ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.415.2017:45
sp. zn. 9 As 415/2017 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. T., zast.
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 4. 2016, č. j. MSK 137233/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. 22 A 95/2016 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n em á p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka
Bechyně, advokáta se sídlem Legerova 148, Kolín.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města
Ostravy ze dne 10. 9. 2015, č. j SMO/32530/15/DSČ/Kru-BS, kterým byly zamítnuty námitky
stěžovatele proti záznamu bodů do registru řidičů a provedené záznamy bodů byly potvrzeny.
[2] Podle krajského soudu se správní orgány dostatečně zabývaly podklady rozhodnými pro
záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi. Žalovaný
správně vyhodnotil, že uvedené pokutové bloky byly způsobilými podklady pro záznam bodů
do bodového hodnocení řidiče (stěžovatele). Všechny pokutové bloky jsou srozumitelné, čitelné
a splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Z údajů na nich obsažených je patrné,
jakého jednání se žalobce dopustil, kdy a kde přestupek spáchal.
[3] V projednávané věci nelze uplatnit ani závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 -39. V tomto rozhodnutí soud uvedl,
že v řízení o námitkách proti záznamu bodů jsou formální a obsahové nedostatky pokutových
bloků relevantními pouze tehdy, pokud jsou schopny zpochybnit způsobilost pokutových bloků
být zákonnými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Stěžovatelem vznesené
námitky však takové požadavky nenaplňují, a proto nemohou být relevantními důvody
pro zrušení napadeného správního rozhodnutí.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů, které
podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] V kasační stížnosti většinou jen zopakoval své žalobní námitky, aniž by přímo
a konkrétně proti jednotlivým závěrům krajského soudu brojil.
[6] Znovu namítá, že i přes respektování specifického charakteru blokového řízení nelze
omluvit nedostatky pokutových bloků, které ve svém důsledku způsobují, že tato rozhodnutí
nenaplňují zákonem požadované náležitosti. Jimi jsou údaje o osobě přestupce, místu a době
spáchání přestupku, dále by mělo být jasné, čeho se přestupce dopustil a jakou zákonnou
povinnost svým jednáním porušil. Pokutové bloky ze dne 16. 3. 2015, dne 8. 9. 2014,
dne 30. 10. 2013, dne 23. 8. 2013 a dne 8. 2. 2013 zákonné požadavky nesplňují, a proto
nemohou být způsobilým podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče
(stěžovatele).
[7] Dále polemizuje se závěrem žalovaného, že svým podpisem na pokutovém bloku vyjádřil
souhlas se správností rozhodnutí o spáchaném přestupku nebo s jeho projednáním ve zkráceném
řízení. Není možné, aby za správnost rozhodnutí odpovídal on jako přestupce namísto správního
orgánu, který rozhodnutí vydal. Stejně tak po něm nelze očekávat znalost práva, jíž je třeba
k posouzení správnosti rozhodnutí a zhodnocení možností procesní obrany.
[8] Nakonec uvádí, že krajský soud pochybil tím, že „převzal chybný názor žalovaného“
(zřejmě ohledně neporušení zásady legitimního očekávání – pozn. soudu). Žalovaný se nevyjádřil
k námitce stěžovatele, že se odklonil od své ustálené rozhodovací praxe. To dokládal
rozhodnutími žalovaného ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014,
č. j. MSK 121761/2014. V těchto věcech totiž žalovaný hodnotil „kvalitu provedení jednotlivých
rozhodnutí“ a posuzoval, zda pokutové bloky mohou být způsobilým podkladem pro záznam
v bodovém hodnocení řidiče. Výjimky ze zásady legitimního očekávání by měly být řádně
odůvodněny, což žalovaný neučinil.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti, ani k návrhu na přiznání jejího odkladného účinku,
nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Samostatně nerozhodoval o žádosti stěžovatele
o přiznání odkladného účinku, neboť po nezbytném poučení účastníků řízení a předložení spisů
přikročil k meritornímu posouzení kasační stížnosti.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Předně je třeba připomenout, že ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu
(viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70) vyplývá, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry
předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností
stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá
rozhodnutí krajského soudu.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti většinou jen zopakoval námitky uplatněné v žalobě, aniž
by konkrétně reagoval na závěry krajského soudu nebo s nimi polemizoval. Prakticky se zaměřil
jen na výtky vůči postupu správních orgánů. Jeho argumentace se tak v podstatné části míjí
s rozhodovacími důvody krajského soudu [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/2003 – 48, dle kterého: „[k]asační stížnost jako mimořádný opravný prostředek
je podle §103 s. ř. s. koncipována na principu nutného konkrétního tvrzení stěžovatele, v čem krajský soud,
který jeho věc projednával a rozhodl, ve svém rozhodnutí pochybil. (…) V kasační stížnosti (…) je především
třeba, aby stěžovatel uvedl, v čem nezákonnost rozhodnutí soudu spatřuje. Omezí-li se však stěžovatel v kasační
stížnosti pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního orgánu, aniž by jakkoli zpochybnil rozhodnutí
soudu (…) a argumentačně podložil, v čem nezákonnost rozhodnutí soudu spočívá, nelze než konstatovat
nedůvodnost takové kasační stížnosti, neboť výtky v ní obsažené jdou mimo rámec rozhodnutí soudu“].
[14] Ze stran 4 a 5 napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud se důkladně zabýval
informacemi obsaženými na pokutových blocích a konstatoval, že splňují veškeré zákonné
náležitosti. Dodal, že i zkratkovité formulace typu „pásy“ doplněné odkazem na příslušné
ustanovení zákona jsou dostatečně určité, aby přestupek nemohl být zaměněn s jiným. To samé
platí i o nedostatečné specifikaci zákonné povinnosti, kterou stěžovatel porušil (např. zkratka
„§125c/1f3“ zcela jasně znamená „§125c odst. 1 písm. f bod 3“ zákona č. 361/2000 Sb.). Jestliže
stěžovatel tyto žalobní námitky v kasační stížnosti opakuje, pomíjí věcné posouzení krajského
soudu. Tento deficit je zřejmý u většiny kasačních námitek. I přes tuto skutečnost však není zcela
znemožněna její projednatelnost.
[15] Jediná pasáž kasační stížnosti, kterou lze označit za polemiku se závěry krajského soudu,
je obsažena v části III. Podle stěžovatele „je nemyslitelné, aby soud rozhodující o žalobě převzal
chybný názor žalovaného“, že při jeho rozhodování nebyla neporušena zásada legitimního
očekávání. Současně uvádí, že žalovaný se dostatečně nevyjádřil, z jakého důvodu se odklonil
od své ustálené rozhodovací praxe. De facto tedy namítá nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[16] Nepřezkoumatelnost je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet
i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu
je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[17] Napadený rozsudek odpovídá požadavkům Nejvyššího správního soudu
na přezkoumatelnost (např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z odůvodnění
rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud vycházel, jak vyhodnotil
pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil.
[18] K tvrzenému pochybení žalovaného, které mělo spočívat v nevypořádání se s jeho
dřívějšími rozhodnutími (ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014,
č. j. MSK 121761/2014), krajský soud výslovně nic neuvedl. Dostatečně však zdůvodnil (viz str. 3
až 5 napadeného rozsudku), z jakého důvodu je přesvědčen, že napadené rozhodnutí žalovaného
bylo vydáno v souladu se zákonem a že pokutové bloky naplňují veškeré zákonné náležitosti,
aby mohly být podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (stěžovatele).
[19] Povinnost posoudit všechny žalobní námitky totiž neznamená, že soud byl povinen
reagovat na každou dílčí námitku a tu obsáhle vyvrátit; důležité je uchopit obsah a smysl
argumentace a vypořádat se s ní (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04,
či sp. zn. III. ÚS 961/09). Z těchto důvodů i implicitní vypořádání žalobní námitky krajským
soudem je dostatečné.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost v souladu s §110
odst. 1, větou druhou, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl na základě §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady běžné
administrativní činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[22] Vzhledem k tomu, že soud o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nerozhodoval, neboť rovnou přistoupil k rozhodnutí ve věci samé, byly naplněny podmínky
pro vrácení zaplaceného soudního poplatku (§10 odst. 1, věta první, zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) ve výši 1 000 Kč. Soudní poplatek bude
stěžovateli vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám JUDr. Radka Bechyně, advokáta se sídlem Legerova 148, Kolín.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu