ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.9.2016:6
sp. zn. Konf 9/2016 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Okresního soudu v Karlových Varech na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním soudem,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 17 C 64/2016, o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne
19. 6. 2015, čj. SPU 356611/2015, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského
pozemkového úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 1. 4. 2015, čj. SPU 169298/2015/129/Lou:
žalobce Dipl. Ing. K.-E. C., zastoupeného JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem
Drahobejlova 41, Praha 9, a žalovaného Státního pozemkového úřadu, IČ 01312774, se sídlem
Husinecká 1024/11a, Praha 3,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve v ěci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 17 C 64/2016 , o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne
19. 6. 2015, čj. SPU 356611/2015, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016, čj. 30 A 114/2015-32, a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 43/2016-16, se v tomto rozsahu
z r u š u j í.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 4. 5. 2016 se Okresní soud v Karlových Varech
(dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o věcnou příslušnost vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních
sporů (dále také jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším
správním soudem ve věci zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení,
vedené u navrhovatele pod sp. zn. 17 C 64/2016.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 19. 6. 2015, čj. SPU 356611/2015, zamítl
odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 1. 4. 2015, čj. SPU 169298/2015/129/Lou, o povolení obnovy
řízení, v němž bylo (původně) rozhodnuto podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „zákon o půdě“), o tom, že žalobce je vlastníkem v rozhodnutí blíže
specifikovaného majetku v k. ú. V.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 8. 9. 2015, o jejímž spojení s dalšími
žalobami téhož žalobce a společném projednání pod sp. zn. 30 A 114/2015 bylo krajským
soudem rozhodnuto, se žalobce domáhal zrušení čtyř rozhodnutí pozemkového úřadu (mj. shora
uvedeného rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 19. 6. 2015). Usnesením Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016, čj. 30 A 114/2015-32, bylo vysloveno, že se žaloby odmítají.
Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud vycházel ze závěru, že se v daném
případě jedná o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné
pravomoci správních orgánů a podléhající soudnímu přezkumu v občanském soudním řízení.
Proto postupoval podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. Rovněž uvedl, že není oprávněn podanou
žalobu postoupit místně příslušnému soudu, avšak žalobce může ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle ustanovení §244 a násl. o. s. ř.
k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu.
Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 43/2016-16, zamítl s odůvodněním, že žalobami napadená
rozhodnutí jsou rozhodnutími, jimiž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci a k jejichž přezkumu jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení.
Ztotožnil se s názorem dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, že rozhodující je vždy
charakter hmotného práva, o němž je v řízení rozhodováno, nikoliv procesních prostředků,
jejichž prostřednictvím správní orgán k rozhodnutí ve věci samé dospívá; že nařízení obnovy
řízení musí sledovat procesní osud rozhodnutí ve věci samé a že právní režim soudní ochrany
proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení tudíž nemůže být odlišný od právního režimu soudní
ochrany proti rozhodnutí o vlastnictví nemovitosti (např. rozsudek ze dne 4. 2. 2003,
čj. 7 A 30/2001-24, publikovaný pod č. 44/2004 Sb. NSS, usnesení ze dne 22. 6. 2004,
čj. Konf 123/2003–7, publikované pod č. 372/2004 Sb. NSS, nebo rozsudky ze dne 2. 8. 2004,
čj. 2 As 71/2003-35, ze dne 24. 8. 2007, čj. 8 As 15/2006-103 a ze dne 19 . 2. 2015,
čj. 7 As 17/2015-35).
Žalobce dne 30. 3. 2016 podal žalobu u Okresního soudu v Karlových Varech.
Okresní soud usnesením ze dne 6. 4. 2016, čj. 17 C 64/2016-22, vyzval účastníky řízení,
aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili k záměru soudu předložit věc podle §104c odst. 2 o. s. ř.
k posouzení věcné příslušnosti pro rozhodnutí o žalobě zvláštním senátem podle zákona
č. 131/2002 Sb. Uvedl, že se domnívá, že věcná příslušnost k rozhodnutí žaloby o zrušení
rozhodnutí o povolení obnovy správního řízení (v soukromoprávní věci) je dána u správního
soudu (Krajského soudu v Plzni); nejde totiž o věc vyplývající z poměrů soukromého práva
dle §7 o. s. ř. (takovou věcí se může stát až k žalobě účastníka správního řízení po případném
pravomocném skončení věci samé).
Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s právním názorem okresního soudu a uvedl,
že proti předložení věci zvláštnímu senátu nemá námitek; s tímto postupem vyjádřil souhlas
rovněž žalovaný.
Jak vyplývá z výše uvedeného, Okresní soud v Karlových Varech s názorem Krajského
soudu v Plzni i Nejvyššího správního soudu nesouhlasil, a proto předložil věc k rozhodnutí
o věcné příslušnosti zvláštnímu senátu. Má za to, že věc patří do věcné příslušnosti soudu,
který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, avšak tento soud rozhodl
ve stejné věci pravomocným rozhodnutím o odmítnutí žaloby vůči správnímu úřadu s poukazem,
že věc má projednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Karlových
Varech, rozhodujícím v občanském soudním řízení, a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším
správním soudem, rozhodujícími ve věcech správního soudnictví, se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí
podle zákona č. 131/2002 Sb. Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2
zákona č. 131/2002 Sb. spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné
rozhodnutí; záporným (negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho
strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Krajský soud v Plzni v předcházejícím řízení ve správním soudnictví popřel svou
pravomoc rozhodnout věc. Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud postupoval správně.
Okresní soud v Karlových Varech rozhodující v řízení podle části páté o. s. ř. popírá svou
pravomoc rozhodnout věc po jejím postoupení. Ve věci se jedná o negativní kompetenční spor,
k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
V předložené věci má zvláštní senát posoudit, kdo je příslušný rozhodnout o žalobě
proti rozhodnutí pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení, v němž bylo určeno vlastnické
právo žalobce k nemovitostem podle ust. §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“).
Problematikou soudního přezkumu procesních rozhodnutí vydaných správními orgány
se zvláštní senát zabýval již v usnesení ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006–8 (publikovaném
pod č. 1952/2009 Sb. NSS), kterým popřel dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
na niž je v posuzované věci odkazováno rozhodnutím o kasační stížnosti žalobce.
Na již prezentované závěry zvláštní senát navázal dále usnesením ze dne 21. 9. 2011,
čj. Konf 65/2010–21, publikovaným pod č. 2499/2012 Sb. NSS.
Zejména uvedl, že v případě, kdy pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle §9
odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitutivním rozhodnutím
správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování samotného obsahu
tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít jinak, než že rozhodnutí podle §9
odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní.
K přezkoumání takového rozhodnutí by tedy v obecné rovině byly příslušné soudy v občanském
soudním řízení.
Dále uvedl, že zvláštní senát nicméně konstantně judikuje, že „pravomoc soudu v občanském
soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci
vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu
zákonné úpravy a nezpochybněnému trendu dřívější doktríny a judikatury“. Pokud tedy lze na napadené
rozhodnutí nahlížet již pouze jako na rozhodnutí procesní povahy, které řeší např. důsledky
povolené obnovy řízení, žalobu směřující proti takovému rozhodnutí, týkající se výlučně
posouzení procesní otázky, by měl přezkoumat soud ve správním soudnictví.
S těmito závěry odůvodňujícími, proč by procesní rozhodnutí správních orgánů měla
být přezkoumávána soudy ve správním soudnictví, zatímco soudy v občanském soudním řízení
by měly přezkoumávat pouze ta rozhodnutí správních orgánů, o nichž mohou znovu meritorně
rozhodnout, se zvláštní senát v předmětné věci nadále zcela ztotožňuje a neshledal důvodu
se od nich jakýmkoliv způsobem odchýlit. V podrobnější argumentaci pak odkazuje
na odůvodnění citovaných usnesení zvláštního senátu (včetně usnesení ze dne 2. 12. 2014,
čj. Konf 39/2013-14) nebo na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která není
s těmito názory v konfliktu (např. rozsudky ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 89/2011-72, ze dne
31. 1. 2012, čj. 4 Ads 159/2011-86, ze dne 18. 6. 2013, čj. 4 As 13/2013-26, nebo ze dne
29. 7. 2015, čj. 2 As 152/2015-31, dostupné na www.nssoud.cz).
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že věc, týkající se přezkumu rozhodnutí
pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení, v němž bylo určeno vlastnické právo žalobce
k nemovitostem podle ust. §9 odst. 4 zákona o půdě, projedná a rozhodne soud ve správním
soudnictví (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni
a rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsahu, kterým výroku, jímž byla pravomoc určena,
odporují.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský soud v Plzni pokračovat
v řízení o žalobě podané dne 8. 9. 2015, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 19. 6. 2015, čj. SPU 356611/2015.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. února 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu