ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.137.2017:21
sp. zn. 9 As 137/2017 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: Autometal, spol. s r.o., se sídlem Zalužany 99, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem
se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 1. 2017, č. j. 2009/2017-
900000-304.1, ze dne 10. 1. 2017, č. j. 2009-2/2017-900000-304.1 až 2009-23/2017-900000-
304.1, a ze dne 11. 1. 2017, č. j. 2009-24/2017-900000-304.1 až 2009-61/2017-900000-304.1,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017,
č. j. 48 Af 7/2017 – 447,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o žalobě proti celkem 61 rozhodnutím žalovaného, která jsou specifikována
v záhlaví (soudní poplatek činil celkem 183 000 Kč).
[2] Krajský soud při posouzení stěžovatelčiny žádosti vycházel ze skutečností uvedených
v žádosti, respektive jejím doplnění, a z podkladů, které k nim doložila.
[3] Z předložených daňových přiznání a účetních závěrek zjistil, že stěžovatelka v roce
2013 dosáhla zisku 13 761 655 Kč, v roce 2014 ztráty ve výši 803 716 Kč a v roce 2016 zisku
9 013 245 Kč. Podle účetních závěrek dosahovala její aktiva k 31. 12. 2014 výše 267 382 000 Kč
a k 31. 12. 2015 výše 335 943 000 Kč. K 31. 12. 2014 vlastnila dlouhodobý hmotný majetek
v účetní hodnotě 151 563 000 Kč a k 31. 12. 2015 v hodnotě 186 192 000 Kč. Výše bankovních
úvěrů a výpomocí poskytnutých žalobkyni přitom dosáhla k 31. 12. 2014 celkové výše
121 054 000 Kč a k 31. 12. 2015 výše 134 280 000 Kč. Dále krajský soud poukázal na skutečnost,
že nerozdělený zisk stěžovatelky z uplynulých let činil k 31. 21. 2015 částku 52 308 Kč. Z výkazů
zisku a ztrát dále vyplývá, že v roce 2014 tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb činily
157 621 000 Kč a v následujícím roce 2015 již 261 480 000 Kč.
[4] Na základě doložených účetních sestav měl za osvědčené, že zůstatky na jejích
bankovních účtech byly v souhrnu vyšší než 5 400 000 Kč, nezaplacené pohledávky činily
25 925 306,99 Kč a movitý majetek dosahoval minimálně částky 62 748 374,57 Kč.
[5] Dále vzal v potaz skutečnost, že stěžovatelka vlastní nemovitosti v k. ú. Lety zapsané
na listu vlastnictví č. 443 a nemovitosti v k. ú. Zalužany zapsané na listu vlastnictví č. 606, o čemž
svědčí doložená evidence práv pro osobu.
[6] Krajský soud konstatoval, že stěžovatelka je dlouhodobě v dobré hospodářské kondici
a její podnikání v oblasti výroby dílů a příslušenství pro motorová vozidla se zdravě rozvíjí.
Z doložených listin nevyplývá, že by se musela vyrovnávat s podstatnými hospodářskými
problémy nebo překážkami, které by mohly ohrozit její dosavadní podnikání a rozvoj. Je rovněž
zřejmé, že má přístup ke zdrojům financování svého provozu, ať již z vlastních nebo cizích
zdrojů (bankovní úvěry, půjčky).
[7] Aktuální hospodářská situace jí v zaplacení soudního poplatku nebrání. Na různých
bankovních účtech má k dispozici částku přesahující 5 400 000 Kč, tedy částku, která takřka
třicetinásobně převyšuje výši vyměřeného soudního poplatku. Na uvedeném závěru nic nemění
existence úvěru ve výši 35 000 000 Kč, jelikož financování prostřednictvím cizích zdrojů
je běžnou součástí podnikatelské činnosti. Byť aktuální výše úvěru převyšuje disponibilní
prostředky na účtech stěžovatelky, neznamená to, že tyto disponibilní prostředky nemohou být
použity k zaplacení soudního poplatku. Konkrétní podmínky splácení úvěru nespecifikovala.
[8] Poukázal také na to, že z dalších předložených listin vyplývá, že stěžovatelka vlastní
hmotné movité věci v celkové hodnotě nejméně 62 748 374,57 Kč a blíže nespecifikované
nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 443 v k. ú. Lety a na listu
vlastnictví č. 606 v k. ú. Zalužany. Lze jí přisvědčit v tom, že zpeněžení hmotných movitých
a nemovitých věcí za účelem úhrady soudního poplatku je až krajní variantou, na druhou stranu
vlastnictví takového majetku indikuje, že z vlastněných věcí stěžovatelce plyne výnos,
popř. že disponuje prostředky nutnými k udržování a používání tohoto majetku.
[9] Bez významu není ani skutečnost, že eviduje peněžité pohledávky v celkové výši
25 925 306,99 Kč. Je přitom zcela na vůli stěžovatelky, jak se získanými prostředky naloží.
Investice do vlastní provozní činnosti ovšem nelze bez dalšího upřednostňovat před splněním
povinnosti uhradit soudní poplatek, pokud stěžovatelka netvrdila a nedoložila další významné
skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že je nucena výdaje na vlastní činnost upřednostnit před
zaplacením soudního poplatku, např. v důsledku prodlení s výplatou mezd nebo plněním jiných
závazků či v důsledku hrozícího úpadku.
II. Obsah kasační stížnosti
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala naplnění důvodů podle §103 odst. 1 písm.
a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Má za to, že krajský soud nevzal v potaz veškeré podstatné skutečnosti a nesprávně
zhodnotil její možnosti opatřit si finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku ve výši
183 000 Kč. Napadené usnesení není dle jejího názoru dostatečně odůvodněno, neboť v něm
nejsou vypořádány veškeré skutečnosti a námitky, které uvedla v žádosti.
[11] Nesouhlasí se závěrem, že vlastnictví nemovitého majetku indikuje, že jí z něho
plyne výnos, popř. disponuje prostředky nutnými k jeho udržování a používání. Nemovitosti
v k. ú. Zalužany tvoří výrobní areál, který je spravován v rámci běžného chodu podnikání
a z něhož žádné výnosy nad rámec přiznaného zisku z něj neplynou. Nemovitosti v k. ú. Lety
jsou zatíženy zástavním právem, proto je zásadně omezena možnost s nimi disponovat. Ani
movité věci nemohou být žádným způsobem zpeněženy, jelikož slouží výhradně k obchodní
činnosti (výrobě), kterou by v takovém případě musela omezit. Nelze tedy spravedlivě požadovat,
aby věci zpeněžila za účelem úhrady soudního poplatku.
[12] Ohledně zůstatků na bankovních účtech podobně jako ve své žádosti o osvobození
od soudních poplatků upozornila, že má úvěr ve výši 35 000 000 Kč. Uvedla, že veškeré volné
finanční prostředky slouží k financování jejího podnikání a k udržení a rozvoji obchodní činnosti
v chodu, na úhradu soudního poplatku jí tedy žádné nezbývají. Podobně se vyjadřovala ve vztahu
k hospodářskému výsledku za uplynulé roky, pohledávkám za třetími osobami i případnému
zpeněžení movitých věcí.
[13] Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné (§102 a násl. s. ř. s., k přípustnosti kasační stížnosti proti
tomuto typu procesního rozhodnutí srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43, publ. pod č. 3072/2014 Sb. NSS).
[15] Pro úplnost dodává, že stěžovatelku v řízení o kasační stížnosti netížila poplatková
povinnost, jelikož kasační stížností nesměřovala proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé
ani o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (srovnej usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ.
pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Ze stejných důvodů nebylo ani nutné, aby stěžovatelka splnila jinak
nutnou podmínku zastoupení advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), v řízení o nynější kasační stížnosti
nicméně byla i tak advokátem zastoupena.
[16] Poté přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem usnesení v tomto rozsahu dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí krajského soudu ve věci
osvobození od soudních poplatků. Relevantní právní úpravu obsahuje §36 odst. 3 s. ř. s., dle
kterého [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze
pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však
soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv
za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje
i na řízení o kasační stížnosti.
[18] Stěžovatelka v kasační stížnosti nerozporuje jednotlivá skutková zjištění krajského soudu,
pouze poměrně obecně namítá, že nevzal v potaz veškeré skutečnosti a argumenty, které ve své
žádosti uvedla, a má za to, že se dostatečně nevypořádal s její doprovodnou argumentací, kterou
v kasační stížnosti opakuje.
[19] Nejvyšší správní soud jejím námitkám nepřisvědčil. Při hodnocení tvrzení
o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení vycházel především z toho, že je na účastníku
samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně aby
projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí
o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto svou povinnost, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
[20] S ohledem na výše uvedené šlo tedy především o prověření, zda se krajský soud zabýval
všemi skutečnostmi, které stěžovatelka ve své žádosti uvedla. Z obsahu napadeného usnesení
(shrnutého v bodech [2] – [9] tohoto rozsudku) přitom vyplývá, že pečlivě hodnotil veškeré
skutečnosti vyplývající ze stěžovatelčiny žádosti, respektive jejího doplnění, i všech doložených
podkladů. Dostatečný prostor věnoval také jednotlivým argumentům stěžovatelky; vyjádřil
se k relevanci tvrzení, že veškeré volné finanční prostředky užívá k udržení a rozvoji své
obchodní činnosti, k poukazu na existenci úvěru ve výši 35 000 000 Kč, i námitkám ohledně
toho, že po ní nelze požadovat, aby za účelem zaplacení soudního poplatku prodávala svůj
movitý a nemovitý majetek.
[21] Obecně lze dodat, že napadené usnesení je srozumitelné a opřené o vyčerpávající
odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud stěžovatelčině žádosti nevyhověl.
Kritéria přezkoumatelnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy splňuje.
[22] Nejvyšší správní soud tedy mohl přistoupit k jeho věcnému posouzení. V tomto ohledu
předně upozorňuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě pouze opakuje svoji
argumentaci uvedenou před krajským soudem, aniž by relevantně rozporovala jeho závěry.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud se s jeho posouzením ztotožnil, dále pouze shrnuje
důvody, pro které bylo namístě stěžovatelčinu žádost zamítnout, a v podrobnostech odkazuje
na napadené usnesení.
[23] V projednávané věci je stěžejní, že stěžovatelka běžně hospodaří s částkami
mnohanásobně překračujícími výši soudního poplatku, vykazuje zisky, má majetek značné výše
a disponuje peněžními prostředky ve výši několika milionů Kč (viz body [3] až [5] tohoto
rozsudku). Za těchto okolností je pouze na ní, aby v rámci svých prostředků vyčlenila
183 000 Kč, které má na soudních poplatcích uhradit. Byť tato částka není zanedbatelná,
je evidentní, že z majetkových poměrů stěžovatelky nijak nevybočuje.
[24] Stěžovatelka ve své žádosti ani v kasační stížnosti neprezentovala jediné konkrétní tvrzení
ani důkaz o tom, že je nucena využít disponibilní finanční prostředky způsobem, který
jí v zaplacení soudního poplatku brání. Uvádí pouze zcela obecně, že veškeré volné prostředky
využívá pro svou obchodní činnost, ať už na provoz, mzdy zaměstnanců či související
investice. Takováto tvrzení nemohla být při posouzení její žádosti relevantní, neboť bylo
na ní, aby dostatečně konkrétně popsala své osobní a majetkové poměry a doložila je.
[25] Podstatná není ani existence úvěru ve výši 35 000 000 Kč, pokud k němu stěžovatelka
netvrdila ani nedoložila žádné konkrétní podmínky, zejména výši a splatnost jednotlivých splátek.
Je nasnadě, že samotná výše úvěru o schopnosti uhradit soudní poplatek nijak nevypovídá.
Krajský soud také výstižně podotkl, že financování prostřednictvím cizích zdrojů je běžnou
součástí podnikatelské činnosti.
[26] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále opakovala, že po ní nelze požadovat, aby za účelem
úhrady soudního poplatku prodala svůj movitý či nemovitý majetek. V tomto ohledu se však
zcela míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu, který ze žádného takového požadavku
nevycházel. Jeho závěry nijak nezpochybňuje ani poukaz na skutečnost, že stěžovatelka movité
a nemovité věci využívá v rámci své činnosti (výroby). Skutečnost, že jsou náklady a výnosy
nepřímo spojené s tímto majetkem zohledněny ve výsledcích hospodářské činnosti, není
v rozporu s obecným konstatováním krajského soudu, že indikují možný výnos, případně
existenci prostředků na jejich údržbu a používání. Lze pouze dodat, že se jedná o majetek značné
hodnoty (hodnotu movitého majetku stěžovatelka vyčíslila na řádově 60 000 000 Kč a nemovitý
majetek představuje mj. výrobní areál k dílům a příslušenství pro motorová vozidla),
což dokresluje obraz o celkové majetkové situaci stěžovatelky. Jedná se tedy o skutečnosti, které
mají pro posouzení její žádosti význam.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu