ECLI:CZ:NSS:2017:9.ADS.206.2016:23
sp. zn. 9 Ads 206/2016 – 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. L., zast.
JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem Konviktská 12, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 27. 8. 2015, č. j. X v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. 58 Ad 15/2015-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora
označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatele
a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 6. 2015, č. j. X (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl stěžovateli přiznán od 29. 6. 2015 starobní důchod dle §
29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“) ve výši 9 925 Kč měsíčně.
I. Vymezení věci
[2] Stěžovatel si dne 14. 5. 2015 požádal o přiznání starobního důchodu na Okresní správě
sociálního zabezpečení Česká Lípa. K žádosti připojil listiny, které měly osvědčit výši jeho
výdělků v období od 1. 1. 1986 do 30. 6. 1989 u zaměstnavatele Severokámen n. p. Liberec,
později Československý kamenoprůmysl, sdružený podnik Praha v likvidaci. Jednalo se o čestná
prohlášení o dobách zaměstnání stěžovatele a svědků I. M. a P. M., kteří byli současně se
stěžovatelem zaměstnáni u stejného zaměstnavatele, kopie evidenčních listů těchto svědků,
ověřenou kopii stěžovatelova členského průkazu Revolučního odborového hnutí (dále jen
„ROH“) s potvrzením o zaplacení členských příspěvků, členský štítek ROH a stěžovatelovu
pracovní smlouvu ze dne 2. 1. 1980.
[3] Prvostupňovým rozhodnutím mu byla dávka od 29. 6. 2015 přiznána. Za rozhodné
období v letech 1986 – 1989 však nebyly stěžovatelem ani jeho tehdejším zaměstnavatelem
doloženy evidenční listy k výpočtu vyměřovacího základu. Výše zmíněnými důkazními prostředky
prokázal stěžovatel dobu pojištění, nikoli však již vyměřovací základ, a proto nebylo rozhodné
období do výpočtu výše starobního důchodu zahrnuto. Z doložených dokladů nelze zjistit
přesnou výši hrubého výdělku stěžovatele ani jeho vyloučené doby za jednotlivé měsíce.
[4] Krajský soud dovodil, že žalovaná neměla reálnou možnost zjistit výši příjmů stěžovatele
za rozhodné období. Rozhodnou dobu, tj. dobu od 1. 1. 1986 do 30. 6. 1989 správně vyhodnotila
jako dobu zaměstnání stěžovatele, současně ji však pro výpočet osobního vyměřovacího základu
hodnotila jako dobu vyloučenou.
[5] Zákon o důchodovém pojištění upravil rozhodné období pro stanovení osobního
vyměřovacího základu tak, že toto zasahuje rovněž do doby účinnosti předchozích právních
předpisů. Z důvodu odlišné konstrukce rozhodného období v zákoně o důchodovém pojištění
oproti zákonu č. 100/1988 Sb. byla dle nového zákona inkorporována nově vyloučená doba
§16 odst. 4 písm. c), a to doba, po kterou „byl pojištěnec poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li
zjistit výši jeho vyměřovacích základů“. Takovouto úpravu zákon č. 100/1988 Sb. nepotřeboval, neboť
pro stanovení vyměřovacího základu umožňoval výběr pouze pěti výdělkově nejlepších let
rozhodného období, a roky, ve kterých nebyly příjmy zjistitelné, bylo možné jednoduše
pominout.
[6] V rozsudku ze dne 27. 11. 2008, č. j. 3 Ads 88/2008 – 173, publikovaném
pod č. 478/2012 Sb. NSS, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že vyloučenou dobu podle §16
odst. 4 písm. c) zákona o důchodovém pojištění je nutno vztáhnout i na dobu před 1. 1. 1996,
neboť opačný postup vede potenciálně ke snižování (rozmělňování) rozhodného příjmu
pojištěnce, a je tudíž v rozporu se zásadami, na kterých je právní úprava důchodového pojištění
historicky vybudována. Soud obdobně jako v projednávané věci posuzoval situaci, kdy žalobce
prokazoval výši příjmu známkami vylepenými v členském průkaze ROH a dospěl k závěru,
že ze známek vylepených v průkaze ROH ji jistit nelze.
[7] Obdobně ani v projednávané věci nelze ze známek ROH dovodit počet vyloučených dob,
které se vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního
výdělku v souladu s §16 dost. 4 zákona o důchodovém pojištění. K objasnění počtu
vyloučených dob nemohly přispět ani navrhované svědecké výslechy spolupracovníků, neboť
ti se jen stěží mohli spolehlivě vyjádřit např. k dočasné pracovní neschopnosti stěžovatele v době
před téměř třiceti lety.
[8] Výši příjmů nebylo totiž z doložených listin objektivně možné zjistit.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[9] Obsahově směřuje kasační stížnost do důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s.
[10] Po obsáhlé rekapitulaci dosavadního řízení stěžovatel namítá, že závěry NSS ve věci
sp. zn. 3 Ads 88/2008 o které krajský soud své rozhodovací důvody, na projednávanou věc
nedopadají.
[11] Zdůrazňuje, že soud nerespektoval zájem na právní ochraně stěžovatele, který je bez
vlastního zavinění znevýhodněn, neboť jeho zaměstnavatel nesplnil svou zákonnou povinnost
dle §39 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Tento
stav nemůže jít k jeho tíži, neboť by byla porušena jeho subjektivní práva na soudní ochranu.
[12] Uvádí, že nesouhlasí s postupem žalované, kdy z nabízených důkazních prostředků,
které jí předložil, neurčila alespoň minimální výši jeho vyměřovacího základu za příslušné
období, a navrhl, aby byl starobní důchod přepočten s vyměřovacími základy, které si sama
zjistí z evidenčních listů jeho spolupracovníků anebo z výše uhrazených členských známek
ROH. Argumentuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015,
č. j. 2 Ads 8/2015 - 52, kde bylo konstatováno, že evidenční list důchodového pojištění není
jediným důkazním prostředkem, kterým je možno dokazování provádět.
[13] Vyzdvihuje fakt, že z přiložených dokladů o zaplacení příspěvků ROH lze zjistit, že jeho
čistý výdělek v daném období byl vyšší než v obdobích, u kterých je osobní vyměřovací základ
nesporně doložen. Proto si měla žalovaná obstarat více důkazních prostředků, aby si potřebné
informace zajistila, což neudělala a porušila tak své povinnosti plynoucí z §6 odst. 2 ve spojení
s §4 odst. 1 správního řádu.
[14] Podle stěžovatele krajský soud dále nepřihlédl k judikovanému názoru v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 4 Ads 28/2013-22, který uvádí, že pokud lze
při stanovení osobního vyměřovacího základu a starobního důchodu pojištěnce i bez evidenčního
listu důchodového pojištění postavit najisto aspoň minimální výši jeho vyměřovacího základu
a je-li pro pojištěnce takový postup výhodnější, není žádný důvod pro vyloučení veškeré doby
pojištění jím získané v tomto období dle §16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Stěžoval
má za to, že alespoň přesnou procentuální částku hrubého příjmu lze z uhrazených známek ROH
zjistit.
[15] Krajský soud nesprávně posoudil právní otázku použití důkazních prostředků
a na nesprávně zjištěný stav aplikoval nesprávný právní názor, když konstatoval, že nemá žádné
podklady pro zjištění osobního vyměřovacího základu na období od 1. 1. 1986 do 30. 6. 1989,
ačkoli je stěžovatel dostatečně doložil, a proto stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu
zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel
je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Soud se nejprve zabýval námitkou nesprávného použití rozhodnutí ve věci
sp. zn. 3 Ads 88/2008 na stěžovatelův případ. V uvedeném rozsudku jde sice věcně
o nepřípustnost provedení změn údajů v evidenčním listu, ale v odůvodnění bylo ozřejměno to,
že pouze po vyčerpání všech primárních důkazních prostředků lze připustit prokázání doby
pojištění, nikoli však výši příjmů, pomocí čestných prohlášení svědků (tedy přesně to,
co stěžovatel během řízení sám namítal). Předpisy o důchodovém pojištění jsou kogentní normy
upravující mimo jiné i starobní důchod, jenž je dávkou obligatorní, tj. zákonnou, a její výše
odpovídá zákonným předpisům, od nichž se nemůže výkonný orgán odchýlit a i soud je povinen
postupovat v souladu s nimi. Nelze proto vyhovět námitkám stěžovatele, které nemají oporu
v zákoně, přestože je o tom stěžovatel přesvědčen.
[18] Soud souhlasí s tvrzením stěžovatele, že nezapříčinil absenci evidenčních listů
za rozhodné období. Nicméně byť se jedná o tvrdost zákona, soud nemá oprávnění volnou
úvahou určit výši vyměřovacího základu. Podle §4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení však ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které
se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a je oprávněn pověřovat správy sociálního
zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech.
[19] Dle §38 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je primární důkazní
prostředek sloužící k osvědčení doby pojištění a získání vyměřovacích základů zejména evidenční
list důchodového pojištění. Při jeho absenci je zapotřebí aplikovat obecná pravidla
pro dokazování stanovená v §51 odst. 1 správního řádu, podle něhož lze k provedení důkazů
užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány
nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, a to zejména listiny, ohledání, svědeckou
výpověď a znalecký posudek. K prokázání doby pojištění lze použít čestného prohlášení nejméně
dvou svědků a žadatele o důchod, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. V §85 odst. 5 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zákonodárce rozlišil důkazní standard ve vztahu
k době pojištění oproti důkaznímu standardu ve vztahu k prokázání výše osobního vyměřovacího
základu. Na průkaznost výše osobního vyměřovacího základu klade judikatura vyšší nároky
co do přesnosti údajů v předkládaných listinách (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 4. 2014, č. j. 4 Ads 28/2013 – 22).
[20] Ze znění §85 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a judikatury
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 3 Ads 88/2008 – 173, ze dne
27. 10. 2010, č. j. 3 Ads 78/2010 – 93 a ze dne 19. 6. 2013, č. j. 4 Ads 27/2013 – 20) plyne,
že při prokazování vyměřovacích základů není možné použít tytéž podpůrné důkazní prostředky,
jako při doložení samotné doby pojištění. Ani platové výměry za daň ze mzdy, další doklady
o vyměření mzdy, členské příspěvky ROH či zápočtové listy nejsou podle uvedených rozhodnutí
soudu dostatečně podrobným zdrojem informací pro dovození měsíčních příjmů stěžovatele
s takovou přesností, aby bylo možné zjistit vyměřovací základ za příslušnou dobu pojištění.
Uvedené listiny totiž nezaznamenávají příjem za každý jednotlivý měsíc a nelze z nich vyčíst
podrobnosti o průběhu pracovního poměru stěžovatele, tedy zejména, zda pracoval každý měsíc,
zda nečerpal neplacené volno či nemocenské anebo zda za něj bylo po celou dobu odváděno
pojistné, popř. v jaké výši. Žalovaná správně určila za prokázanou dobu pojištění, nikoli však výši
příjmů.
[21] Žalovaná je vázána §6 odst. 2 správního řádu ohledně obstarávání podkladů
pro doplnění potřebných údajů pro správní řízení. K prokázání doby pojištění nebylo třeba
doplňovat žádné podklady, neboť tato není sporná. K prokázání výše příjmů žalovaná konala
v souladu se svými povinnostmi. Jak plyne ze správního spisu, žalovaná kontaktovala likvidátorku
společnosti Československý kamenoprůmysl, sdružený podnik Praha v likvidaci, aby jí poslala
potřebné dokumenty. Likvidátorka se snažila získat potřebné dokumenty, společnost však již
v dané době byla nekontaktní a vymazána z obchodního rejstříku. Z toho důvodu k předání
dokumentů nedošlo.
[22] V rozhodnutí 4 Ads 28/2013 – 22 je skutečně uvedeno, že pokud lze postavit najisto
aspoň minimální výši vyměřovacích základů a je-li pro stěžovatelku takový postup výhodnější,
není zde žádný důvod pro vyloučení veškeré doby pojištění získané v rozhodném období.
Stěžovatel sám v žalobě uvedl, že, podle svého zjištění, díky nezapočtení rozhodné
doby do vyměřovacího základu přichází na své dávce starobního důchodu měsíčně přibližně
o 1 100 Kč. Jak ale soud v daném rozhodnutí upozorňuje, při stanovení vyměřovacích základů
nelze vycházet z údajů o hrubých výdělcích kolegů, kteří vykonávají stejnou činnosti, ani z údajů
o výši náhrady mzdy a dávek nemocenského pojištění za předchozí roky stěžovatele, neboť
na základě nich nemohl být proveden přesný výpočet alespoň jeho minimálního hrubého výdělku
za uvedené období. Nelze s jistotou určit jednotlivé dny pobírání dávek nemocenského pojištění
či dočasnou pracovní neschopnost.
[23] Navíc v rozhodnutí sp. zn. 4 Ads 28/2013 je výslovně uvedeno, že se jedná o velmi
odlišný případ oproti běžným důkazním situacím v podobných věcných sporech. V daném
rozhodnutí lze určit výši minimálních hrubých výdělků žadatelky z evidence, kterou si vedlo
družstvo, ve kterém byla zaměstnána. Šlo o detailní zápis, který byl veden pro účely důchodového
pojištění, a jen díky němu bylo možné přesně stanovit výši vyměřovacích základů pro rozhodné
období.
[24] Nebylo-li možné výši příjmů v rozhodném období objektivně možné zjistit, musela být
doba od 1. 1. 1986 do 30. 6. 1989 z rozhodných příjmů stěžovatele vyloučena. V případě
předpisů důchodového pojištění není možné použít rozšiřující výklad. Nárok na dávku
důchodového pojištění lze přiznat jen tehdy, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené
podmínky. Rozšiřující výklad zákonných podmínek vzniku nároku na dávku by byl v rozporu
se zájmy ostatních pojištěnců.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[26] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl
v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu