směřovat
jen proti důvodům, na nichž byl napadený rozsudek krajského soudu založen (ratio decidendi).
Jedná-li se o neudělení doplňkové ochrany podle §14 odst. 2 písm. b) zákona o azylu, stěžovatel
v kasační stížnosti nově poukázal na povolávací rozkaz (vydaný blíže neurčeného dne), podle nějž
se měl dostavit dne 30. 11. 2016 k lékařské prohlídce za účelem nastoupení výkonu vojenské
služby podle nařízení Ministerstva obrany Ukrajiny ze dne 15. 11. 2016. Jelikož uvedená
skutečnost (vydání povolávacího rozkazu) nebyla v řízení před správními orgány, ale ani v řízení
před krajským soudem vůbec uplatněna (nastala až po vydání napadeného rozsudku), nemohla
být předmětem posouzení ze strany správních orgánů ani krajského soudu.
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu dává jinak odpověď
na všechny stěžovatelovy výtky, jež vznáší v kasační stížnosti.
[15] Namítané pochybení při posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle §14a
odst. 2 písm. c) zákona o azylu (vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti
z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu)
Nejvyšší správní soud z napadeného rozsudku nedovodil. K potenciální hrozbě vážné újmy
ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu jako předpokladu pro udělení doplňkové ochrany
se kasační soud vyslovil již mnohokrát a jeho závěry tak netřeba znovu opakovat (srov. např. jeho
usnesení ze dne 15. 1. 2015, čj. 7 Azs 265/2014-17, ze dne 31. 3. 2015, čj. 4 Azs 15/2015-28,
ze dne 26. 10. 2016, čj. 2 Azs 270/2016-29 a řadu dalších).
[16] Namítal-li stěžovatel, že důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle výše uvedeného
ustanovení zákona o azylu je skutečnost, že by po obdržení povolávacího rozkazu měl bojovat
proti tzv. proruským separatistům, pak Nejvyšší správní soud doplňuje, že pro existenci
skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu musí
být splněna mimo jiné podmínka, že je žadatel o udělení mezinárodní ochrany civilista
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68). Vzhledem
ke stěžovatelově argumentaci, jež je opřena o jeho postavení vojáka, tuto podmínku nemůže
stěžovatel splňovat a vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu mu nemůže
hrozit.
[17] Také z hlediska posouzení možnosti udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona
o azylu nelze napadenému rozsudku vytknout pochybení, která by měla dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Důvody udělení humanitárního azylu spatřoval
stěžovatel ve stejných skutečnostech, pro něž se dovolával udělení doplňkové ochrany.
Na to poukázal krajský soud na straně 9 napadeného rozsudku. Správně přitom zdůraznil,
že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a možnost jeho udělení je věcí správního
uvážení. Úvahy žalovaného, na nichž založil svůj závěr o neudělení humanitárního azylu
v napadeném rozhodnutí, krajský soud posoudil podle zásad vyplývajících z judikatury kasačního
soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004 čj. 5 Azs 47/2003-48,
nebo ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004).
[18] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud se v napadeném rozsudku jednotlivě
vyjádřil ke všem uplatněným žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně
a přesvědčivě vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal na důvody stěžovatelovy žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, zohlednil výsledky správního řízení a v něm shromážděné
informace a důkazy, tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající hmotněprávní
normy a v napadeném rozsudku zohlednil též judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající
se otázek řešených i v souzené věci. Nedopustil se přitom ani judikatorního odklonu ani hrubého
pochybení při výkladu hmotného práva.
VI.
[19] S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle §104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[20] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti samostatně nerozhodoval,
neboť kasační stížnost v posuzované věci měla odkladný účinek ze zákona (srov. §32 odst. 5
ve spojení s §32 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelův návrh byl tudíž nadbytečný.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. dubna 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu