ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.286.2016:54
sp. zn. 9 As 286/2016 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
S. S., zast. Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti
žalovanému: Městský úřad Sušice, se sídlem náměstí Svobody 138, Sušice, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2016, č. j. 30 A 223/2015 – 76,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označený
rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo rozhodnuto, že postup
žalovaného, který spočíval v pořizování obrazových a zvukových záznamů stěžovatelky proti její
vůli při úkonech žalovaného ve dnech 12. 11. 2015, 25. 11. 2015, 7. 12. 2015 a 27. 7. 2016, byl
nezákonný; žalovanému bylo přikázáno, aby výše uvedené obrazové a zvukové záznamy zničil
do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Současně byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby bylo
žalovanému zakázáno pokračovat v zásahu do práv stěžovatelky spočívající v opětovném
pořizování takových záznamů. Posledním výrokem krajského soudu bylo rozhodnuto, že žádný
z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti výroku o nákladech řízení brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[3] Stěžovatelka namítá, že ze čtyř nároků, které uplatňovala v rámci své žaloby, byla úspěšná
ve dvou, neúspěšná v jednom. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatelka byla
úspěšná v návrhu na konstatování nezákonnosti již proběhlých nezákonných zásahů, avšak
v části, v níž se domáhala zákazu pořizování jejích záznamů pro futuro, úspěšná nebyla. Soud však
opomenul, že stěžovatelka byla úspěšná též v nároku přikázat žalovanému, aby zničil dosud
pořízené záznamy.
[4] Soud nesprávně zohlednil okolnosti významné pro rozhodnutí o nákladech řízení. Dle
stěžovatelky otázka výpočtu míry úspěchu ve věci nepeněžitých nároků je nevyjasněnou právní
otázkou, přičemž s. ř. s. výslovně neřeší, jak v případě částečného úspěchu stanovit náhradu
nákladů řízení. Je toho názoru, že §60 odst. 1 s. ř. s. je možné vykládat více způsoby, kdy v této
souvislosti mimo jiné odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
23. 11. 2011, č. j. 15 Af 2/2011 – 93 a citovala komentář k §60 s. ř. s.
[5] I když se ve smyslu výše citovaných zdrojů u stěžovatelky nešlo o eventuální petit, jednalo
se principiálně o podobnou situaci. Stěžovatelka byla úspěšná v zásadním výroku o tom,
že postup žalovaného byl nezákonný, tudíž ji měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení.
[6] Bylo by nespravedlivé, v rozporu s účelem zákona a v rozporu s právem stěžovatelky
na soudní ochranu, aby stěžovatelka, které dal soud za pravdu v tom, že žalovaný vůči
ní postupoval nezákonně, musela nést nemalé soudní náklady, které by ji nebyly uhrazeny ani
částečně, a to s ohledem na její nepříznivé majetkové a příjmové poměry, jakož nepříznivý
zdravotní stav.
[7] Navrhuje zrušení napadeného výroku IV. rozsudku krajského soudu.
[8] Dne 31. 1. 2017 obdržel Nejvyšší správní soud přípis stěžovatelky k jejímu doplnění
kasační stížnosti, v rámci něhož přiložila rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci ze dne 11. 5. 2016, č. j. 65 A 1/2016 – 78, který řešil obdobnou situaci jako
v posuzovaném případě, přičemž tento soud dospěl k závěru, že žalobci mají právo na náhradu
nákladů řízení v plném rozsahu.
[9] Současně s kasační stížností stěžovatelka požádala o osvobození od soudních
poplatků, kdy o tomto návrhu bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne 19. 12. 2016,
č. j. 9 As 286/ 2016 – 34 tak, že jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za kasační
stížnost.
[10] Žalovaný se v soudem poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná.
[12] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
[13] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
[14] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[15] Ustanovením §104 odst. 2 s. ř. s. se podrobně zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne
1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS, kde mimo jiné konstatoval,
že „[p]odle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení. Jinými slovy, zákon nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím jediným důvodem napadení výroku
o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě, musela by být pro
nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení
není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53,
podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační
stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační
stížností napaden též výrok o věci samé“).“
[16] V projednávané věci míří kasační stížnost výlučně do výroku o náhradě nákladů řízení,
proto není podle §104 odst. 2 s. ř. s. přípustná.
[17] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není přípustná, proto ji odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu