ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.409.2017:37
sp. zn. 9 Afs 409/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: NEVERA s.r.o.,
se sídlem Borská 2805/79, Plzeň, zast. JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem
Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016, č. j. 18681/16/5100-
41453-703692, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 27. 9. 2017, č. j. 30 Af 28/2016 - 44, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 16. 11. 2017 směřuje proti
v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto
rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský
kraj, Územního pracoviště v Plzni (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 25. 2. 2016,
č. j. 282970/16/2301-51522-403015, a ze dne 25. 2. 2016, č. j. 283356/16/2301-51522-403015.
Těmito zajišťovacími příkazy vydanými podle §167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu,
ve znění pozdějších předpisů, správní orgán prvního stupně stěžovatelce uložil, aby zajistila
úhradu daně z příjmů právnických osob za rok 2011 a za rok 2012, která nebyla dosud stanovena,
složením jistoty na jeho depozitní účet, a to za zdaňovací období roku 2011 ve výši 5 037 090 Kč
a za zdaňovací období roku 2012 ve výši 2 638 720 Kč.
[2] Součástí kasační stížnosti byl návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatelka jej
odůvodnila strohým konstatováním, že daňová exekuce paralyzuje celou její podnikatelskou
činnost.
[3] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Připomněl, že odkladný
účinek kasační stížnosti by měl být přiznán v mimořádných případech, a proto návrh na jeho
přiznání musí být dostatečně individualizován a podepřen konkrétními důkazy. Stěžovatelka blíže
nespecifikovala, v čem ji daňová exekuce paralyzuje, kromě toho soudu nepředložila žádné
důkazy k prokázání svých tvrzení.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud
jej však může na návrh stěžovatelky přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým soud
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně
jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady, aby bylo možné takovému
návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na stěžovateli. Zákon neukládá soudu zjišťovat splnění
těchto podmínek z úřední povinnosti.
[7] Stěžovatelka břemeno tvrzení ani důkazní břemeno neunesla. Návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti odůvodnila pouze ničím nepodloženým obecným tvrzením,
že „daňová exekuce paralyzuje celou její podnikatelskou činnost“.
[8] Požadavek na pečlivé odůvodnění je v projednávané věci umocněn i tím, že část
judikatury správních soudů zpochybňuje použití odkladného účinku v soudním řízení, jehož
předmětem je přezkum zajišťovacích příkazů. Případné přiznání odkladného účinku by v tomto
případě naráželo na samotnou podstatu zajišťovacích prostředků a jejich účel (srov. např.
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, č. j. 62 Af 75/2014 – 108). Vhodnějším
nástrojem se spíše jeví předběžné opatření (§38 s. ř. s.). Oproti odkladnému účinku nepůsobí
„paušálně“, ale umožnuje lépe reagovat na poměry daňového subjektu, čímž lze dosáhnout
optimálního poměru mezi zajištěním prostředků na případnou úhradu daně ve prospěch správce
daně a zachováním podnikatelské činnosti subjektu postiženého zajišťovacími příkazy (blíže
srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 Afs 108/2016 - 96).
[9] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti odkladný účinek
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu