ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.313.2016:34
sp. zn. 9 Azs 313/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. N. H.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2015, č. j. MV-134171-3/SO-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2016, č. j. 30 A 155/2015
– 66, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne
1. 10. 2015, č. j. MV-134171-3/SO-2015. Daným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání
stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne
19. 6. 2014, č. j. OAM-1735-19/ZR-2013, jímž bylo podle §77 odst. 2 písm. a) a písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno stěžovatelovo
povolení k trvalému pobytu a současně podle §77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena
lhůta k vycestování z území v délce 30 dnů od nabytí právní moci daného rozhodnutí.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku. Svůj
návrh odůvodnil tím, že v důsledku vykonatelnosti správního rozhodnutí přichází o pobytové
oprávnění na území ČR, musí z ČR vycestovat, aby se zde vyhnul nelegálnímu pobytu a maření
výkonu úředního rozhodnutí, čímž mu hrozí bezprostřední újma. V této souvislosti odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100. Zmiňuje
také právo na spravedlivý proces, k němuž patří i možnost osobně se účastnit soudního řízení
a být v pravidelném osobním kontaktu se svým zástupcem. Dodává, že jeho předchozí pobyt
na území ČR a veškeré zde vytvořené zázemí je naprosto zásadní skutečností pro možný vznik
nepoměrně větší újmy na jeho straně v případě vynucení povinnosti vycestovat v případě
nepřiznání odkladného účinku, zatímco jeho přiznáním nebude žádné jiné osobě způsobena
újma.
[3] Žalovaná nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku. Namítá, že nejsou splněny zákonné
podmínky pro jeho přiznání, i to, že stěžovatele je odůvodněn pouze v obecné rovině. Není
konkrétně uvedeno ani prokázáno, že stěžovateli hrozí v souvislosti s výkonem napadaného
rozhodnutí vznik reálné a závažné újmy. Dodává, že krajský soud nepřiznal odkladný účinek
žalobě proti rozhodnutí žalované.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má proto on. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož
se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní.
[7] K odůvodnění stěžovatele je nutno dodat, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému
pobytu nemá za následek povinnost okamžitého opuštění ČR. Tato povinnost může být spojena
až s rozhodnutím o vyhoštění.
[8] Pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces může být dle konkrétních
okolností nezbytné, aby mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť
je v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem,
udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (shodně usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne sp. zn. 5 As 73/2011.
[9] Přiznání odkladného účinku však nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
V daném případě je rozpor mezi ochranou před nepřiměřeným zásahem do života jednotlivce
a zájmem na ochraně společnosti před kriminalitou a dalšími protispolečenskými jevy. Dle soudní
praxe je třeba použít test proporcionality a zvážit, co převažuje.
[10] Ze spisu plyne, že stěžovatel byl nejprve odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v délce pět let za trestný čin zkrácení daně, poplatku nebo povinné platby dle §148 odst.
1, odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V době, kdy byl podmíněně
propuštěn, se dopustil trestné činnosti podruhé a byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému
trestu odnětí svobody v délce devět let.
[11] Stěžovatel se dopustil závažné trestné činnosti, navíc opakovaně. Existuje reálná hrozba,
že by mohl i v budoucnu závažným způsobem porušovat právní předpisy ČR.
[12] V tomto případě je nutné upřednostnit důležitý veřejný zájem na ochraně společnosti
před kriminalitou a dalšími protispolečenskými jevy před složkou veřejného zájmu spočívajícího
v ochraně před nepřiměřenými zásahy do života jednotlivce.
[13] Podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s. musí být naplněny kumulativně, aby mohl být
přiznán odkladný účinek kasační stížnosti.
[14] Z důvodu nenaplnění druhé podmínky soud návrhu nevyhověl a kasační stížnosti
odkladný účinek nepřiznal.
[15] Závěrem je třeba zdůraznit, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není
jakýmkoli způsobem ze strany soudu předjímáno rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu