ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.325.2017:30
sp. zn. 9 Azs 325/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: nezl. L. H.
Y., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému:
Ministr zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1, na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 4. 10. 2017, č. j. 30 A 117/2017 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo podle §47
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), ve výroku I. zastaveno řízení o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného.
Výrokem II. uvedeného usnesení byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit žalobkyni k rukám
jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 13 342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
[2] Žalobkyně se dle §79 a násl. s. ř. s. domáhala vydání rozhodnutí ve věci jí podaného
rozkladu proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji, ze dne 10. 3. 2017,
č. j. 846/2017-HANOI, kterým bylo ve věci žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání
žádosti o povolení k trvalému pobytu rozhodnuto tak, že se zamítá a řízení o žádosti o povolení
k trvalému pobytu se zastavuje.
[3] Podáním ze dne 22. 6. 2017, doručeným téhož dne krajskému soudu, vzala žalobkyně
prostřednictvím svého zástupce podanou žalobu v plném rozsahu zpět, a to pro pozdější chování
žalovaného, který o podaném rozkladu rozhodl rozhodnutím ze dne 20. 6. 2017,
č. j. 107041/2017-OPL. Současně navrhla, aby jí s ohledem na oprávněnost podané žaloby byla
přiznána náhrada nákladů soudního řízení.
[4] Podáním ze dne 27. 6. 2017 žalobkyně krajskému soudu uvedené rozhodnutí žalovaného
předložila. Tímto rozhodnutím bylo vyhověno rozkladu podanému proti usnesení Velvyslanectví
České republiky v Hanoji, ze dne 10. 3. 2017, č. j. 846/2017-HANOI a napadené usnesení bylo
zrušeno. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky zástupce žalobkyně dne 21. 6. 2017.
[5] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel disponuje
řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm
soud nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.). Podle §47 písm. a) s. ř. s. platí, že vzal-li navrhovatel svůj
návrh zpět, soud řízení zastaví.
[6] Vzhledem k tomu, že v dané věci je projev vůle žalobkyně, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby,
jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o naplnění zákonných podmínek, krajský soud v souladu
s §47 písm. a) s. ř. s. řízení o žalobě výrokem I. zastavil.
[7] Výrok II. o náhradě nákladů účastníků řízení je odůvodněn §60 odst. 3, ve spojení s §60
odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně vzala žalobu zpět na základě pozdějšího chování žalovaného, čímž byla
naplněna podmínka §60 odst. 3, věty druhé, s. ř. s., dle které má navrhovatel vůči odpůrci právo
na náhradu nákladů řízení.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností dle 103 odst. 1 písm. d)
a e) s. ř. s.
[9] Po rekapitulaci skutkového stavu stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného
usnesení spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[10] Je přesvědčen, že krajský soud měl o žalobě rozhodnout tak, že se žaloba odmítá pro její
nepřípustnost podle §85 s. ř. s., neboť žalobkyně nevyužila všech právních prostředků k tomu,
aby se domohla ochrany nebo nápravy poté, co uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu.
[11] Žalobkyně od data podání rozkladu (27. 3. 2017) do podání žaloby (29. 5. 2017)
bezvýsledně nevyčerpala prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu
stanoví k její ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu §79 odst. 1 s. ř. s.
Nepodala - li žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle §80 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nebyla aktivně legitimována k podání žaloby
na ochranu proti nečinnosti.
[12] Stěžovatel se o žalobě dozvěděl až v okamžiku, kdy mu po více než čtyřech měsících
po podání žaloby bylo doručeno napadené usnesení krajského soudu. Žalobkyně stěžovatele
o žalobě neinformovala, ačkoliv s ním byla v telefonickém kontaktu. Neinformovala stěžovatele
ani v rámci doplnění rozkladu ze dne 14. 6. 2017, ve kterém její zástupce opětovně žádal
o vstřícnost ministra zahraničních věcí a posouzení věci ve světle rozsudku rozšířeného senátu ze
dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, ačkoliv v té době byla žaloba již podána.
[13] Žalobkyně ihned po vydání napadeného rozhodnutí vzala žalobu zpět, a to s jediným
účelem, zajistit si procesní výhodu ve smyslu přiznání náhrady nákladů řízení. Stěžovatel neměl
možnost se k žalobě jakkoliv vyjádřit, protože mu nebyla krajským soudem zaslána.
[14] Nelze rovněž pominout fakt, že rozhodnutí bylo vydáno v důsledku rozsudku
rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 7 Azs 227/2016 a stěžovateli nezbylo, než napadené usnesení
zastupitelského úřadu v Hanoji zrušit. Vzniklou situaci nelze bez dalšího vyhodnotit tak, že se
řízení zastaví a návazně se žalobkyni přizná náhrada nákladů řízení pro pozdější chování
žalovaného dle §60 odst. 3 s. ř. s.
[15] Krajský soud byl povinen nejprve zkoumat podmínky řízení, tj. aktivní legitimaci
žalobkyně a přípustnost žaloby.
[16] Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
[17] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen pověřenou osobou dle 105 odst. 2 s. ř. s.
[19] Poté se soud zabýval přípustností kasační stížnosti ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s., podle
něhož kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu,
je nepřípustná. V této souvislosti je třeba poukázat na usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/200 - 64, publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS, v němž soud dospěl k závěru,
že „ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku
o nákladech řízení. (...) Zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně vyloučit přezkum výroku o nákladech
řízení, ale naopak umožnit jej tam, kdy Nejvyšší správní soud věcně přezkoumává výrok o věci samé. Ustanovení
§104 odst. 2 s. ř. s. je tudíž aplikovatelné pouze na kasační stížnosti podané výlučně proti výroku o nákladech
řízení.“
[20] Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal, že by kasační stížnost byla nepřípustná,
neboť v ní uplatněné námitky směřují nejen proti výroku o nákladech řízení, nýbrž stěžovatel
namítá rovněž nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro vady odůvodnění a následně
navrhuje jeho zrušení v celém rozsahu.
[21] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Vlastní přezkum rozhodnutí
krajského soudu je možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je
zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky,
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[22] Veškerá výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí krajského soudu splňuje. Jedná
se o srozumitelné rozhodnutí opřené o odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. Nesouhlas stěžovatele s postupem
krajského soudu nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá.
[23] Disponovat řízením nebo jeho předmětem může pouze navrhovatel, který může vzít svůj
návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.). Pokud tak učiní,
musí soud rozhodnout, že řízení zastavuje a v tu chvíli již není rozhodné, zda se jednalo o návrh
přípustný či nepřípustný.
[24] Krajský soud neměl jinou možnost než řízení zastavit poté, kdy žalobkyně vzala svoji
žalobu zpět. Jakýkoliv jiný postup by byl v rozporu s dispoziční zásadou, na níž je řízení
před správními soudy založeno. Krajský soud nebyl po zpětvzetí žaloby a před zastavením řízení
oprávněn žádným způsobem zkoumat (jak požaduje stěžovatel), zda může být napadené
rozhodnutí vůbec podrobeno přezkumu ve správním soudnictví. Zpětvzetí návrhu a následné
zastavení řízení, konzumuje podaný návrh jako celek a jakékoli další okolnosti, které by mohly
znamenat nepřípustnost návrhu a vést k jeho následnému odmítnutí, jsou irelevantní. Z tohoto
závěru zákon činí pouze jedinou výjimku pro případ, že návrh na zahájení řízení podalo více osob
a zpětvzetí učinila pouze jedna [§47 písm. a) in fine s. ř. s. ]; tato výjimka však na daný případ
nedopadá, neboť návrh na zahájení řízení podala pouze žalobkyně.
[25] Nedošlo-li k věcnému projednání sporu, není žádný důvod, pro který by se měl stěžovatel
k podané žalobě vyjadřovat. Stěžovatel, který je žalovaným správním orgánem, disponovat
s řízením nemůže a jeho vyjádření nemůže žádným způsobem ovlivnit projev vůle žalobkyně
podanou žalobu vzít zpět. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že ze spisu navíc ověřil, že žaloba
i její zpětvzetí byly stěžovateli zaslány a doručeny do datové schránky dne 26. 6. 2017
(viz doručenka založená na č. l 26 soudního spisu krajského soudu), tj. cca 4 měsíce před
vydáním napadeného usnesení. To bylo vydáno až dne 4. 10. 2017 a doručeno stěžovateli
do datové schránky dne 6. 10. 2017. Stěžovateli tedy nic nebránilo, aby se k oběma písemnostem
vyjádřil.
[26] Vezme-li žalobce žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zpět, nemůže jako stížnostní
námitka obstát skutečnost, že podaná žaloba byla nepřípustná a že z tohoto titulu ji měl soud
odmítnout. Opačný závěr, který uplatňuje stěžovatel s tím, že zastavení řízení se v soudním řízení
správním uplatní pouze v případě, že soud nezjistí překážku řízení nebo jiný důvod pro odmítnutí
žaloby podle §46 s. ř. s., by vedl k negaci dispoziční zásady, v souladu s níž je tento typ řízení
koncipován.
[27] Námitka, dle které není aplikace §60 odst. 3 s. ř. s. na místě, není důvodná. Podle §60
odst. 3 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno
pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
správně shledal, že žalobkyně vzala svoji žalobu zpět pro pozdější chování stěžovatele, což
žalobkyně ostatně v podání ze dne 22. 6. 2017 rovněž uvedla jako důvod pro zpětvzetí žaloby.
Následně soudu rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2017, jehož vydání se nečinnostní žalobou
domáhala, doložila. Jaké konkrétní subjektivní důvody žalovaného k vydání napadeného
rozhodnutí právě k danému okamžiku vedly, rozhodné pro aplikaci §60 odst. 3 s. ř. s. nejsou.
Podstatným je, že žalobkyně byla pozdějším chováním stěžovatele uspokojena.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[29] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobkyni, byť měla ve věci plný
úspěch, a proto by jí soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., měl přiznat náhradu
nákladů řízení proti stěžovateli, žádné náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu