ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.182.2017:25
sp. zn. 9 As 182/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Bc. D. F., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský
úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 6. 2016, č. j. DSH/5834/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 57 A 73/2016 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v r ací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Nepomuk ze dne 20. 4. 2016, č. j. DOP/7825/2016-SDP2 (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání správního deliktu
provozovatele vozidla dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), a byla mu uložena pokuta dle §125f
odst. 3 zákona o silničním provozu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení
ve výši 1 000 Kč.
[2] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Obdobně platí i §37 s. ř. s.
Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních
důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť
stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany
Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační
stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[3] Kasační stížnost stěžovatele nesplňovala náležitosti ve smyslu §106 s. ř. s. Usnesením
ze dne 19. 6. 2017, č. j. 9 As 182/2017 – 15, vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost doručenou zdejšímu soudu dne 15. 6. 2017
o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu. Současně ho poučil
o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítne bez věcného projednání. Uvedené usnesení bylo doručeno zástupci
stěžovatele dne 19. 6. 2017.
[4] Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti uplynula dne 19. 7. 2017, aniž by stěžovatel
kasační stížnost doplnil. Stejně tak v průběhu stanovené jednoměsíční lhůty nepožádal o její
prodloužení.
[5] Jelikož neměla kasační stížnost při jejím podání všechny náležitosti, musely být tyto
náležitosti doplněny v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení,
kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[6] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle §106
odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci řízení; soud
již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty dle §106 odst. 3
s. ř. s. Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn.
I. ÚS 138/06, mimo jiného uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti
postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.
[7] Kasační stížnost tedy nadále postrádá základní náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě
soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s §37 odst. 5 ve spojení
s §120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává, jelikož byla
kasační stížnost odmítnuta.
[9] Současně rozhodl soud dle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení uhrazeného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč
stěžovateli k rukám jeho zástupce, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu