ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.192.2016:31
sp. zn. 9 As 192/2016 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: P. I., zast.
Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem Štupartská 599/4, Praha 1, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 4. 2015, č. j. DSH/1412/15 (v rozsudku Krajského soudu v Plzni
nesprávně uvedeno č. j. DSH/5221/15), ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2015,
č. j. DSH/5221/15, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 20. 5. 2016, č. j. 17 A 35/2015 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím
žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Klatovy (dále jen „správní orgán I. stupně“),
ze dne 17. 12. 2014, č. j. OD/13308/14/Ka, tak že snížil uloženou pokutu ze 17 000 Kč
na 14 000 Kč a ve zbytku jeho rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl
stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. b) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, pro
porušení §5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta, dále zákaz řízení
všech motorových vozidel na deset měsíců a uloženo uhradit náhradu nákladů řízení ve výši
1 000 Kč.
[2] Krajský soud shledal, že v otázce tvrzené existence zastoupení stěžovatele bylo rozhodující,
že správnímu orgánu I. stupně bylo doručeno k dané spisové značce oznámení zástupce
o ukončení zastoupení. Přestože plná moc, na kterou odvolání zastoupení odkazovalo, není
součástí správního ani připojeného trestního spisu, podstatné bylo, že podání obsahovalo jasný
projev vůle zástupce směřující k ukončení zastupování. Tento úkon byl podpořen jednáním
stěžovatele, který v celém správním řízení vystupoval zcela samostatně a nijak se nedovolával
zastoupení, a to ani v rámci odvolání. Nadto soud posoudil, že z listiny ze dne 20. 8. 2014
označené jako „Odvolání plné moci“ jednoznačně plyne vůle stěžovatele, aby nebyl nadále
zastupován Mgr. Krčmou, a to i přesto, že je odkázáno na nesprávné datum udělení plné moci.
Za rozhodující však správní orgán I. stupně vzal oznámení zástupce.
[3] Správní orgány se podrobně zabývaly jednotlivými omluvami z nařízených jednání.
Odůvodnění:
neakceptace omluvy z jednání nařízeného na 12. 12. 2014 soud považoval
za podrobné a dostačující a ztotožnil se s ním. Skutečnost, že se stěžovatel nedostavil k pátému
jednání, jde pouze k jeho tíži. Rozhodující pro projednání věci v jeho nepřítomnosti bylo, že
nesplnil podmínku včasnosti omluvy, jelikož se telefonicky omluvil těsně před jednáním a doložil
ji až výměnným listem – poukazem (dále jen „výměnný list“) ze dne 22. 1. 2015, který byl
součástí doplnění odvolání. Nic mu však nebránilo tak učinit dříve. Soud považoval za přiléhavé
i odkazy žalovaného na judikaturu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů, které podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítá procesní vady řízení před správními orgány, jelikož byl přestupek
projednán bez jeho přítomnosti i bez jeho zástupce. V tomto postupu spatřuje zásah do práva
na spravedlivý proces.
[6] Přesto, že byl zastoupen na základě plné moci udělené v trestním řízení, nebylo jeho
zmocněnci řádně doručováno. Krajský soud se s námitkou zastoupení nevypořádal v souladu
s §34 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „spr. ř.“ nebo „správní řád“).
Pochybnost o rozsahu zastupování vznikla v průběhu správního řízení, neboť ve správním spisu
nebyla založena plná moc ze dne 18. 6. 2014 udělená ke konkrétnímu úkonu (žádost o vydání
řidičského oprávnění). Nadále tedy platila generální plná moc udělená pro trestní řízení, jejíž
odvolání nebylo ze strany stěžovatele písemně učiněno. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu
o neexistenci pochybností o odvolání generální plné moci a o záměně data udělení plné moci.
[7] Správní orgán I. stupně měl pochybnosti ohledně zastoupení odstranit tím, že by jej,
popřípadě zástupce, vyzval, aby sdělili, zda zastoupení trvá a v jakém rozsahu. Je s podivem,
že žalovaný ani krajský soud nezpochybňovali samotnou generální plnou moc, ale chybně
se domnívali, že byla odvolána. Skutkový stav proto nebyl zjištěn úplně, neboť krajský soud měl
stěžovatele předvolat k vyjádření v rámci dokazování a zjistit skutečný stav ohledně zastoupení.
Soud se však spokojil s konstatováním, že došlo k chybě v datu udělené plné moci. Žalovaný
pochybil, když přesto, že věděl o existenci generální plné moci udělené v trestním řízení,
nedoručoval zmocněnci.
[8] V kasační stížnosti je dále namítáno, že krajský soud svévolně hodnotil listinný
důkaz - výměnný list od ošetřující lékařky MUDr. N., aniž by se s ním relevantním způsobem
vypořádal v rozsudku. Krajský soud uvedl, že došlo k telefonické omluvě dne 12. 12. 2014,
žádným způsobem se však nevyrovnal s výměnným listem. Pouze konstatoval, že omluva nebyla
včasná, protože výměnný list stěžovatel doložil až při doplnění odvolání. Ze spisového materiálu
však plyne, že výměnný list byl zaslán prostřednictvím e-mailu dne 23. 12. 2014, tedy v době kdy
byl stěžovatel ještě v pracovní neschopnosti, a až v doplnění odvolání zaslal jeho originál. Krajský
soud nemá odborné znalosti soudního znalce z oboru zdravotnictví a nemůže hodnotit, zda
zdravotní stav umožňoval doložení výměnného listu dříve či nikoliv. Podstatné je, že výměnný
list obsahoval konkrétní stanovisko ošetřující lékařky, že stěžovatel není schopen účasti na
žádném úředním jednání. Přesto, že po jednání dne 12. 12. 2014 správnímu orgánu I. stupně bylo
zasláno několik lékařských zpráv prokazujících jeho neschopnost účastnit se jednání ze
zdravotních důvodů, bylo rozhodnuto již dne 12. 12. 2014. Navíc je otázkou, zda vůbec jednání
proběhlo, když dodnes nebyl stěžovateli předložen žádný protokol o jednání.
[9] Tím, že žalovaný nerespektoval řádnou omluvu, znemožnil stěžovateli účast na jednání
a možnost činit při něm úkony. Tímto nezákonným postupem bylo omezeno jeho právo
na přístup ke správnímu orgánu a porušen čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Také byla porušena zásada kontradiktornosti, neboť stěžovatel neměl
možnost předložit důkazy, které by byly způsobilé ovlivnit rozhodnutí správního orgánu
I. stupně.
[10] V závěru kasační stížnosti navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Domnívá
se, že pokud zástupce zaslal písemnost označenou „Oznámení o ukončení právního zastoupení“,
v níž uvedl, že nadále není oprávněn jakkoliv stěžovatele zastupovat a dodal, že mu již nemělo
být doručováno oznámení o zahájení řízení, kdy tuto písemnost směřoval ke spisové značce, pod
níž bylo řízení o přestupku vedeno, pak nemohlo být pochyb o projevu vůle v řízení nadále
nevystupovat jako zástupce. Nebylo proto důvodu nikoho dále vyzývat. Nic na tom nezměnila
ani skutečnost, že součástí podání byly poznámky o obecném zmocněnci či vrácení řidičského
oprávnění.
[12] Skutečnosti, že stěžovatel nebyl v řízení zastoupen, nasvědčuje i fakt, že na jemu zasílané
písemnosti reagoval a sám činil veškerá podání. Pokud navíc existenci zastoupení nenamítl již
v odvolání, jeví se jeho argumentace jako zjevně účelová. Argumentace, že chtěl vypovědět jinou
plnou moc vztahující se k řízení ve věcech řidičského oprávnění, která nebyla správnímu orgánu
I. stupně nikdy doručena, nemůže obstát již jen kvůli tomu, že správní orgán I. stupně není
příslušný rozhodovat o vrácení řidičského oprávnění.
[13] Správní orgány ani soud zdravotní stav stěžovatele nehodnotily. Zabývaly se pouze splněním
náležitostí omluvy, zejména její včasností. K náležitostem omluvy žalovaný odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, na základě níž hodnotil omluvu jako opožděnou. Vzhledem
k tomu, že byla omluva opožděná, správní orgány ani soud se jí nezabývaly po obsahové stránce.
Výměnný list doručený správnímu orgánu I. stupně emailem dne 23. 12. 2014 a vystavený dne
18. 12. 2014 vůbec nevypovídal o zdravotním stavu stěžovatele ke dni 18. 12. 2014. Navíc
neobsahuje informace, které správní orgán I. stupně v předvolání požadoval. I kdyby ale
výměnný list pokrýval termín nařízeného jednání na den 12. 12. 2014, byl by doložen rovněž
opožděně, jelikož doložení důležitého důvodu jedenáct dní po termínu konání jednání nelze
považovat za včasné. Je třeba zohlednit i skutečnost, že se nejednalo o první omluvu
z nařízeného jednání. Žalovaný se domnívá, že stěžovatel činil procesní obstrukce. O možnost
účastnit se jednání a navrhovat důkazy se připravil sám svým procesním postupem. Ze strany
správních orgánů nebyl na svých procesních právech nijak zkrácen. Navíc ani v kasační stížnosti
nevymezil, jaké důkazy chtěl při jednání navrhnout.
[14] Závěrem Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností, kterou stěžovatel spatřoval v tom,
že se krajský soud nijak nevypořádal s výměnným listem předloženým ve správním řízení dne
23. 12. 2014.
[17] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez
námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu
je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[18] Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný. Na straně šesté rozsudku krajský soudu uvedl,
že výměnný list ze dne 22. 1. 2015 byl předložen opožděně, z čehož plyne, že se s jeho existencí
vypořádal. Je pravda, že se výslovně nevyjádřil k výměnnému listu ze dne 18. 12. 2014 zaslanému
e-mailem dne 23. 12. 2014. Nicméně je zřejmé, že až výměnný list ze dne 22. 1. 2015
se vyjadřoval i ke dni, kdy bylo nařízeno jednání. Z výměnného listu ze dne 18. 12. 2014 totiž
nijak nevyplývala žádná informace o zdravotním stavu stěžovatele přede dnem 18. 12. 2014.
Dle Nejvyššího správního soudu je zřejmé, proč krajský soud zmiňoval právě až výměnný list
ze dne 22. 1. 2015. Za této situace, kdy byl výměnný list pokrývající den nařízeného jednání
předložen opožděně, již zcela logicky nehodnotil jeho obsah. Napadený rozsudek lze i ve zbytku
hodnotit jako přezkoumatelný, neboť se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno
o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
[19] Součástí správního spisu je trestní spis vedený k danému skutku. V něm je založena na č. l. 42
plná moc ze dne 15. 8. 2014, kterou stěžovatel zmocnil Mgr. Michala Krčmu, aby jej zastupoval
ve všech právních věcech v rozsahu trestního řádu, občanského soudního řádu i správního řádu.
To, že byl zástupce touto plnou mocí řádně zplnomocněn i pro proběhnuvší řízení o přestupku,
stěžovatel nijak nesporuje, proto se soud tím, zda tomu tak skutečně bylo, nezabýval. Dne
28. 8. 2014 správní orgán I. stupně obdržel písemnost od zástupce nazvanou „Oznámení
o ukončené právního zastoupení“, ze které jednoznačně plyne vůle zástupce nadále stěžovatele
nezastupovat. Adresována je ke spisové značce, pod níž bylo řízení o přestupku vedeno
(sp. zn. ZN/OD/879/14-615).
[20] K účinkům oznámení o ukončení zastoupení se Nejvyšší správní soud již podrobně
vyjadřoval v rozsudku ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Afs 38/2014 - 59, č. 3153/2015 Sb. NSS.
V něm analogicky k úpravě obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyložil, že odvolání plné moci či její vypovězení
jsou vůči správci daně účinné již od okamžiku, kdy mu byla tato skutečnost oznámena, a to buď
účastníkem, nebo jeho zástupcem. Proto pokud správci daně dojde sdělení účastníka řízení
o ukončení jeho zastoupení na základě plné moci, není třeba, aby bylo doloženo nebo
aby i zástupce jej vyrozuměl o ukončení zastupování. K obdobným závěrům, že §28 odst. 2
o. s. ř. upravující účinky zániku plné moci vůči soudu lze analogicky použít i pro posouzení
zániku plné moci zmocněnce (zástupce) účastníka správního řízení, dospěl soud i v rozsudku
ze dne 22. 2. 2012, č. j. 8 As 94/2011 - 80, nebo v rozsudku ze dne 30. 9. 2014,
č. j. 2 As 33/2014 - 29. Z rozsudku sp. zn. 9 Afs 38/2014 navíc plyne, že „nejen soudy, ale i správní
orgány (daňové orgány) nemají možnost vždy nade vší pochybnost ověřit, zda skutečně k vypovězení nebo odvolání
plné moci došlo a musí spoléhat na svědomitost účastníků řízení a na pravdivost jimi sdělených údajů.“ Proto
i ve správním řízení se použije úprava obsažená v §28 odst. 2 o. s. ř.
[21] S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že k zániku účinků zastoupení vůči správním
orgánům stačilo pouze uvedené oznámení zástupce. Nebylo nutné dále vyzývat stěžovatele,
aby odvolání plné moci potvrdil. Pokud v záhlaví oznámení zástupce uvedl spisovou značku,
pod kterou bylo řízení o přestupku vedeno a ke kterému se měla plná moc vztahovat,
identifikoval podezřelého z přestupku a další údaje o přestupkovém řízení a dále v textu
jednoznačně formuloval, že nadále již není oprávněn stěžovatele jakkoli zastupovat, nemohlo být
žádných pochyb o obsahu tohoto úkonu. Bylo nadbytečné detailně hodnotit další informace
uvedené v oznámení. Lze proto souhlasit s krajským soudem a žalovaným, že neexistovaly
pochybnosti o zániku oprávnění zástupce zastupovat stěžovatele ve správním řízení.
[22] S namítaným porušením §34 odst. 3 spr. ř. nelze souhlasit, neboť správní orgán I. stupně
obdržel oznámení zástupce o ukončení zastoupení, a nebylo proto pochyb, že zastoupení
jednoznačně zaniklo, ať by již bylo uděleno na základě jakékoliv plné moci, která by se k danému
řízení mohla vztahovat. Úvaha o zřejmě chybném datu udělené plné moci byla proto uvedena
pouze nad rámec nutného odůvodnění, jelikož správní orgány ani krajský soud neměly povinnost
uvedenou otázku posuzovat. Zjištěný skutkový stav ohledně stavu zastoupení byl dostatečný
a úplný.
[23] Dle §74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném pro projednávanou
věc (dále jen „zákon o přestupcích“), koná správní orgán v prvním stupni o přestupku ústní
jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne,
ač byl řádně předvolán, se dostavit k projednání nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo
důležitého důvodu.
[24] Zástupci bylo písemností ze dne 4. 8. 2014 oznámeno zahájení přestupkového řízení
a předvolání k ústnímu jednání nařízené na 3. 9. 2014. Ten na to reagoval oznámením o ukončení
zastoupení ze dne 27. 8. 2014. S informací o zahájení přestupkového řízení a o předvolání
k ústnímu jednání byl však stěžovatel nepochybně seznámen, neboť na ni reagoval tím, že se sám
z nařízeného jednání dne 4. 9. 2014 omluvil s doložením lékařského potvrzení o nemoci
datovaným dne 29. 8. 2014. Správní orgán I. stupně tuto omluvu uznal a nově jej předvolal na
den 26. 9. 2014. Z účasti na tomto jednání se telefonicky omluvil v den konání s odůvodněním
zdravotních potíží. Následně dodal lékařské potvrzení ze dne 24. 9. 2014, ve kterém se uvádělo,
že od 24. 9. do 26. 9. 2014 je nemocný. Tato omluva byla správním orgánem I. stupně
akceptována. Následovalo další předvolání k jednání na 12. 11. 2014. Dne 11. 11. 2014 správní
orgán I. stupně obdržel omluvu z jednání spolu s lékařskou zprávou ze dne 10. 11. 2014, která
z důvodu úrazu doporučovala klidový režim. I tato omluva byla akceptována a správní orgán
I. stupně stěžovatele předvolal na den 5. 12. 2014. Zároveň jmenovanému stanovil další náhradní
termíny ústního jednání (8. 12. 2014, 12. 12. 2014, 16. 12. 2014 a 22. 12. 2014) pro případ, že by
se nemohl z objektivních důvodů dostavit dne 5. 12. 2014. Současně jej poučil, že je povinen
se bezodkladně a řádně omluvit z každého z nařízených termínů a rovněž doložit oprávněný
důvod. Neučiní-li tak, bude v termínu provedeno jednání v jeho nepřítomnosti a následně bude
ve věci rozhodnuto. Dne 9. 12. 2014 byla správnímu orgánu I. stupně doručena omluva
s potvrzením od lékaře ze dne 4. 12. 2014, ve kterém se pro akutní zdravotní stav nařizoval
klidový režim, a byla stanovena kontrola za týden od vyšetření. Správní orgán I. stupně tuto
omluvu akceptoval jak pro jednání dne 5. 12. 2014, tak pro jednání dne 8. 12. 2014. Lékařská
kontrola měla proběhnout dne 11. 12. 2014. Dne 12. 12. 2014 se stěžovatel opět telefonicky
omluvil s odůvodněním, že byl dne 11. 12. 2014 na lékařské kontrole a bylo mu stanoveno,
aby se dostavil na další kontrolu za týden. Tato skutečnost, však nebyla nijak doložena, proto
správní orgán I. stupně omluvu nepovažoval za dostatečnou a neakceptoval ji. Ústní jednání
v dané věci proběhlo dne 12. 12. 2014 v jeho nepřítomnosti. Svou omluvu jmenovaný do vydání
rozhodnutí dne 17. 12. 2014 nedoložil, reagoval až 23. 12. 2014, kdy prostřednictvím e-mailu
zaslal zprávu s přílohou, ve které byla fotografie výměnného listu od ošetřující lékařky ze dne
18. 12. 2014. Pro akutní onemocnění se doporučoval klidový režim do konce prosince
2014. Tento doklad byl vystaven šest dní po konání nařízeného jednání a zaslán až jedenáct dní
po jednání.
[25] Předmětem sporu je řádnost poslední omluvy, kterou stěžovatel učinil ústně dne 12. 12. 2014
a zřejmě v návaznosti na ní doložil dne 23. 12. 2014 výměnný list, tedy po rozhodnutí ve věci,
prostřednictvím e-mailové komunikace bez zaručeného elektronického podpisu.
[26] V rozsudku ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 263/2016 - 24 se Nejvyšší správní soud vyjádřil,
že „[s]právní orgán má povinnost akceptovat omluvu, která je náležitá, což předpokládá jak její bezodkladnost,
tak i relevantnost důvodů, o něž se opírá. Jen taková omluva poskytuje možnost obviněnému z přestupku
dosáhnout odročení jednání z důvodů spočívajících na jeho straně. Možnost omluvy z ústního jednání o přestupku
tak pro obviněného z přestupku představuje určité zákonem předvídané dobrodiní, jehož využití je však nutno
spojit s požadavky, které zaručí jeho výkon, jenž nebude kolidovat se samotným účelem řízení – projednáním
přestupku.“
[27] Za bezodkladnou omluvu nelze považovat v pořadí již pátou omluvu provedenou telefonicky
a doloženou jedenáct dní po nařízeném jednání. Ze spisu plyne, že stěžovateli byly uznány
za důvodné čtyři omluvy z pěti nařízených jednání, teprve pátá omluva nebyla akceptována.
Právní úprava omluvy z ústního jednání o přestupku klade i na obviněného z přestupku, který
se omlouvá, požadavky a rozhodně se nejedná o nástroj, který by měl sloužit k naprostému
znemožnění projednání přestupku. V případě sériových omluv z jednání lze po obviněném
spravedlivě žádat, aby při každé další omluvě stále úzkostlivěji dbal na to, aby naplnil požadavky
na něj kladené v souvislosti s omluvou. Jakkoli má obviněný z přestupku právo na jeho
projednání ve své přítomnosti, k jehož zabezpečení má napomoci i možnost omluvit se z jednání,
svědčí-li pro to důležité důvody, nelze přehlížet, že opakované omluvy z nařízeného jednání
mohou v krajním případě zmařit možnost takové projednání vůbec uskutečnit. Aby se tak
nestalo, je zcela na místě po obviněném z přestupku, který se v daném řízení opakovaně
z ústního jednání omluvil, požadovat, aby v co nejširší míře usiloval o svou účast u nařízeného
jednání, nebo, není-li to možné, aby s každou další omluvou stále více dbal na to, aby o ní byl
správní orgán zpraven, a to pokud je možné, předem. Uznal-li již v řízení správní orgán
obviněnému z přestupku několik jeho omluv a tím mu vyšel v jistém ohledu vstříc,
lze u následných omluv uplatit striktnější požadavky (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 9 As 101/2012 - 60).
[28] Hodnocení, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, provádí správní orgán
i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení
prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení. Omluvu
obviněného z přestupku je nutno posuzovat v kontextu všech okolností a celkového jeho
přístupu a chování v průběhu celého správního řízení (viz rozsudky soudu ze dne 2. 5. 2013,
č. j. 3 As 10/2013 - 32, nebo ze dne 14. 5. 2009, č. j. 7 As 28/2009 - 99).
[29] V daném případě se stěžovatel omluvil z ústních jednání celkem pětkrát a až na poslední
omluvu mu byly všechny uznány. Tvrzení, že poslední omluva byla provedena řádně, neboť
nejdříve telefonicky kontaktoval správní orgán I. stupně a následně doložil lékařské potvrzení,
není možné přisvědčit. Telefonická omluva proběhla dne 12. 12. 2014, kdy uvedl, že na lékařské
kontrole provedené o den dříve, tedy 11. 12. 2014, mu bylo řečeno, aby se dostavil k další
kontrole za týden. Z tohoto sdělení nevyplynuly žádné konkrétní zdravotní obtíže. Stěžovatel ani
správnímu orgánu I. stupně do jeho rozhodnutí (17. 12. 2014) nedoložil žádnou lékařskou
zprávu, ze které by zdravotní obtíže a nutnost další kontroly plynuly. Dne 23. 12 2014 sice zaslal
prostřednictvím e-mailové komunikace fotografii výměnného listu ze dne 18. 12. 2014, která pro
akutní onemocnění doporučovala klidový režim do konce prosince 2014, ta však byla vystavena
až šest dní po nařízeném jednání a po jeho telefonické omluvě. Z lékařské kontroly provedené
údajně 11. 12. 2014 nic nedoložil. Je tak zřejmé, že poslední omluva nebyla řádná, neboť lékařské
potvrzení bylo zasláno s velkým časovým odstupem. Soud proto souhlasí se závěrem žalovaného
i krajského soudu, že v postupu správního orgánu I. stupně, který provedl ústní jednání
v nepřítomnosti stěžovatele, jenž byl řádně předvolán, ale k jednání se nedostavil bez náležité
omluvy, nelze spatřovat žádné pochybení.
[30] Krajský soud listinný důkaz v podobě výměnného listu posoudil pouze z hlediska včasnosti
a dospěl k závěru, že byl zaslán opožděně. Nijak nehodnotil informace v něm sdělené ošetřující
lékařkou. Nelze tak přisvědčit námitce, že se dopustil svévolného posouzení zdravotního stavu
stěžovatele. Nad rámec Nejvyšší správní soud nicméně uvádí, že z uvedené zprávy nevyplývá nic
o zdravotním stavu stěžovatele ke dni 12. 12. 2014, což je otázka porozumění psanému textu,
nikoliv otázka jakkoliv odborná.
[31] Námitka, že není zřejmé, zda skutečně dne 12. 12. 2014 proběhlo jednání, byla poprvé
vznesena až v kasační stížnosti. Pokud tuto námitku stěžovatel v řízení o žalobě neuplatnil,
ač beze sporu mohl, a uvedl ji až v řízení před Nejvyšším správním soudem, rozšířil důvody
kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních. Dle §104 odst. 4 s. ř. s. je takový důvod považován
za nepřípustný.
[32] Vzhledem k závěru, že posledně provedená omluva nebyla řádná, není možné uvažovat
o tom, že stěžovateli byla znemožněna účast na jednání a možnost činit při něm úkony, čímž by
bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Stěžovatel byl informován, že pokud
neprovede řádnou omluvu, bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Postupem správního orgánu
I. stupně, který provedl ústní jednání, jelikož nebyla předložena řádná omluva, nemohlo být
do práva na spravedlivý proces nijak zasaženo. V návaznosti na to nelze ani uvažovat o porušení
zásady kontradiktornosti, neboť stěžovatel si sám svým jednáním znemožnil účast na ústním
jednání.
IV. Závěr
[33] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez
jednání.
[34] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému
z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu