ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.128.2017:16
sp. zn. Nad 128/2017-16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: Vrchní soud v Praze, se sídlem Náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, o podání ze dne
26. 1. 2017 ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, o nesouhlasu Městského
soudu v Praze s postoupením věci,
takto:
K projednání věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A 7/2017,
je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Dne 26. 1. 2017 žalobce učinil u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“)
podání, jímž navrhl zahájit řízení ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu, jehož se měl
dopustit žalovaný svým postupem v řízení vedeném pod sp. zn. 4 VSPH 38/2017. Uvedené
podání krajský soud posoudil podle jeho obsahu jako správní žalobu podanou elektronickou
zprávou bez elektronického podpisu.
[2] Usnesením ze dne 7. 2. 2017, čj. 48 A 17/2017-10, krajský soud rozhodl o postoupení
výše uvedené věci Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jako soudu místně
příslušnému podle §7 odst. 2 s. ř. s. s ohledem na sídlo žalovaného, které se nachází na území
hlavního města Prahy, tedy v soudním obvodu městského soudu. V odůvodnění usnesení mimo
jiné vyslovil, že podle §37 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném od 19. 9. 2016, „je z hlediska formy
návrhu na zahájení řízení postačující, že byl učiněn v elektronické formě (...)“. V podání žalobce chybějící
elektronický podpis není podle krajského soudu požadavkem na formu podání, nýbrž
požadavkem na obsahové náležitosti návrhu, tedy vadou žaloby, kterou lze odstranit
postupem podle 37 odst. 5 s. ř. s.; to krajskému soudu nebránilo postoupit věc místně příslušnému
městskému soudu.
[3] Městský soud s postoupením věci nesouhlasil a předložil ji podle §7 odst. 5 věty
druhé s. ř. s. k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Namítal, že žalobcovo podání ze dne
26. 1. 2017, které bylo krajskému soudu zasláno elektronicky, neobsahuje žádný podpis.
Vzhledem k tomu, že jej do tří dnů žalobce nepotvrdil písemným podáním shodného obsahu,
měl jej krajský soud posoudit jako úkon, k němuž se nepřihlíží. Pro postoupení věci tedy nebyl
důvod.
[4] Podle §37 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 19. 9. 2016 (po novelizaci provedené
zákonem č. 298/2016 Sb.), podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem,
lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo-li takové podání učiněno v jiné
formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál,
jinak se k němu nepřihlíží.
[5] Posouzením účinků podání obsahujícího úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho
předmětem (dále jen „podání“) učiněného v elektronické formě bez elektronického podpisu
se již Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 21. 12. 2016, čj. 7 As 274/2016-16. V něm
poukázal na skutečnost, že v důsledku novelizace §37 odst. 2 věty první s. ř. s. došlo k vypuštění
části věty stanovící požadavek, aby podání učiněné v elektronické formě bylo „podepsané
elektronicky podle zvláštního zákona“. K této změně došlo v souvislosti se zrušením zákona
o elektronickém podpisu a nabytím účinnosti zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících
důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.), a s ním souvisejícího zákona
č. 298/2016 Sb. Nejvyšší správní soud v usnesení uzavřel, že „uvedená novelizace §37 odst. 2 věty
první s. ř. s. nic nezměnila na povinnosti potvrdit podání kasační stížnosti zaslané soudu e-mailem
bez elektronického podpisu podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.“. Smyslem požadavku na připojení
elektronického podpisu je totiž „identifikace podatele a autenticita podání (a to skrze vlastnoruční podpis,
identifikaci vlastní osoby při sepisu protokolu či skrze elektronický podpis).“ (srov. též usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2016, čj. 8 As 78/2015-22, bod 21).
[6] I po provedené novelizaci §37 odst. 2 s. ř. s. tedy zůstává požadavek na opatření
podání učiněného v elektronické formě elektronickým podpisem podle §6 odst. 1 zákona
č. 297/2016 Sb. zachován, má-li se jednat o podání, které vyvolává zamýšlené účinky
(zde zahájení řízení před správním soudem) bez nutnosti jeho písemného potvrzení podáním
shodného obsahu nebo předložením jeho originálu. Smysl a účel novelizované právní úpravy
totiž zůstal nezměněn. To lze dovodit i z důvodové zprávy k zákonu č. 298/2016 Sb., podle
níž „(...) pro nadbytečnost se navrhuje vypustit duplicitní požadavek na podepsání elektronického podání
a předvolání. (…) Bude-li podání činěno v elektronické podobě, bude nutné jej podepsat elektronicky. Konkrétní
typ elektronického podpisu (nebude-li užito fikce podpisu podle §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.),
který je nutné pro podepsání podání použít, je stanoven v navrhovaném §6 odst. 1 zákona o službách
vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.“
[7] Podporu pro právě vyslovené lze najít i v právní úpravě obsažené v §42 o. s. ř. Podle
jeho odstavce druhého „písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické
podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného
znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.“ Dále podle jeho
odstavce třetího platí, že „v případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní
právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu
podle odstavce 2.“
[8] Přestože si je Nejvyšší správní soud vědom skutečnosti, že v odst. [7] citovanou právní
úpravu nelze přímo použít v řízení vedeném podle soudního řádu správního, jelikož
se uplatní speciální právní úprava §37 s. ř. s., může sloužit jako vodítko pro výše vyjádřené
závěry. Nelze totiž přehlédnout, co vyslovil Ústavní soud v bodě 62 nálezu ze dne 30. 3. 2010,
sp. zn. Pl. ÚS 2/2010, že „právní řád založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové
bezrozpornosti s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené
v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 72/06
ze dne 29. 1. 2008, bod 50].“
[9] Kasační soud neshledává žádný rozumný důvod, pro který by mělo být na podání
učiněné v elektronické formě neobsahující elektronický podpis podle §6 zákona č. 297/2016 Sb.
v soudním řízení správním nahlíženo odlišně oproti civilnímu soudnímu řízení a pro který
by takové podání v každém z těchto řízení mělo mít jiné účinky (v soudním řízení
správním nutnost postupu podle §37 odst. 5 s. ř. s. a v civilním řízení by se k takovému podání
nepřihlíželo).
[10] S ohledem na právě uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že k žalobcovu podání
učiněnému dne 26. 1. 2017 elektronickou formou, neopatřenému žádným prostředkem
pro elektronickou identifikaci [viz též čl. 3 v návaznosti na odstavec 16 odůvodnění Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické
identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu
a o zrušení směrnice 1999/93 ES, na nějž zákon č. 297/2016 Sb. navazuje], které nebylo do tří
dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu, nebo k němuž nebyl ve stejné lhůtě
předložen jeho originál, neměl krajský soud přihlížet. V posuzované věci nebyl důvod postupovat
věc k vyřízení jinému soudu.
[11] Nejvyšší správní soud tedy považuje nesouhlas městského soudu s postoupením věci
za důvodný. Z uvedeného důvodu je podle §7 odst. 5 s. ř. s. nadále místně příslušný krajský
soud, u něhož bylo žalobcovo podání ze dne 26. 1. 2017 učiněno; jemu také bude věc vrácena
k dalšímu postupu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. března 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu