ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.317.2017:47
sp. zn. 9 As 317/2017 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, týkající se řízení o žalobě
proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 6 A 75/2017 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se před Městským soudem v Praze (dále jen „městský
soud“) domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Městského
soudu v Praze na rok 2016. Usnesením ze dne 15. 9. 2017, č. j. 6 A 75/2017 – 37, městský soud
vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 18 bodu
2 písm. d) sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění účinném pro projednávanou věc.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost namítající 1) nezákonnost, 2)
podjatost, 3) zmatečnost, 4) trestnou činnost úředních osob, 5) nulitu všech úkonů, 6) nicotnost
všech úkonů a navrhl rovněž odnětí několika svých věcí vedených u Městského soudu v Praze
a Krajského soudu v Praze a jejich přikázání Krajskému soudu v Brně. Požádal rovněž
o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a osvobození od soudních poplatků.
[3] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou podle §104 odst. 3 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění účinném pro projednávanou věc
(dále jen „s. ř. s.“). Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovým rozhodnutím je výzva městského soudu
k zaplacení soudního poplatku, o čemž byl stěžovatel v napadeném usnesení řádně poučen.
Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) za použití
§120 s. ř. s.
[4] Kasační stížnost je v daném případě zjevně neúspěšná. V souladu se závěry usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, stěžovatel nemá v daném případě
povinnost zaplatit soudní poplatek ani být zastoupen advokátem (nejedná se o kasační stížnost
směřující proti rozhodnutí městského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném návrhu,
jenž je spojen s poplatkovou povinností). Proto mohl Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném
případě rozhodnout o odmítnutí kasační stížnosti bez dalšího, což také učinil.
[5] V usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014 - 16, Nejvyšší správní soud dovodil,
že v případě sériových podání označených jako kasační stížnost, které s ohledem na všechny
okolnosti nesměřují k vydání rozhodnutí ve věci samé, ale naopak směřují jen k vydávání
procesních rozhodnutí, která stěžovateli nic nepřinášejí, jde o zjevné zneužití práva podat kasační
stížnost. Taková podání jsou proto nepřípustná a musí být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy
zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost sporů vedených
stěžovatelem, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 8 As 77/2014 - 9). Sériovost a stereotypnost
podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská
práva (srov. rozhodnutí Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti
Portugalsku, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 13. 11. 2012, stížnosti č. 980/12 a 18385/12).
Srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2017, č. j. 10 As 132/2017 – 19.
[6] To je i případ stěžovatele. Stěžovatel se na soudy dlouhodobě obrací množstvím
sériových podání obdobného či totožného obsahu, včetně žádostí o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce, která jsou zjevně neúspěšná, např. pro opožděnost, nebo
proto, že vůbec nespadají do pravomoci soudů ve správním soudnictví, přestože byl v minulosti
ze strany soudů o tom nesčetněkrát poučen. I přesto je opakovaně činí a odmítá adekvátně
reagovat na případné výzvy soudu k odstranění vad předložených podání nebo k doložení splnění
podmínek řízení. Stěžovatel zpochybňuje prakticky všechna rozhodnutí nižších soudů téměř
ihned po jejich vydání vždy blanketním podáním. K dnešnímu dni jen Nejvyšší správní soud
eviduje celkem 326 jeho podání.
[7] Stěžovatel navíc v poslední době zachází ve svých podáních tak daleko, že se vůči
příslušným soudcům nezdráhá použití hrubě urážlivého jazyka. V tomto ohledu má Nejvyšší
správní soud za to, že stěžovatelova argumentace přesáhla meze běžné kritiky, a dosáhla úrovně
pohrdání soudem, za které může soud uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč (§44 s. ř. s.).
Popsané chování stěžovatele je i z těchto důvodu rozporné s účelem práva podat kasační stížnost
(srov. v podstatě shodnou argumentaci v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Řehák
proti České republice, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 18. 5. 2004, stížnost č. 67208/01).
[8] Soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, které jsou ústavně povolány k ochraně práv,
nemohou opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním
naplněním litery zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. Soud si je vědom znění čl. 36 Listiny
základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje toto právo, však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním
řádem. Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, proto soud neposkytne ochranu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48).
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud dle §6 0 odst. 3, věty první,
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu