ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.176.2017:20
sp. zn. 9 Azs 176/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. M.,
zast. Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Sekaninova 1204/36, Praha 2, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2017, č. j. CPR-28677-2/ČJ-2016-
930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. 5. 2017, č. j. 1 A 43/2017 - 18, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované. Daným rozhodnutím žalovaná zamítla jeho odvolání
a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy
ze dne 7. 11. 2016, č. j. KRPA-107369-69/ČJ-2015-000022, jímž bylo stěžovateli podle §119
odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) a §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 téhož zákona uloženo správní vyhoštění
a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
a to v délce 2 let. Počátek doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, byl stanoven v souladu s §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku,
kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně dle §118 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců mu byla stanovena doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů
ode dne nabytí právní moci daného rozhodnutí.
[2] Stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti podal návrh na přiznání jejího odkladného
účinku. Návrh odůvodnil tím, že orgány Policie České republiky po něm požadují doložení
odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovateli je známa praxe Nejvyššího správního soudu
v otázce poskytování odkladného účinku kasační stížnosti, ale kvůli požadavkům Policie České
republiky o něj žádá. Dále uvádí, že je dlouhodobě nemocný, přičemž jeho nejzávažnějšími
chorobami jsou cukrovka a vysoký krevní tlak. Není osobou, která by jakýmkoli způsobem
ohrožovala bezpečnost České republiky a rovněž se domnívá, že jeho pobyt v České republice
není v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že jakákoli vyjádření
považuje za bezpředmětná, neboť Nejvyšší správní soud již dlouhodobě odkladný účinek
kasačním stížnostem cizinců přiznává paušálně.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2
s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné
případy. Soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné
zahrnout pod §73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce
abstraktní hypotézou.
[6] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy
individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má proto on. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož
se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní.
[8] V návrhu na odkladný účinek byly uvedeny stěžovatelovy choroby, kterými jsou cukrovka
a vysoký krevní tlak. Ty však samy o sobě neodůvodňují újmu, která by mu neudělením
odkladného účinku mohla vzniknout.
[9] Zdůrazňovaný důvod pro podání návrhu na udělení odkladného účinku, tj. žádost Policie
České republiky o doložení odkladného účinku stěžovatelem, nepředstavuje důvod pro jeho
udělení. Prosté požádání o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není možno považovat
za relevantní pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] Stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Za této situace není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci
samé.
[12] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny požadavky
§73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele nepřiznal
odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu