ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.315.2016:103
sp. zn. 9 As 315/2016 - 103
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: KOLKOVNA
GROUP a.s., se sídlem Náprstkova 214/7, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem
se sídlem Bubenská 1477/1, Praha 7, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví,
se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
4. 1. 2013, č. j. O-437114/D56153/2012/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Plzeňský
Prazdroj, a. s., se sídlem U Prazdroje 64/7, Plzeň, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M.,
advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 8 A 36/2013 - 72,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 8 A 36/2013 - 72, se zru š uj e
a věc se v ra c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla shora
označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 1. 2013,
č. j. O-437114/D56153/2012/ÚPV. Tímto rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2012, č. j. O-437114/D057577/2011/ÚPV,
o zamítnutí návrhu na prohlášení ochranné známky č. 284517 ve znění „Pilsner Urquell
ORIGINAL RESTAURANT“ za neplatnou.
[2] Stěžovatelka tvrdila, že je vlastníkem ochranné známky č. 251008 ve znění „KOLKOVNA“
a že jí rovněž svědčí práva k autorskému dílu – fontu písma „KOLKOVNA“, který je použit
v napadené ochranné známce ve slovech „.ORIGINAL RESTAURANT“. Domáhala se proto dle §32
odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. i) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění
pozdějších předpisů, prohlášení ochranné známky za neplatnou, čemuž žalovaný nevyhověl.
[3] Městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně nebyla v době podání
žaloby majitelkou ochranné známky č. 251008 ve znění „KOLKOVNA“, a proto nemohla
být dotčena na svých právech ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Hmotněprávní námitky tedy
nepřezkoumával a omezil se pouze na procesněprávní, které však shledal nedůvodnými. Žalobu
proto dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že městský soud měl přezkoumat její
hmotněprávní námitky. Důvodem podání návrhu na neplatnost ochranné známky „Pilsner
Urquell ORIGINAL RESTAURANT“ byla skutečnost, že jí svědčí práva vyplývající z výhradní
licenční smlouvy k užití autorského díla, která jsou užíváním této ochranné známky dotčena,
nikoliv práva z jiné ochranné známky. Stěžovatelka tedy měla žalobní legitimaci dle §65 odst. 1
s. ř. s.
[5] Žalovaný nesprávně posoudil, že stěžovatelka souhlasila s užíváním autorského díla
osobou zúčastněnou na řízení, se kterou nikdy neuzavřela sublicenční smlouvu. Tyto závěry
nebyly ve správním řízení prokázány, ačkoliv jsou klíčové pro posouzení celé věci.
[6] Stěžovatelka považuje za nesprávný postup žalovaného, jenž nezohlednil dokumenty,
které stěžovatelka přiložila k rozkladu. Jedná se o natolik významné důkazy, že jejich nepřipuštění
mělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Nebyly splněny podmínky pro uplatnění zásady koncentrace.
Uvedené závěry nesprávně potvrdil i městský soud.
[7] Stěžovatelka též uvedla, že městský soud rozhodl, aniž by nařídil jednání, ačkoliv s tím
výslovně nesouhlasila. Byla ji tím odňata možnost účinné obrany při hájení jejích oprávněných
zájmů.
[8] V závěru kasační stížnosti bylo navrženo, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
městského soudu, rozhodnutí správních orgánů druhého i prvního stupně a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, případně aby zrušil rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
III. Vyjádření žalovaného, osoby zúčastněné na řízení
a další reakce stěžovatelky
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zkoumal dotčení autorského díla
a dospěl k závěru, že k němu nedošlo. Stěžovatelka a osoba zúčastněná na řízení spolu v době
podání přihlášky ochranné známky úzce spolupracovaly. Z předložených dokumentů vyplynulo,
že stěžovatelka udělila souhlas s užíváním autorského díla. Jakkoliv nebyl návrh na prohlášení
neplatnosti ochranné známky odůvodněn kolizí ochranných známek, ale z důvodu tvrzeného
zásahu do práv k autorskému dílu, je rozhodnutí žalovaného po právu.
[10] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že kasační námitky jsou nesprávné
a stížnost nedůvodná. Domnělé autorské dílo (font písma) není výsledkem tvůrčí činnosti
stěžovatelky, ale třetí osoby. Autorská práva jsou nepřevoditelná, proto by mohlo dojít jen
k dotčení užívacích práv k údajnému autorskému dílu, které však stěžovatelka ani netvrdila ani
nedoložila.
[11] Osoba zúčastněná na řízení má za to, že stěžovatelka neuvedla, čím konkrétně měla být
zkrácena její práva tím, že městský soud nenařídil jednání za situace, kdy všechny relevantní
skutečnosti vyplývaly ze spisu. Je vyloučeno, aby nenařízením ústního jednání byla stěžovatelka
zkrácena na svých právech. I kdyby jednání nařízeno bylo, žalobu by soud stejně zamítl. Osoba
zúčastněná na řízení by považovala zrušení rozsudku městského soudu z důvodu nenařízení
jednání v dané situaci za formalistické. Navrhla kasační stížnost zamítnout.
[12] Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že jí svědčí majetková autorská práva k fontu
písma KOLKOVNA, a neosobuje si osobnostní autorská práva, která jsou nepřevoditelná. Dále
zmínila, že postupem městského soudu, který nenařídil jednání, jí byla odebrána možnost účinné
obrany jejích zájmů, respektive porušeno právo na spravedlivý proces. V replice k vyjádření
žalovaného uvedla, že z důkazů nevyplývá, že by v době podání přihlášky napadené ochranné
známky jednala s osobou zúčastněnou ve shodě. Tvrdí, že neudělila k užití souhlas a jeho
neexistenci nelze pozitivně prokazovat, důkazní břemeno leží na osobě zúčastněné.
[13] Osoba zúčastněná na řízení v odpovědi uvedla, že stěžovatelka nebyla legitimována
k žalobě dle §65 odst. 1 s. ř. s. Městský soud se správně nezabýval hmotněprávními námitkami
a stejně by měl učinit i soud kasační. Rozhodnutím předsedy žalovaného nebyla dotčena žádná
veřejná subjektivní práva stěžovatelky, jedná se o domnělý zásah do majetkových autorských
práv, která jsou soukromoprávní.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je v řízení o kasační
stížnosti zastoupena advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského
soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, podle níž městský soud rozhodl
v dané věci bez nařízení jednání, ač pro to nebyly splněny podmínky uvedené v §51 s. ř. s.
[16] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. může soud „rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou
týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě
poučen.“ Dle odstavce 2 téhož ustanovení „[s]tanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci
samé i v dalších případech“. Možnost rozhodovat bez jednání představuje výjimku (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007 - 68; všechna zde citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[17] Ze spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatelce byla výzva k vyjádření, zda souhlasí
s rozhodnutím o věci samé bez jednání, doručena dne 23. 3. 2013. Stěžovatelka přípisem
ze dne 2. 4. 2013, doručeným soudu osobně ve stejný den, sdělila, že „nesouhlasí s rozhodnutím
ve věci samé bez nařízení jednání“.
[18] Sdělila-li stěžovatelka před uplynutím lhůty soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím o věci
samé bez jednání a soud přesto jednání nenařídil a rozhodl ve věci, zatížil řízení vadou, jež mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003 - 59, publikovaný pod č. 482/2005 Sb. NSS).
[19] Městský soud nezrušil rozhodnutí pro vady uvedené v §76 odst. 1 s. ř. s., ani nevyslovil
jeho nicotnost podle odst. 2 uvedeného ustanovení, ale zamítl žalobu pro její nedůvodnost.
Proto nebylo možno o věci rozhodnout bez nařízení jednání ani dle §51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §76 s. ř. s.
[20] Právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti
vyjádřit se k věci, je v ústavněprávní rovině garantováno článkem 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod. Jeho porušení je důvodem ke zrušení rozhodnutí, jež je výsledkem řízení,
v němž k takovému pochybení došlo, a k vrácení věci soudu k dalšímu řízení.
[21] V dalším řízení městský soud nařídí k projednání žaloby jednání. V novém rozhodnutí
ve věci samé, v němž se vypořádá se všemi uplatněnými žalobními body, pak budou zohledněny
i výsledky jednání.
[22] Nejvyšší správní soud se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k ostatním námitkám
v kasační stížnosti, protože nelze předjímat další vývoj věci v návaznosti na průběh ústního
jednání. Vypořádání těchto námitek by bylo předčasné a potvrzení nebo popření správnosti
postupu městského soudu by postrádalo svůj význam.
V. Závěr a náklady řízení
[23] Městský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm bude městský soud
vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a znovu posoudí
důvodnost stěžovatelčiny žaloby. V rozhodnutí o věci samé rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu