ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.102.2017:85
sp. zn. 9 As 102/2017 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců:
a) Ing. F. B. a b) H. B., oba zast. JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se
sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, proti žalovanému: Městský úřad Moravské Budějovice, se
sídlem nám. Míru 31, Moravské Budějovice, zast. JUDr. Stanislavem Juránkem, advokátem se
sídlem Husova 800, Moravské Budějovice, ve věci nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání
rozhodnutí o změně stavby před dokončením povolené stavebním povolením ze dne 16. 9. 2013,
č. j. MUMB/OŽP/18639/2013-Ho, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 29 A 145/2016 - 88,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému advokátovi JUDr. MgA. Michalovi Šalomounovi, Ph.D., advokátovi
se sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, se p ři zn áv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů v celkové částce 4997 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností žalobce a) [dále jen „stěžovatel a)“] a žalobkyně b) [dále
jen „stěžovatelka b)“] napadli shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), jímž byla zamítnuta jejich žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
[2] Krajský soud uvedl, že v žalobě stěžovatelé navrhli, aby soud žalovanému uložil
povinnost vydat rozhodnutí o změně stavby před dokončením povolené stavebním povolením
ze dne 16. 9. 2013, č. j. MUMB/OŽP/18639/2013-Ho, které se týkalo vodního díla Oprava inž.
sítí v ul. Peroutka, Veverkova, Nerudova, Moravské Budějovice – SO 02 – oprava kanalizace. Dodal,
že takto formulovaný petit stěžovatel a) upřesnil, resp. potvrdil při ústním jednání před soudem.
[3] V odůvodnění napadeného rozsudku je uvedeno, že stěžovatelé namítali porušení §118
odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dle něhož může na žádost stavebníka
stavební úřad povolit změnu stavby před dokončením. Krajský soud zdůraznil, že řízení o změně
stavby před dokončením nelze zahájit z moci úřední, ale pouze na žádost stavebníka dle §118
odst. 3 stavebního zákona. Jelikož hmotné právo zakládá subjektivní nárok na vydání rozhodnutí
o změně stavby před dokončením jen stavebníkovi, nemohou se stěžovatelé, kteří stavebníkem
v dané věci nebyli, s úspěchem domáhat vydání takového rozhodnutí prostřednictvím žaloby
na ochrany před nečinností správního orgánu.
[4] Krajský soud uvedl, že stavebník žádost o změnu stavby před dokončením nepodal.
Postup (podnět) stěžovatelů nebyl žádostí o změně stavby před dokončením. K tomu stěžovatelé
neměli oprávnění stavebníka. Jiný návrh na zahájení řízení podán nebyl, řízení tudíž nebylo
zahájeno a žalovaný nebyl o neexistujícím návrhu povinen rozhodovat.
[5] Krajský soud z jednotlivých podání stěžovatelů určených správnímu orgánu vyhodnotil,
že stěžovatelům vadilo, že stavba kanalizace se odchýlila od projektové dokumentace zpracované
v roce 2012. Jak krajskému soudu vyplynulo z předložených listin, problém s hloubkou uložení
kanalizace byl v průběhu realizace stavby odstraněn ve prospěch stěžovatelů tak, že stoka byla
uložena o cca 70 cm níže, než bylo navrženo v projektové dokumentaci. Tato změna stavby byla
kvalifikována jako nepodstatná s tím, že bude zaznačena v dokumentaci skutečného provedení
stavby. Podle kolaudačního souhlasu, který byl následně ke stavbě vydán, byly tyto odchylky
ve skutečném provedení stavby zaznamenány a při kontrolní prohlídce nebyly zjištěny závady
bránící bezpečnému užívávání stavby.
[6] Dle §121 odst. 1 stavebního zákona není nutné v každém případě vést řízení o změně
stavby před dokončením, neboť jde-li o nepodstatné odchylky, mohou být tyto odchylky jen
poznamenány v dokumentaci skutečného provedení stavby. Stavební úřad pak tyto nepodstatné
odchylky vezme pouze na vědomí. Krajský soud poznamenal, že odchylky skutečného provedení
stavby od původní projektové dokumentace byly jen nepodstatné a spočívaly v hloubce uložení
kanalizace a vytvoření revizní šachty.
[7] K námitce porušení §4 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále je „správní řád“), krajský soud poznamenal, že správní orgán je sice povinen
přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední, ale dané ustanovení se vztahuje jen k řízením
zahajovaným z úřední povinnosti. O takové řízení však v posuzované věci nešlo, jelikož řízení
o změně stavby před dokončením je možno zahájit jen na návrh stavebníka, nikoli z moci úřední.
[8] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle §81 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Obsah kasační stížnosti
[9] Stěžovatelé namítli, že v žalobě nespatřovali nečinnost žalovaného v nevydání rozhodnutí
o změně stavby před dokončením, jak vyhodnotil krajský soud. Důvodem jejich žaloby bylo,
že žalovaný nezahájil řízení se stavebníkem na základě doložených podkladů, že stavba byla
provedena v rozporu se stavebním povolením. Možností, jak zasáhnout, měl žalovaný několik,
např. nařídit nezbytné úpravy stavby dle §132 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, případně
vyzvat stavebníka ke zjednání nápravy dle §134 odst. 2 stavebního zákona. Krajský soud měl
žalobu posoudit tak, že stěžovatelé se domáhají právě zmíněného postupu žalovaného.
[10] Krajský soud si dle mínění stěžovatelů žalobní návrh přizpůsobil tak, aby se mu o něm
dobře rozhodovalo, a následně žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatelé se nemohou
domáhat zahájení řízení, jelikož nejsou stavebníci. I v rámci krajským soudem svévolně
upraveného žalobního petitu by byl napadený rozsudek nezákonný. Pokud si soud vyhodnotil,
že se stěžovatelé domáhají zahájení řízení o změně stavby před dokončením, pak i o takové
žádosti mělo být rozhodnuto. I o nepřípustné žádosti je třeba rozhodnout, a to dle §66 odst. 1
písm. b) správního řádu usnesením o zastavení řízení. Žádné takové usnesení však vydáno
nebylo.
[11] Pokud by snad byl předmět žaloby vymezen neurčitě, krajský soud měl dostát
své poučovací povinnosti dle §36 odst. 1 s. ř. s. Na základě pravomocného stavebního povolení
mají stěžovatelé právo na to, aby kanalizace byla položena do takové hloubky, aby se na ni mohli
napojit ze svého sklepa, a dále právo na vybudování dešťového kanálu před jejich domem.
Nečinností žalovaného však vznikla kanalizace, která je v rozporu se stavebním povolením.
[12] Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud rozhodl zcela po právu
a žalovaný nemá nic nového, co by mohl ještě uvést. Dále uvedl, že napadený rozsudek byl vydán
po obsáhlém projednání celé záležitosti, při němž stěžovatel a) vyjádřil své stanovisko.
Dle žalovaného soud rozhodoval o předmětu žaloby, jak jej stěžovatelé vymezili. Dodal,
že na předmětnou stavbu byl vydán kolaudační souhlas, stavba je plně funkční a slouží veřejnému
zájmu. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobami k tomu oprávněnými, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou v řízení o kasační
stížnosti zastoupeni advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského
soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[15] Nedůvodná je kasační námitka, že krajský soud si svévolně upravil žalobní petit
a že rozhodl o něčem jiném, než čeho se stěžovatelé domáhali.
[16] Dle §79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní
předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci
samé nebo osvědčení. Nejvyšší správní soud uvádí, že aby byla žaloba na ochranu před nečinností
správního orgánu dostatečně určitá, a tedy projednatelná, je nezbytné, aby žalobce konkretizoval
správní rozhodnutí nebo osvědčení, k jejichž vydání má soud správnímu orgánu uložit lhůtu.
Dostatečně konkretizovat, vydání jakého rozhodnutí se žalobce domáhá, lze např. přesným
uvedením předmětu, o němž má být ve správním rozhodnutí rozhodnuto, nebo specifikací
žádosti, o níž má být rozhodnuto, případně vymezením běžícího správního řízení, které má
požadované správní rozhodnutí ukončit. Obdobné platí i pro osvědčení, v případech,
že se žalobce domáhá vydání osvědčení, s tou výjimkou, že zde nemusí jít o správní řízení, ale
může jít o postup správního orgánu.
[17] Stěžovatelé se v petitu své žaloby označené jako žaloba na nečinnost domáhali vydání
rozsudku s následujícím výrokem: „Žalovaný je povinen vydat ve věci vedené žalovaným pod sp. zn.
MUMB/OŽP/18639/2013-Ho rozhodnutí ve věci samé do pěti (5) dnů od právní moci tohoto rozsudku.“
Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto formulovaný petit je neurčitý, jelikož z něj není patrné,
jakého rozhodnutí konkrétně se stěžovatelé domáhají. Krajský soud na neurčitost žaloby reagoval
při ústním jednání, kde stěžovatele a) vyzval, aby přesně specifikoval, čeho se stěžovatelé
domáhají [u jednání stěžovatel a) zastupoval stěžovatelku b) na základě plné moci]. Jak vyplývá
ze zvukového záznamu jednání před soudem (čas 13:44 min. až 16:58 min. záznamu), stěžovatel
a) upřesnil, že se domáhá zahájení řízení o změně stavby před dokončením a vydání rozhodnutí
v tomto řízení. Přitom řízení o změně stavby před dokončením se má týkat stavby, pro kterou
bylo původně vydáno stavební povolení ze dne 16. 9. 2013, č. j. MUMB/OŽP/18639/2013-Ho,
nazvané Oprava inž. sítí v ul. Peroutka, Veverkova, Nerudova, Moravské Budějovice – SO 02 – oprava
kanalizace.
[18] Nejvyšší správní soud shledal, že není pravdou, že by si krajský soud svévolně přizpůsobil
petit žaloby. Krajský soud při jednání vyzval stěžovatele a) k tomu, aby upřesnil dosud neurčitý
žalobní návrh. Na stěžovateli a) pak nechal formulaci toho, čeho se stěžovatelé domáhají. Krajský
soud se tohoto stěžovatele dotázal, zda se žalobou, v níž tvrdí porušení §118 stavebního zákona,
který reguluje změnu stavby před dokončením, domáhá vydání rozhodnutí o změně stavby
před dokončením. Stěžovatel a) zprvu uvedl, že se stěžovatelé dožadují zahájení řízení o změně
stavby před dokončením, a následně žalobní návrh u jednání upravil do podoby, že se domáhají
zahájení řízení o změně stavby před dokončením a vydání rozhodnutí v tomto řízení.
[19] Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že krajský soud si žalobní návrh nepřizpůsoboval,
ale vycházel z toho, jak jej u jednání stěžovatel a) upřesnil. K oběma částem žalobního návrhu,
tj. jak k zahájení řízení o změně stavby před dokončením, tak k vydání rozhodnutí v takovém
řízení, se krajský soud v odůvodnění rozsudku vyjádřil.
[20] V souvislosti s upřesněním žalobního návrhu Nejvyšší správní soud neshledal
ani namítané porušení §36 odst. 1 s. ř. s. zakotvujícího poučovací povinnost soudu.
Na neurčitost žalobního návrhu byl stěžovatel a) krajským soudem upozorněn a byl současně
vyzván k odstranění této neurčitosti, což stěžoval a) posléze učinil.
[21] Stěžovatelé namítli, že se domáhali reakce správního orgánu na situaci, kdy je stavba
prováděna v rozporu se stavebním povolením. Dodali, že pokud krajský soud vyhodnotil,
že se žalobou stěžovatelé domáhají zahájení řízení o změně stavby před dokončením, pak
i o takové žádosti mělo být rozhodnuto, byť by šlo o zastavení řízení o takové žádosti z důvodu
její nepřípustnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani tuto kasační námitku důvodnou.
[22] Nejvyšší správní soud zjistil, že žádná žádost stěžovatelů o změnu stavby ve spise
obsažena není, není zde ani taková žádost stavebníka. Sami stěžovatelé ostatně v žalobě v bodě
[5] tvrdili, že „je prováděna stavba dle změněné projektové dokumentace, aniž byla v roce 2014 podána
na vodoprávní úřad odůvodněná žádost na povolení této podstatně změněné stavby“. Poprvé se tak stěžovatelé
zmiňují o podání žádosti až v kasační stížnosti, žádná taková jejich žádost ve spise však není
a stěžovatelé ani nijak nedoložili, že by sami podali žádost o změnu stavby před dokončením.
Nepodal ji ani stavebník, který ji jako jediný může úspěšně podat (viz §118 odst. 3 stavebního
zákona). V žalobě a též před správními orgány vedli stěžovatelé svou argumentaci jiným směrem,
jelikož zde tvrdili, že když správní orgán zjistí porušení §118 stavebního zákona, má dle jejich
názoru zahájit řízení z moci úřední. Tímto směrem se ubírala argumentace stěžovatelů též
v podání ze dne 13. 2. 2017 adresovaném krajskému soudu (č. l. 82 spisu krajského soudu), kde
stěžovatelé namítali porušení §42 správního řádu, což spojovali s tím, že na základě jejich
podnětu muselo být správnímu orgánu od září 2015 zřejmé, že stavebník nepodal žádost
o změnu stavbu před dokončením, ačkoli se dle stěžovatelů odchýlil od stavebního povolení.
[23] Nejvyšší správní soud tak souhlasí s krajským soudem, že nebylo doloženo, že by byla
podána jakákoli žádost o změnu stavby před dokončením. Současně má krajský soud pravdu
v tom, že řízení o změně stavby před dokončením nelze zahájit z moci úřední, ale pouze
na návrh. Závěr, že jde o řízení zahajované výhradně na návrh, vyplývá nejen z textu §118 odst. 3
stavebního zákona (dle něhož „[s]tavební úřad může na žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce
povolit změnu stavby před jejím dokončením“), ale i ze skutečnosti, že §118 stavebního zákona lze
aplikovat jen na změnu stavby zamýšlenou, ale dosud neprovedenou. Pouze na základě žádosti
stavebníka se může správní orgán dozvědět o tom, že stavebník zamýšlí stavbu před dokončením
změnit. K tomu, že §118 se vztahuje pouze na situace, kdy stavebník chce před dokončením
stavby některé její schválené parametry změnit, ale nedopadá na situace již provedené změny,
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010 - 101,
publikovaný pod č. 2107/2010 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná
z ww.nssoud.cz).
[24] Nejvyšší správní soud konstatuje, že řízení o žádosti o změnu stavby před dokončením
se v posuzované věci nevedlo, jelikož nebylo nijak doloženo, že by byla podána žádost o změnu
stavby před dokončením. Krajský soud proto dospěl ke zcela správnému závěru, že žalovaný
neměl povinnost vydat rozhodnutí o změně stavby před dokončením, jelikož žádný návrh
v daném směru podán nebyl.
[25] Správný je rovněž závěr, že podnět stěžovatelů nebyl žádostí o změnu stavby
před dokončením. Za tento podnět stěžovatelé v bodě [4] podání ze dne 13. 2. 2017
adresovaného krajskému soudu (č. l. 82 spisu krajského soudu) označili jednak sdělení ze dne
4. 9. 2015, kde žalovaný na základě dotazu stěžovatele a) uvádí, že investor nezažádal o změnu
stavby před dokončením, jednak návrh na opatření proti nečinnosti ze dne 22. 9. 2015. Obsah
sdělení ze dne 4. 9. 2015, stejně jako návrh na opatření proti nečinnosti ze dne 22. 9. 2015, nelze
ani v náznaku kvalifikovat jako žádost stěžovatelů o změnu stavby, navíc ještě stavby cizí.
[26] Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění obecně poznamenává, že situace,
kdy se skutečné provedení stavby odchyluje od stavebního povolení, nabízí dvě různá řešení
v závislosti na tom, zda jde o nepodstatné odchylky oproti vydanému stavebnímu povolení nebo
zda se s ohledem na jejich charakter nejedná o nepodstatné odchylky. Jak konstatoval Nejvyšší
správní soud ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. 7 As 17/2010, jde-li o nepodstatné odchylky,
postačí, když stavebník společně se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu předloží
dokumentaci skutečného provedení stavby a stavební úřad se znalostí skutečného provedení
stavby vydá kolaudační souhlas. Naopak, nejde-li o nepodstatné odchylky, je namístě zahájit
z moci úřední řízení o odstranění stavby dle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, přičemž
stavebník může podat žádost o dodatečné povolení stavby. Jak zjistil při dokazování krajský soud
(č. l. 73 jeho spisu), v nynější věci byl vydán na danou stavbu kolaudační souhlas, v jehož textu
se odkazuje mj. na detailní popis stavby v dokumentaci skutečného provedení stavby a uvádí
se zde, že v této dokumentaci jsou zaznačeny odchylky skutečného provedení stavby
od schválené dokumentace. V písemnosti nazvané vložení informace do spisu ze dne 1. 8. 2016,
č. j. OŽP/3120/2012, žalovaný odchylku skutečného provedení stavby označil za nepodstatnou.
V. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom
rozhodl bez jednání, jelikož §109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení
nemají právo na náhradu nákladů řízení. K žalovanému lze konstatovat, že předmět sporu spadá
do oblasti jeho působnosti, nešlo o složitý případ skutkově ani právně. Lze proto předpokládat,
že žalovaný by měl být natolik personálně vybaven, aby svůj postup v dané věci byl schopen hájit
sám bez nutnosti se nechat zastoupit advokátem. Z tohoto důvodu náklady, které mu vznikly
v souvislosti s jeho zastoupením advokátem (zaslání vyjádření ke kasační stížnosti), nepovažuje
Nejvyšší správní soud za důvodně vynaložené. Jiné náklady než náklady právního zastoupení
žalovanému nevznikly. Ani žalovaný proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
[29] Stěžovatelé byli zčásti (ve výši 95 %) osvobozeni od soudních poplatků a byl jim
ustanoven zástupce z řad advokátů. K tomu je třeba dodat, že ustanovení §35 odst. 8, věty první,
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. obecně určuje, že ustanovenému zástupci hradí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát. Žádné ustanovení soudního řádu správního však neobsahuje
výslovnou úpravu týkající se hrazení hotových výdajů a odměny ustanovenému advokátu
účastníka, který byl od soudního poplatku osvobozen nikoli zcela, ale jen zčásti. V daném ohledu
tak bylo nutno v návaznosti na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek
ze dne 31. 1. 2011, č. j. 5 As 68/2010 - 72) v souladu s §64 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. vyjít
z §138 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
dle něhož platí: „Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje
se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.“ Stát
proto hradí ustanovenému advokátu hotové výdaje a odměnu za zastupování v nynější věci
z 95 %, ze zbylých 5 % odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta hradí sami stěžovatelé.
[30] Ustanovený advokát v řízení o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby v podobě
doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů; dále jen „advokátní tarif“]. Šlo o společný úkon právní služby pro oba stěžovatele
a za každou zastupovanou osobu tak dle §12 odst. 4 advokátního tarifu advokátovi náleží
mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Odměna advokáta za jeden společný úkon právní služby
tak činí 4960 Kč [§7 bod 5., §9 odst. 4 písm. d) a §12 odst. 4 advokátního tarifu], k čemuž
se váže i paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
[31] Ustanovenému advokátovi, který nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, tak
náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5260 Kč (4960 Kč + 300 Kč). Stát z této částky
hradí 95 %, tj. 4997 Kč. Zbylých 5 % z této částky, tj. 263 Kč, advokátovi hradí sami stěžovatelé.
Částka 4997 Kč bude vyplacena JUDr. MgA. Michalovi Šalomounovi, Ph.D., advokátovi
se sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
[32] Nejvyšší správní soud poznamenává, že ustanovenému advokátovi nenáleží náhrada
nákladů za úkon právní služby dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, jímž je první porada
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo
obhájce ustanoven soudem. Důvodem je, že nezbytnou součástí tohoto úkonu právní služby
je první porada s klientem, jejíž uskutečnění advokát ani netvrdil, natož aby ji doložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu