ECLI:CZ:NSS:2017:9.ADS.73.2017:26
sp. zn. 9 Ads 73/2017 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. Š., zast.
Mgr. Václavem Bartkem, advokátem se sídlem Královopolská 874/84, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/11379/15/9S-JMK, sp. zn.
SZ/519/2015/4S-JMK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 33 A 48/2015 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Václavu Bartkovi, advokátu se sídlem
Královopolská 874/84, Brno, se p ři zn áv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 1 300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/11379/15/9S-JMK,
sp. zn. SZ/519/2015/4S-JMK.
[2] V posuzovaném případě bylo vedeno řízení o stěžovatelově žádosti o poskytnutí dávky
hmotné nouze ve formě mimořádné okamžité pomoci. Ve správním řízení správní orgán
vyrozuměl stěžovatele o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí ve lhůtě 5 dnů od doručení
vyrozumění. Stěžovatel požádal o prodloužení této lhůty, a to ze zdravotních důvodů, k čemuž
připojil lékařské potvrzení. Správní orgán žádosti nevyhověl usnesením ze dne 13. 1. 2015,
č. j. 741/2015/KUR, neboť shledal tvrzení o nepříznivém zdravotním stavu nevěrohodným,
a to zejména s ohledem na skutečnosti, které mu byly známy z jeho úřední činnosti. Žalovaný
odvolání proti usnesení o neprodloužení lhůty zamítl, jelikož se s věcnými důvody nevyhovění
žádosti ztotožnil, byť konstatoval, že o žádosti o prodloužení lhůty nemělo být rozhodnuto
usnesením, ale méně formálním způsobem, např. dopisem. Rozhodnutí žalovaného o odvolání
stěžovatel napadl žalobou, kterou krajský soud odmítl.
[3] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že na daný případ dopadá kompetenční výluka
v §70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), dle něhož jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu,
jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Prvostupňový správní orgán poskytl
stěžovateli dle §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Rozhodnutím o zamítnutí žádosti
o prodloužení lhůty pro seznámení se s podklady rozhodnutí nebylo nikterak zasaženo
do hmotných práv stěžovatele a nemělo vliv na rozhodnutí ve věci samé. Byť žaloba směřuje
proti rozhodnutí žalovaného o odvolání, na věc je třeba dle krajského soudu nahlížet prizmatem
jednoty správního řízení, dle níž řízení před orgánem I. i II. stupně tvoří jeden celek.
Stěžovatelem zpochybňovaný postup správních orgánů je možno napadnout správní žalobou
proti rozhodnutí ve věci samé, soudní ochrana tak stěžovateli odejmuta není.
[4] Krajský soud žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e)
s. ř. s. a §70 písm. c) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že v době vedení správního řízení byl zdravotně
indisponován, což doložil lékařskou zprávou, dle níž je jeho zdravotní stav dlouhodobě oslaben.
Lékař doporučil minimalizovat stresory a zátěžové situace (soudní spory a jednání na úřadech),
které vedou k destabilizaci a riziku poškození zdraví.
[6] Za nesprávné považuje stěžovatel hodnocení krajského soudu, že usnesení
o neprodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí nemělo vliv na rozhodnutí ve věci
samé. Tímto hodnocením krajský soud podložil svůj závěr o kompetenční výluce ze soudního
přezkumu. Neprodloužení lhůty k seznámení se s podklady má zásadní vliv na výsledek
správního řízení. Pokud se účastník neseznámí s podklady rozhodnutí, pozbývá možnosti
se k nim vyjádřit a činit návrhy. Správní orgán se pak nemusí zabývat žádnými tvrzeními
a argumenty účastníka.
[7] Krajský soud ve svém rozhodnutí zcela odhlédl od specifik daného řízení, které spočívají
v tom, že stěžovatel nebyl schopen ze zdravotních příčin realizovat své právo činit návrhy
a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Odmítnutím žaloby se krajský soud vyhnul hodnocení
námitek o krácení ústavních práv stěžovatele.
[8] Stěžovatel rovněž poukázal na to, že krajský soud rozhodl zcela rozdílně o obdobné věci
(zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, kterým nebylo vyhověno
žádosti o prodloužení lhůty k seznámení se s poklady rozhodnutí), a to v rozsudku ze dne
12. 1. 2017, č. j. 22 A 11/2015 - 70, kterým napadené rozhodnutí zrušil.
[9] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[10] Žalovaný se plně ztotožnil s odůvodněním krajského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[12] Dle §70 písm. c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního
orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Jde o úkony, jimiž se správní
orgán nedotkl přímo těch práv účastníka, která zakládá hmotné právo, ale zasáhl jen do práv
daných pro vlastní vedení řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006,
č. j. 1 As 4/2004 - 75).
[13] Nejvyšší správní soud plně souhlasí s krajským soudem v tom, že zamítnutí žádosti
o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí je úkon, jímž se upravuje vedení řízení
před správním orgánem. Přímé dopady takového úkonu se projevují pouze v oblasti průběhu
řízení (vymezení časového prostoru pro seznámení se s podklady rozhodnutí), z tohoto hlediska
je podřazení zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí pod
§70 písm. c) s. ř. s. zcela namístě.
[14] Nejvyšší správní soud nespatřuje ve vztahu k posuzovanému úkonu správního orgánu
problém v kompetenční výluce dle §70 písm. c) s. ř. s., ani ve vztahu k čl. 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, dle něhož: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu
veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon
jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv
a svobod podle Listiny.“
[15] Žalobou ve správním soudnictví je možné napadnout rozhodnutí o odvolání
proti rozhodnutí o samotné žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc za splnění dalších
podmínek vyplývajících ze soudního řádu správního. Je tak zajištěna soudní ochrana
proti konečnému výsledku posouzení samotné žádosti o tuto dávku pomoci v hmotné nouzi,
které proběhlo před orgány veřejné správy, čímž je naplněn požadavek soudního přezkumu
rozhodnutí týkajícího se základního práva (zde základního práva dle čl. 30 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, dle něhož má každý, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc,
která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek; podrobnější úpravu tohoto práva
přenechal ústavodárce v čl. 30 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zákonu). V rámci žaloby
směřující proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o mimořádnou okamžitou
pomoc je možno namítat nezákonnost správního rozhodnutí též z důvodu porušení procesních
práv v řízení před správním orgánem. V takové žalobě je proto obecně možno uplatnit i námitky
vztahující se k nedostatečné možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí.
[16] Stěžovatel namítl, že neprodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí mělo
v jeho případě důsledek v podobě nemožnosti se s těmito podklady seznámit, což mělo dle jeho
slov zásadní vliv na výsledek takového řízení. Nejvyšší správní soud k tomu může zopakovat,
že za splnění dalších podmínek vyplývajících ze soudního řádu správního lze proti rozhodnutí
o odvolání proti rozhodnutí o samotné žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc podat žalobu,
v jejímž rámci je možno tvrdit nezákonnost správního rozhodnutí též z důvodu porušení práv
ve správním řízení (srov. vymezení žalobní legitimace v §65 odst. 1 s. ř. s.). Na základě této
žaloby je možno prověřit, zda skutečně mohlo mít namítané porušení procesních práv vliv
na zákonnost konečného rozhodnutí o žádosti o dávku. Efektivní soudní ochrana základního
práva tak upřena není, jen dochází k racionálnímu nastavení podmínek jejího poskytnutí.
[17] Stěžovatel namítl, že krajský soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č. j. 22 A 11/2015 - 70,
věcně projednal žalobu proti rozhodnutí, kterým Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo
odvolání proti usnesení Úřadu práce České republiky, jímž nebylo vyhověno žádosti
o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí. V kasační stížnosti je pak namítnuto,
že v nyní napadeném usnesení krajského soudu v obdobné věci krajský soud rozhodl zcela
rozdílně, jelikož žalobu shledal nepřípustnou.
[18] Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí, které jeden z krajských soudů vydal
ve správním soudnictví, není pro jiné krajské soudy ani pro samotný krajský soud, který
rozhodnutí vydal, závazné v tom smyslu, že by se soudy nemohly od právních názorů zde
vyjádřených jakkoli odchýlit. V soustavě českého soudnictví nepůsobí rozhodnutí obecných
soudů jako precedens, tj. závazná norma pro obdobné případy. V českém právním řádu jsou
rozhodnutí obecných soudů výsledkem aplikace právních norem, sama o sobě však právní normy
netvoří.
[19] V případě, že se účastník řízení dovolává právního názoru, který některý z krajských
soudů dříve zaujal v právně i skutkově shodné věci s věcí daného účastníka, má soud, před nímž
se vede řízení, na zvážení, zda je účastníkem odkazované soudní rozhodnutí vybudované
na přesvědčivé argumentaci a přiléhavé aplikaci právní normy. Tento soud se buď může
s právním názorem v odkazovaném rozhodnutí ztotožnit, nebo může zaujmout jiný – odlišný –
právní názor. Pokud se soud rozhodne zaujmout jiný právní názor, je jeho povinností své
rozhodnutí dostatečně podrobně a precizně odůvodnit tak, aby účastníkům bylo jasné, proč soud
nepostupoval ve shodě s odkazovaným soudním rozhodnutím. Nicméně samotná skutečnost,
že v jiném rozhodnutí krajského soudu byl vyjádřen odlišný právní názor na půdorysu skutkově
i právně shodného případu, nebrání zaujetí jiného právního názoru.
[20] V napadeném usnesení krajský soud dospěl k odlišnému právnímu názoru od právního
názoru, který byl zaujat v jiném jeho rozhodnutí. V nyní napadeném usnesení krajský soud
přesvědčivě a přiléhavě vyložil ustanovení relevantního právního předpisu na posuzovaný případ.
Jelikož se stěžovatel v žalobě nedovolával rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č. j. 22 A 11/2015 - 70,
nemusel se k němu krajský soud výslovně vymezovat. Navíc důvody pro odmítnutí žaloby jsou
v nyní napadeném usnesení krajského soudu natolik podrobně a precizně postihnuty, že by jeho
odůvodnění plně obstálo i tehdy, kdyby se stěžovatel v žalobě rozsudku ze dne 12. 1. 2017,
č. j. 22 A 11/2015 - 70, dovolával.
[21] Stěžovatel dále uplatnil námitku, že krajský soud se nezabýval tím, že stěžovatel nebyl
ve správním řízení vyzván k doplnění blanketního odvolání. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že logickým důsledkem závěru o nepřípustnosti žaloby je to, že soud nebude provádět věcný
přezkum žalobou napadených rozhodnutí. Výhrady vůči tomu, že stěžovatel nebyl vyzván
k doplnění odvolání proti usnesení o neprodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí,
spadají pod věcné posouzení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud však
vysvětlil, proč takový věcný přezkum není možné provést. To samé platí i pro tvrzení stěžovatele,
že v řízení nebyl schopen realizovat své právo činit návrhy a vyjadřovat se k podkladům
rozhodnutí s ohledem na svůj zdravotní stav.
V. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom
rozhodl bez jednání, jelikož §109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost.
[24] Krajský soud usnesením ze dne 24. 11. 2015, č. j. 33 A 48/2015 - 12, ustanovil stěžovateli
zástupce z řad advokátů. Dle §35 odst. 8, věty poslední, s. ř. s. takový zástupce zastupuje
stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
zástupce hradí stát dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s.
[25] V řízení o kasační stížnosti vykonal ustanovený zástupce jeden úkon právní služby
v podobě podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon náleží odměna ve výši 1 000 Kč
(§7 bod 3. ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy stát ustanovenému advokátu Mgr. Václavu
Bartkovi hradí odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 1 300 Kč, která mu
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu