ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.117.2017:19
sp. zn. Nad 117/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. L., proti
žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, č. j. X, o nesouhlasu Krajského soudu
v Praze s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, č. j. 19 Ad 47/2016 - 11,
kterým mu byla věc postoupena,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 15. 12. 2016 u Krajského soudu v Ostravě domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci snížení invalidního důchodu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 12. 2016, č. j. 19 Ad 47/2016 - 11, věc
postoupil Krajskému soudu v Praze s tím, že podle §7 odst. 3 s. ř. s . ve věcech důchodového
pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody je k řízení příslušný
krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popř. v jehož obvodu
se zdržuje.
Krajský soud v Ostravě konstatoval, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce
se fakticky zdržuje nikoli na adrese trvalého bydliště ve F., nýbrž na adrese P. 5, K. 120. Rovněž
v žalobě sám žalobce uvádí, že jeho faktické bydliště je na uvedené adrese v P. 5 a korespondují
s tím i lékařské zprávy doložené k žalobě, které vypovídají o tom, že žalobce je v péči
zdravotnických zařízení v P. Krajský soud konstatoval, že místně příslušným k vyřízení žaloby je
proto Krajský soud v Praze.
Krajský soud v Praze vyjádřil s postoupením věci nesouhlas a věc předložil dle §7 odst. 5
s. ř. s. k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Uvedl, že souhlasí s tím, že místně příslušným
soudem není Krajský soud v Ostravě, neboť žalobce se evidentně zdržuje na jiné adrese,
než je adresa trvalého bydliště, nicméně dle uvedené adresy P., K. 120, je místně příslušný
Městský soud v Praze, nikoli Krajský soud v Praze.
Podle §7 odst. 3 s. ř. s. ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních
předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců
při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče,
dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku
na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu
má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
Uvedené ustanovení obsahuje speciální pravidlo pro určení místní příslušnosti krajských
soudů v případě věcí důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu
s důchody. Jde o výjimku z obecného pravidla pro určení místní příslušnosti, podle kterého
je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
V těchto věcech je k vedení řízení místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má
žalobce bydliště, sídlo, případně, v jehož obvodu se zdržuje. Určení místní příslušnosti podle
druhého pravidla, tj. podle místa, kde se žalobce zdržuje, se uplatní teprve tehdy, když místní
příslušnost nelze určit podle pravidla prvého, tj. podle žalobcova bydliště. Užitý pojem „bydliště“
judikatura (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004 - 1,
publ. pod č. 371/2004 Sb. NSS) vyložila tak, že se za něj považuje místo, kde osoba bydlí
s úmyslem se zde zdržovat trvale (k tomu srov. institut bydliště podle §80 občanského zákoníku,
podle něhož „člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny
okolností trvale“). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud (srov. usnesení ze dne 20. 3. 2013,
č. j. Nad 17/2013 - 16), při určování místní příslušnosti rozhoduje faktický stav, který nemusí být
totožný s (hlášeným) místem trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel.
Pojem bydliště užitý v §7 odst. 3 s. ř. s. tedy nelze zaměňovat s pojmem „trvalý pobyt“,
jejž užívají předpisy, které upravují evidenci obyvatel. Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba
přihlášena k pobytu a jakou adresu má uvedenu v občanském průkazu či jiném dokladu
totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský obvod,
kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo
kde pracuje, jestliže zde také bydlí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005,
sp. zn. 30 Cdo 444/2004, dostupné na www.nsoud.cz). Ve smyslu uvedeného s přihlédnutím
ke skutečnostem, které jsou obsaženy ve předložených spisech, je bydliště v případě stěžovatele
zjevně v P., nikoli ve F.
Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, aby se od výše citované interpretace pojmu
bydliště odchýlil, a dospěl k závěru, že bydlištěm fyzické osoby podle §7 odst. 3 s. ř. s. je místo,
kde tato osoba bydlí s úmyslem zdržovat se zde trvale. Při určování místní příslušnosti soudu
podle bydliště osoby tak rozhoduje faktický stav, který nemusí být totožný s ohlašovaným.
Lze tedy uzavřít, že příslušným soudem v posuzované věci je Městský soud v Praze,
neboť žalobce bydlí dlouhodobě na adrese nacházející se v obvodu Městského soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu