ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.22.2017:30
sp. zn. 9 Afs 22/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
Den Braven Czech and Slovak a.s., se sídlem Úvalno 353, proti žalovanému: Celní úřad pro
hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 1623/7, Praha 1, proti exekučním příkazům
žalovaného ze dne 11. 6. 2014, č. 1451000171, č. j. 85502-2/2014-510000-42.1; č. 1451000173,
č. j. 85495-2/2014-510000-42.1; č. 1451000164, č. j. 85526-2/2014-510000-42.1; č. 1451000195,
č. j. 85582-2/2014-510000-42.1; č. 1451000151, č. j. 85365-2/2014-510000-42.1, a proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-46/2014-510000-11; č. j. 109675-
48/2014-510000-11; č. j. 109675-40/2014-510000-11; č. j. 109675-63/2014-510000-11;
č. j. 109675-28/2014-510000-11, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 Af 72/2014 – 37,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 Af 72/2014 - 37,
se ve výroku III. a IV. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byly
výrokem I. spojeny ke společnému projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 8 Af 72/2014, 8 Af 73/2014, 8 Af 74/2014, 8 Af 75/2014, 8 Af 76/2014, s tím, že věc
bude nadále vedena pod sp. zn. 8 Af 72/2014; výrokem II. byly dle §46 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
pro opožděnost odmítnuty žaloby proti exekučním příkazům vydaným Celním úřadem pro hlavní
město Prahu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85502-2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85495-
2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85526-2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 85582-2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85365-2/2014-510000-42.1; výrokem III.
zrušena dle 76 s. ř. s. rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 8. 8. 2014,
č. j. 109675-46/2014-510000-11, ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-48/2014-510000-11, ze dne
8. 8. 2014, č. j. 109675-40/2014-510000-11, ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-63/2014-510000-11,
ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-28/2014-510000-11, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení
a výrokem IV. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení
ve výši 29.883,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel dodatečné platební výměry, na základě
kterých byly následně vydány exekuční příkazy, nedoručoval zástupci žalobkyně Mgr. Davidu
Neveselému, nýbrž substitučnímu zástupci Mgr. Davida Neveselého, Mgr. Ing. Janu Krejsovi.
Podle ustálené judikatury doručování substitučnímu zástupci nevyvolává právní účinky, které
zákon spojuje s doručováním účastníkům řízení či jejich zástupcům, a to již právě proto,
že zástupcem může být pouze ten, komu účastník řízení udělil plnou moc k zastupování,
a to i za situace, kdy vyjádří souhlas, aby jím zvolený zástupce mohl ustanovit další subjekt jako
substitučního zástupce. Dodatečné platební výměry, které byly vydány Celním úřadem pro
Moravskoslezský kraj, nelze proto považovat za řádně doručené, v důsledku čehož na ně nelze
hledět jako na účinné. Není tak splněn jeden ze zákonem stanovených předpokladů pro to, aby
mohl být učiněn závěr o vykonatelnosti dodatečných platebních výměrů (viz usnesení
rozšířeného senátu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 1 Af 4/2003 - 48, č. 281/2004 Sb. NSS a rozsudek
NSS ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 Afs 85/2009 - 104).
[3] Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel při rozhodování o námitkách proti
exekučním příkazům ze dne 11. 6. 2014 vycházel ze skutečnosti, že dodatečné platební výměry
jsou vykonatelné, aniž by se touto zásadní otázkou blíže zabýval.
[4] Otázka vykonatelnosti exekučního titulu je jednou ze základních podmínek pro nařízení
exekuce. Městský soud proto napadená rozhodnutí ve všech případech shledal
nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů, protože z jejich obsahu není zřejmé, z jakých
skutečností stěžovatel vycházel, když dospěl k závěru, že podmínka existence vykonatelného
exekučního titulu je splněna, a to přesto, že tento exekuční titul (dodatečné platební výměry)
nebyl žalobkyni jako účastnici řízení doručen.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Proti výroku III. a IV. rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž
důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[6] Namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku účinků doručování
substitučnímu zástupci. Aplikovaná judikatura se projednávané věci nedotýká, neboť
rozšířený senát řešil otázku doručování v procesním režimu s. ř. s., první senát ve věci
sp. zn. 1 Afs 85/2009 pak v režimu zákona č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků.
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový
řád“), v §28 a §29 připouští, že zástupce daňového subjektu si za sebe může zvolit dalšího
zástupce, který vstupuje do role zástupce v rozsahu zmocnění uděleného daňovým subjektem.
[7] Žalobkyně v plné moci jednoznačně projevila vůli v tom, že původně zmocněný zástupce
(Mgr. David Neveselý) si za sebe může ustanovit substitučního zástupce. Zástupce si následně
v souladu s vůlí žalobkyně a v rozsahu uděleného zmocnění zvolil substitučního zástupce
(Mgr. Ing. Jana Krejsu), který se tak stal zástupcem žalobkyně i pro účely doručování. Substituční
zástupce byl vedle vykonávání veškerých úkonů totiž výslovně zmocněn i k přijímání písemností,
což nebylo v plné moci udělené zástupci vyloučeno.
[8] Stěžovatel městskému soudu vytýká také procesní pochybení. Městský soud mu nezaslal
repliku žalobkyně ze dne 19. 12. 2014, podanou k jeho vyjádření, v níž žalobkyně poprvé
zpochybnila vykonatelnost dodatečných platebních výměrů s ohledem na jejich doručení
substitučnímu zástupci, ani nenařídil ústní jednání, ačkoliv jej stěžovatel opakovaně navrhoval.
Vyjádření mu bylo osmým senátem předloženo až dne 13. 10. 2016 v rámci spojení věcí
ke společnému projednání. V rozhodnutí o námitkách se stěžovatel touto otázkou nezabýval,
jelikož nebyla žalobkyní namítnuta a stěžovatel neměl pochybnosti o doručení dodatečných
platebních výměrů v souladu se zákonem. Stěžovatel mohl nedostatky související s doručováním
městskému soudu vysvětlit při ústním jednání, které však nařízeno nebylo. Tímto postupem
městský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které
je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté
přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[11] Městský soud předně pochybil, pokud rozhodnutí stěžovatele zrušil
pro nepřezkoumatelnost bez jednání postupem dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vady řízení, pro
které lze rozhodnutí žalovaného zrušit bez jednání (nepřezkoumatelnost; skutkový stav,
ze kterého správní orgány vycházely, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo
vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění; a podstatné porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé) představují natolik
závažná pochybení správního orgánu, že napadené rozhodnutí v případě jejich výskytu nemůže
obstát, a jednání o věci samé by tudíž nemohlo výsledek soudního řízení nijak ovlivnit a jeho
konání by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie a zásadou rychlosti a plynulosti
soudního řízení. Okolnosti odůvodňující tento postup musí být zřejmé přímo z rozhodnutí nebo
obsahu správního spisu (srov. ŠIMÍČEK, Vojtěch a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha:
Leges, 2014, §76).
[12] O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů pro nedostatek důvodů lze hovořit
v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků
řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům
zákona (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 - 63). Ze správního spisu
je zřejmé, že žalobkyně námitku nevykonatelnosti platebních výměrů, resp. nesprávného
doručování v řízení před správními orgány, neuplatnila.
[13] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vykonatelnost exekučního titulu
lze přezkoumat v řízení o námitkách proti rozhodnutí o nařízení exekuce či v rámci
soudního přezkumu těchto rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2004,
č. j. 1 Afs 47/2004 - 75, nebo rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005,
č. j. 2 Afs 81/2004 - 54). Vykonatelnost exekučního titulu však není otázkou, kterou by se měl
správce daně v řízení o námitce zabývat z úřední povinnosti. Námitka podle §159 daňového řádu
nicméně není řádným opravným prostředkem proti exekučnímu příkazu (srov. rozsudek NSS
ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Afs 131/2015 - 32, č. 3381/2016 Sb. NSS).
[14] V řízení o námitce se podle §159 odst. 4 daňového řádu použije obdobně §112
daňového řádu, který stanoví náležitosti odvolání. Podle §112 odst. 1 písm. d) daňového řádu
musí odvolání obsahovat uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo
nezákonnosti napadeného rozhodnutí (zde úkonu správce daně při placení daní). Řízení
o námitce je tedy v dispozici daňového subjektu, který vymezuje rozsah otázek, kterými
se správce daně v rozhodnutí o námitce musí zabývat a k nimž se musí vyjádřit v odůvodnění
rozhodnutí o námitce (srov. §102 odst. 3 daňového řádu). Otázkou vykonatelnosti exekučního
titulu se tak správce daně v řízení o námitce proti exekučnímu příkazu zabývá v případě, kdy
je tato vlastnost exekučního titulu daňovým subjektem zpochybňována.
[15] Ze správního spisu soud ověřil, že žalobkyně v námitkách proti exekučním příkazům
ze dne 11. 6. 2014 namítala pouze neurčitost a vnitřní rozpornost exekučních příkazů v důsledku
chybně uvedených peněžních částek, absenci odůvodnění výše nákladů exekuce, místní
nepříslušnost rozhodujícího orgánu, nicotnost exekučního příkazu s odkazem na uvedené vady
a nezákonnost pro absenci zákonem stanovených náležitostí. Námitky zpochybňují vykonatelnost
exekučního titulu, na základě něhož byly exekuční příkazy vydány, však v žádném bodě svých
podání neuplatnila.
[16] S ohledem na výše uvedené stěžovatel nepochybil, pokud se v rozhodnutích o námitkách
vykonatelností exekučního titulu nezabýval, respektive nevyjádřil se k žalobkyni v námitkách
neuplatněnému argumentu zpochybňujícímu řádné doručení exekučního titulu. Rozhodnutí
o námitkách nelze z tohoto důvodu považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Podmínky k postupu podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto nebyly splněny. Jelikož stěžovatel
nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, nebylo možné věc projednat bez jednání ani
podle §51 odst. 1 s. ř. s., a řízení před městským soudem je proto zatíženo procesní vadou, která
mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené se soud nyní věcně otázkou účinnosti doručování substitučnímu
zástupci nezabýval.
[17] Námitka, že stěžovateli nebyla doručena replika žalobkyně ze dne 19. 12. 2014, resp. byla
mu doručena až v souvislosti se spojením věcí ke společnému projednání dne 13. 10. 2016, v níž
žalobkyně poprvé upřesnila námitku neúčinnosti doručení dodatečných platebních výměrů
uvedenou ve správní žalobě, nemá oporu ve spisovém materiálu.
[18] Návrh stěžovatele na spojení mj. věci vedených u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 8 Af 72/2014, 8 Af 73/2014, 8 Af 74/2014, 8 Af 75/2014, 8 Af 76/2014 ke společnému
projednání byl městskému soudu doručen do datové schránky dne 6. 10. 2016. O spojení
uvedených věcí ke společnému projednání bylo rozhodnuto výrokem I. kasační stížností
napadeného rozsudku, tj. dne 20. 12. 2016, nikoli dne 13. 10. 2016. Z doručenek založených
v soudním spisu ve všech shora uvedených věcech plyne, že písemnost žalobkyně nazvaná
„Doplňující vyjádření žalobce a souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání“ ze dne 19. 12. 2014
byla stěžovateli doručena do datové schránky dne 13. 1. 2015 (ve věcech sp. zn. 8 Af 72/2014,
8 Af 73/2014) a dne 12. 1. 2015 (ve věcech sp. zn. 8 Af 74/2014, 8 Af 75/2014
a sp. zn. 8 Af 76/2014). S ohledem na výše uvedené nelze takto formulované námitce přisvědčit.
[19] Stěžovatel proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku kasační stížností nebrojil. Jedná
se o samostatné výroky, a proto v těchto výrocích zůstává rozsudek městského soudu nedotčen.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu
v rozsahu výroku III. a IV. podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení, ve kterém bude městský soud vázán zde vysloveným právním názorem podle
§110 odst. 4 s. ř. s.
[21] O věci soud rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého
o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[22] V novém rozhodnutí ve věci městský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu