ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.114.2016:34
sp. zn. 9 As 114/2016 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce:
J. Š., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 2. 2016, č. j. 7236-2/2016-900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, č. j. 51 A 19/2016 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jako „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle
§46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění předpisům
18. 9. 2016 (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
specifikovanému v záhlaví.
[2] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že podání stěžovatele bylo doručeno soudu
dne 12. 4. 2016, přičemž ani elektronická pošta ani její příloha označená jako žaloba nebyly
podepsány uznávaným elektronickým podpisem. Usnesením jej vyzval k zaplacení soudního
poplatku, který byl následně zaplacen. S odkazem na §37 odst. 2 s. ř. s. soud konstatoval,
že jelikož podání doručené dne 12. 4. 2016 nebylo do tří dnů potvrzeno písemným podáním
shodného obsahu, ani nebyl předložen jeho originál (např. v elektronické formě s elektronickým
podpisem), nemělo k němu být přihlíženo. Soud nicméně dané podání považoval za návrh
a počal ve věci činit úkony. Za takové situace bylo jediným možným postupem odmítnutí podání
pro nesplnění podmínek řízení. V tomto kontextu krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 133/2006 – 48. Uhrazený soudní poplatek vrátil
žalobci podle §10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] V kasační stížnosti uvedl, že krajský soud neměl pravomoc ve věci rozhodovat, neboť
neměl k podání vůbec přihlížet, a nelze tak činit procesní úkony, ani vydávat rozhodnutí. Dále
tvrdil, že jeho podání (žaloba) nemělo být odmítnuto, jelikož krajský soud ve věci jednal jako
by podání žaloby bylo řádné. Došlo tím ke konvalidaci vadného podání, a tudíž se nelze
dovolávat nesprávné formy. Krajský soud svým postupem vyjádřil vůli akceptovat stěžovatelovo
podání, a proto nemohl později konstatovat, že nebylo řádně a včas učiněno, neboť by tím
narušil princip právní jistoty jakožto jeden ze základních znaků právního státu. Postup orgánů
veřejné moci musí být předvídatelný a v souladu s cíli zákonných úprav. Pokud soud aprobuje
svým jednáním určitý právní stav, byť postavený na vadném podání, fakticky tím vadu zhojí
(konvaliduje). Zastává názor, že pokud soud nepovažoval jeho podání za vadné, ale naopak
jednal, nemůže narušit princip právní jistoty a legitimního očekávání, které u stěžovatele založil,
ale musí zachovat kontinuitu svého postupu. Dále uvedl, že podání návrhu bylo řádně potvrzeno,
a to prostřednictvím držitele poštovní licence, kdy se v soudním spisu nachází originál učiněného
podání.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že krajský soud neměl
ke stěžovatelovu podání vůbec přihlédnout. Učinil-li tak, bylo na místě „návrh“ odmítnout.
V tomto ohledu pokládal žalovaný krajským soudem citovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 1 Afs 133/2006 za přesvědčivý a dodal, že podle §103 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s. přihlíží soud
kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé.
Pokud by krajský soud v posuzované věci jednal a rozhodl o podání rozsudkem, zatížil by své
rozhodnutí vadou zmatečnosti [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Ke tvrzené konvalidaci „vady“
podání žalovaný především podotkl, že podání od počátku vůbec neexistuje - není tedy jednáním
vadným, které by bylo možno dodatečně zhojit. Dále uvedl, že za potvrzení podání měl
stěžovatel na mysli zaslání žaloby prostřednictvím datové schránky dne 13. 4. 2016 Městskému
soudu v Praze, který jej postoupil místně příslušnému krajskému soudu.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §37 odst. 2 s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem,
lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního
zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného
obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
[8] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 136/2016 – 35, řešil věc
velmi podobnou právě projednávané. V tomto rozsudku byla žaloba odmítnuta podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. krajským soudem po té, co nebyla doplněna dle §37 odst. 2 s. ř. s.,
a ve které krajský soud vyzval k zaplacení soudního poplatku. Argumentace uvedená v kasační
stížnosti (stěžovatelé v těchto věcech byli zastoupení stejným advokátem), stejně jako
odůvodnění usnesení o odmítnutí žaloby, byly v dané věci stejně jako v právě projednávané věci
téměř totožné. Devátý senát kasačního soudu nemá důvod se od závěrů uvedených v tomto
rozsudku odchýlit, neboť je považuje za správné, a proto z nich dále vychází.
[9] V tomto rozsudku sp. zn. 2 As 136/2016 kasační soud uvedl následující: „Nejvyšší správní
soud konstantně judikuje, že jestliže žalobce zaslal žalobu elektronicky bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří dnů
ji nepotvrdil písemným originálem, soud k ní neměl přihlédnout, řízení o ní neměl vůbec zahajovat, neboť slovy
§32 s. ř. s. žádný návrh soudu nedošel. Pokud však krajský soud o takovém „podání“ řízení zahájil, jediným
možným postupem je, aby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky
řízení - nebyl podán návrh na jeho zahájení - a tato vada je neodstranitelná (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 133/2006 – 48, nebo usnesení ze dne 8. 6. 2016,
č. j. Nad 131/2016 – 47; a obdobně také usnesení ze dne 8. 4. 2010, č. j. 4 Ads 33/2010 – 198, a ze dne
21. 9. 2011, č. j. 3 Ads 125/2011 – 36, v nichž byla řešena tato otázka ve vztahu ke kasační stížnosti).
V souzené věci není sporu o tom, že stěžovatelovo podání ze dne 26. 3. 2016, doručené krajskému soudu
elektronicky dne 29. 3. 2016 [v nyní projednávané věci dne 12. 4. 2016, pozn. soudu], bylo podáním
obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem. Taktéž není rozporováno, že toto podání
nebylo učiněno v zákonem stanovené formě, neboť nebylo elektronicky podepsáno ani do tří dnů doplněno
v souladu s citovaným ustanovením. K takovému podání tedy krajský soud v souladu s §37 odst. 2 věty druhé
s. ř. s. vůbec neměl přihlížet. Přestože krajský soud v rozporu s tímto ustanovením učinil ve věci úkon, byl jeho
následný postup, kdy podání ze dne 26. 3. 2016 usnesením odmítl, zcela v souladu se shora citovanou ustálenou
judikaturou zdejšího soudu, a nelze mu ničeho vytknout.
Ke stěžovatelovu tvrzení, že „došlo ke konvalidaci vadného podání“ ve chvíli, kdy krajský soud jednal,
jakoby podání žaloby bylo řádné, Nejvyšší správní soud konstatuje, že s takovým „podáním“, jaké ve věci učinil
stěžovatel (tj. elektronické podání, jež nebylo podepsáno ani ve třídenní lhůtě doplněno), spojuje soudní řád správní
fikci neexistence. Ačkoliv tedy stěžovatel ve skutečnosti procesně jednal, zákon krajskému soudu ukládal,
aby postupoval, jako by procesní jednání učiněno nebylo. Šlo o ze zákona neexistující procesní jednání, které
nemělo vyvolávat žádné procesní následky a o němž nemělo být rozhodováno. Konvalidace neexistujícího jednání
tak nepřipadala v úvahu.
Pokud jde o argumentaci právní jistotou a zásadou legitimního očekávání, znění §37 odst. 2 s. ř. s.
nenechává žádný prostor pro pochybnosti ohledně toho, zda lze zahájit soudní řízení na základě „podání“, jež
nebylo učiněno v předepsané formě. Stěžovatel, zastoupen advokátem (nepochybně znalým procesních předpisů),
se tak nemohl oprávněně domnívat, že krajský soud postupoval správně, když stěžovateli v reakci na jeho
„podání“ zaslal soudní výzvu.“
[10] K námitce porušení právní jistoty soud dále uvádí, že postup krajského soudu naopak
k nastolení právní jistoty vedl. Standardně se v případech nedoplnění podání v požadované formě
k původnímu podání vůbec nepřihlíží. V předchozí judikatuře Nejvyššího správního soudu bylo
ovšem z důvodu právní jistoty dovozeno, že se v případech, kdy soud začal omylem činit úkony,
formálně nezahájené řízení „ukončuje“ usnesením o odmítnutí tohoto „podání“. Tímto
usnesením, které je napadnutelné kasační stížností, se nastoluje právní jistota v tom směru,
že řízení vůbec být vedeno nemělo.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že podání návrhu bylo řádně potvrzeno, kdy
se v soudním spise nachází originál podání. Ve spise krajského soudu se žádný dokument, který
by potvrzoval podání doručené krajskému soudu dne 12. 4. 2016, nevyskytuje. Toto tvrzení je tak
nepodložené, a tedy námitka je nedůvodná.
[12] K tvrzení žalovaného, že stěžovatel potvrdil jeho podání prostřednictvím datové
schránky Městskému soudu v Praze, soud poznamenává, že v rozsudku ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 7 As 274/2016 – 16, dospěl k závěru, že podání učiněné způsobem, jež vyžaduje potvrzení
podle §37 odst. 2 s. ř. s., je nutno v zákonné třídenní lhůtě potvrdit u soudu, u něhož bylo
učiněno, jinak se k němu nepřihlíží. Doplnění podání jinému soudu, i pokud by bylo prokázáno,
tak nemělo význam.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu