ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.23.2017:24
sp. zn. 9 Afs 23/2017 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Den Braven
Czech and Slovak a.s., se sídlem Úvalno 353, zast. Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem
28. října 1610/95, Ostrava, proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem
Washingtonova 7, Praha 1, proti exekučním příkazům žalovaného ze dne 11. 6. 2014,
č. 1451000166, č. j. 85515-2/2014-510000-42.1, č. 1451000161, č. j. 85536-2/2014-510000-42.1,
č. 1451000144, č. j. 85280-2/2014-510000-42.1, č. 1451000187, č. j. 85629-2/2014-510000-42.1,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2014,č. j. 109675-42/2014-510000-11, č. j. 109675-
37/2014-510000-11, č. j. 109675-22/2014-510000-11, č. j. 109675-57/2014-510000-11, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016,
č. j. 8 Af 68/2014 - 67,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, č. j. 8 Af 68/2014 - 67, se ve výrocích
III. a IV. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byly
výrokem I. spojeny ke společnému projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 8 Af 68/2014, 8 Af 69/2014, 8 Af 70/2014, 8 Af 71/2014, s tím, že věc bude nadále
vedena pod sp. zn. 8 Af 68/2014; výrokem II. byly dle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro opožděnost
odmítnuty žaloby proti exekučním příkazům vydaným Celním úřadem pro hlavní město Prahu
ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85515- 2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85536- 2/2014-
510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85280- 2/2014-510000-42.1, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85629-
2/2014-510000-42.1; výrokem III. byla zrušena dle 76 s. ř. s. rozhodnutí Celního úřadu
pro hlavní město Prahu ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-42/2014-510000-11, ze dne 8. 8. 2014,
č. j. 109675-37/2014-510000-11, ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-22/2014-510000-11, ze dne
8. 8. 2014, č. j. 109675-57/2014-510000-11, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení
a výrokem IV. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení
ve výši 25.915,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel dodatečné platební výměry, na základě
kterých byly následně vydány exekuční příkazy, nedoručoval zástupci žalobkyně Mgr. Davidu
Neveselému, nýbrž substitučnímu zástupci Mgr. Davida Neveselého Mgr. Ing. Janu Krejsovi.
Podle ustálené judikatury doručování substitučnímu zástupci nevyvolává právní účinky, které
zákon spojuje s doručováním účastníkům řízení či jejich zástupcům, a to již právě proto,
že zástupcem může být pouze ten, komu účastník řízení udělil plnou moc k zastupování,
a to i za situace, kdy vyjádří souhlas, aby jím zvolený zástupce mohl ustanovit další subjekt jako
substitučního zástupce. Dodatečné platební výměry, které byly vydány Celním úřadem
pro Moravskoslezský kraj, nelze proto považovat za řádně doručené, v důsledku čehož na ně
nelze hledět jako na účinné. Není tak splněn jeden ze zákonem stanovených předpokladů pro to,
aby mohl být učiněn závěr o vykonatelnosti dodatečných platebních výměrů (viz usnesení
rozšířeného senátu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 1 As 4/2003 - 48, č. 281/2004 Sb. NSS, a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 Afs 85/2009 - 104).
[3] Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel při rozhodování o námitkách proti
exekučním příkazům ze dne 11. 6. 2014 vycházel ze skutečnosti, že dodatečné platební výměry
jsou vykonatelné, aniž by se touto zásadní otázkou blíže zabýval.
[4] Otázka vykonatelnosti exekučního titulu je jednou ze základních podmínek pro naříze ní
exekuce. Městský soud proto napadená rozhodnutí ve všech případech shledal
nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů, protože z jejich obsahu není zřejmé, z jakých
skutečností stěžovatel vycházel, když dospěl k závěru, že podmínka existence vykonatelného
exekučního titulu je splněna, a to přesto, že tento exekuční titul (dodatečné platební výměry)
nebyl žalobkyni jako účastnici řízení doručen.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Proti výroku III. a IV. rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž
důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[6] Namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku účinků doručování
substitučnímu zástupci. Aplikovaná judikatura se projednávané věci nedotýká, neboť
rozšířený senát řešil otázku doručování v procesním režimu s. ř. s., první senát ve věci
sp. zn. 1 Afs 85/2009 pak v režimu zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon
č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“),
v §28 a §29 připouští, že zástupce daňového subjektu si za sebe může zvolit dalšího zástupce,
který vstupuje do role zástupce v rozsahu zmocnění uděleného daňovým subjektem.
[7] Žalobkyně v plné moci jednoznačně projevila vůli v tom, že původně zmocněný zástupce
(Mgr. David Neveselý) si za sebe může ustanovit substitučního zástupce. Zástupce si následně
v souladu s vůlí žalobkyně a v rozsahu uděleného zmocnění zvolil substitučního zástupce
(Mgr. Ing. Jana Krejsu), který se tak stal zástupcem žalobkyně i pro účely doručování. Substituční
zástupce byl vedle vykonávání veškerých úkonů totiž výslovně zmocněn i k přijímání písemností,
což nebylo v plné moci udělené zástupci vyloučeno.
[8] Stěžovatel městskému soudu vytýká také procesní pochybení. Soud žádným způsobem
nereflektoval jeho podanou repliku ze dne 14. 10. 2016, kterou reagoval na vyjádření žalobkyně
ze dne 19. 12. 2014. V tomto vyjádření žalobkyně poprvé zpochybnila vykonatelnost
dodatečných platebních výměrů s ohledem na jejich doručení substitučnímu zástupci.
V rozhodnutí o námitkách se stěžovatel touto otázkou nezabýval, jelikož nebyla žalobkyní
namítnuta a stěžovatel neměl pochybnosti o doručení dodatečných platebních výměrů v souladu
se zákonem. Stěžovatel mohl nedostatky související s doručováním městskému soudu vysvětlit
při ústním jednání, které však nařízeno nebylo, ačkoliv jej stěžovatel opakovaně navrhoval. Tímto
postupem městský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za nás ledek nezákonné rozhodnutí
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vz dělání, které
je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté
přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[11] V prvé řadě se soud musel zabývat nepřezkoumatelností. Vlastní přezkum rozhodnutí
je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní byl povinen soud přihlédnout
i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[12] Nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatel spatřuje v opomenutí jeho vyjádření ze dne
14. 10. 2016, ve kterém předložil argumentaci týkající se doručování do rukou substitučního
zástupce. Městský soud toto vyjádření v napadeném rozsudku žádným způsobem
nereflektoval, ani jej nezmínil. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2009,
č. j. 1 As 64/2009 - 153, však takovou povinnost ani neměl. Kasační soud v tomto rozsudku
uvedl, že „[n]ezohlednění důvodů uvedených ve vyjádření žalovaného k žalobě nemůže být vadou ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v po době
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.), a proto nevypořádá -li se soud s argumentací žalovaného, pak tím může
ovlivnit kvalitu a sílu svého právního názoru, nikoli však zatížit své rozhodnutí vadou spočívající
v nepřezkoumatelnosti.“ Tento názor byl následně zopakován např. i v rozsudku kasačního soudu
ze dne 29. 4. 2014, č. j. 2 As 23/2014 - 34, ze dne 5. 5. 2016, č. j. 10 As 9/2016 - 29, nebo ze dne
24. 3. 2017, č. j. 7 As 23/2017 - 21. Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná.
[13] Městský soud však pochybil, pokud rozhodnutí stěžovatele zrušil
pro nepřezkoumatelnost bez jednání postupem dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vady řízení, pro
které lze rozhodnutí žalovaného zrušit bez jednání (nepřezkoumatelnost; skutkový stav,
ze kterého správní orgány vycházely, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo
vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění; a podstatné porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé), představují natolik
závažná pochybení správního orgánu, že napadené rozhodnutí v případě jejich výskytu nemůže
obstát, a jednání o věci samé by tudíž nemohlo výsledek soudního řízení nijak ovlivnit a jeho
konání by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie a zásadou rychlosti a plynulosti
soudního řízení. Okolnosti odůvodňující tento postup musí být zřejmé přímo z rozhodnutí nebo
obsahu správního spisu (srov. ŠIMÍČEK, Vojtěch a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha:
Leges, 2014, §76).
[14] O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů pro nedostatek důvodů lze hovořit
v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků
řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům
zákona (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 - 63). Ze správního spisu
je zřejmé, že žalobkyně námitku nevykonatelnosti platebních výměrů, resp. nesprávného
doručování v řízení před správními orgány, neuplatnila.
[15] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vykonatelnost exekučního titulu
lze přezkoumat v řízení o námitkách proti rozhodnutí o nařízení exekuce či v rámci
soudního přezkumu těchto rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2004,
č. j. 1 Afs 47/2004 - 75, nebo rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005,
č. j. 2 Afs 81/2004 - 54). Vykonatelnost exekučního titulu však není otázkou, kterou by se měl
správce daně v řízení o námitce zabývat z úřední povinnosti. Námitka podle §159 daňového řádu
nicméně není řádným opravným prostředkem proti exekučnímu příkazu (srov. rozsudek NSS
ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Afs 131/2015 - 32, č. 3381/2016 Sb. NSS).
[16] V řízení o námitce se podle §159 odst. 4 daňového řádu použije obdobně §112
daňového řádu, který stanoví náležitosti odvolání. Podle §112 odst. 1 písm. d) daňového řádu
musí odvolání obsahovat uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo
nezákonnosti napadeného rozhodnutí (zde úkonu správce daně při placení daní). Řízení
o námitce je tedy v dispozici daňového subjektu, který vymezuje rozsah otázek, kterými
se správce daně v rozhodnutí o námitce musí zabývat a k nimž se musí vyjádřit v odůvodnění
rozhodnutí o námitce (srov. §102 odst. 3 daňového řádu). Otázkou vykonatelnosti exekučního
titulu se tak správce daně v řízení o námitce proti exekučnímu příkazu zabývá v případě, kdy
je tato vlastnost exekučního titulu daňovým subjektem zpochybňována.
[17] Ze správního spisu soud ověřil, že žalobkyně v námitkách proti exekučním příkazům
ze dne 11. 6. 2014 namítala pouze neurčitost a vnitřní rozpornost exekučních příkazů v důsledku
chybně uvedených peněžních částek, absenci odůvodnění výše nákladů exekuce, místní
nepříslušnost rozhodujícího orgánu, nicotnost exekučního příkazu s odkazem na uvedené vady
a nezákonnost pro absenci zákonem stanovených náležitostí. Námitky zpochybňují vykonatelnost
exekučního titulu, na základě něhož byly exekuční příkazy vydány, však v žádném bodě svých
podání neuplatnila.
[18] S ohledem na výše uvedené stěžovatel nepochybil, pokud se v rozhodnutích o námitkách
vykonatelností exekučního titulu nezabýval, respektive nevyjádřil se k žalobkyni v námitkách
neuplatněnému argumentu zpochybňujícímu řádné doručení exekučního titulu. Rozhodnutí
o námitkách nelze z tohoto důvodu považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Podmínky k postupu podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto nebyly splněny. Jelikož stěžovatel
nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, nebylo možné věc projednat bez jednání ani
podle §51 odst. 1 s. ř. s., a řízení před městským soudem je proto zatíženo procesní vadou, která
mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené se soud nyní věcně otázkou účinnosti doručování substitučnímu
zástupci nezabýval.
[19] Stěžovatel proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku kasační stížností nebrojil. Jedná
se o samostatné výroky, a proto v těchto výrocích zůstává rozsudek městského soudu nedotčen.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu
v rozsahu výroku III. a IV. podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení, ve kterém bude městský soud vázán zde vysloveným právním náz orem podle
§110 odst. 4 s. ř. s.
[21] O věci soud rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého
o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[22] V novém rozhodnutí ve věci městský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu