ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.121.2017:33
sp. zn. Nao 121/2017 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2016, č. j. 48619/16/5100-41451-711055,
v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Af 5/2017, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem proti soudcům Krajského soudu v Brně,
takto:
I. Soudci JUDr. Jaroslava Skoumalová, Mgr. Petr Sedlák, Ph.D., JUDr. Lukáš
Hlouch, Ph.D., a JUDr. Václav Štencel, MA, nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodnutí věci žalobce vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 Af 5/2017.
II. Návrh na přikázání věci jinému než Krajskému soudu v Brně se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou (ze dne 14. 1. 2017) doručenou dne 20. 1. 2017 Krajskému soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2016,
č. j. 48619/16/5100-41451-711055.
[2] Krajský soud poučil žalobce o složení senátu, na což žalobce reagoval podáním,
v němž mimo jiné vznesl námitku podjatosti ve smyslu §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vůči všem soudcům krajského soudu
a návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu delegace nutné. Vyloučení soudců krajského
soudu z projednání a rozhodování věci odůvodnil žalobce tvrzením, že „jinak opět reálně hrozí,
že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudů“.
[3] V návaznosti na vznesenou námitku podjatosti učinili soudci senátu 31 Af krajského
soudu JUDr. Jaroslava Skoumalová, Mgr. Petr Sedlák, Ph.D., JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D.,
a JUDr. Václav Štencel, MA (a další soudci správního úseku krajského soudu) písemná
prohlášení, z nichž vyplývá, že nemají k účastníkům řízení žádný vztah a necítí se být podjatí.
[4] Námitka podjatosti není důvodná.
[5] Podle §8 odst. 1 zákona s. ř. s.“, [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je
dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud.
[7] Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce
(příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze
závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[8] Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat námitkou podjatosti směřující proti krajskému soudu jako celku, tj. i proti soudcům
daného soudu, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 31 Af 5/2017. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních
případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam
pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat
pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost
pouze u toho soudce, který je povolán v jeho věci rozhodnout. Při posuzování námitky podjatosti
je nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak,
aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34).
[9] Žalobce namítl podjatost všech soudců krajského soudu. Podle rozvrhu práce již věc byla
přidělena senátu 31 Af ve složení: JUDr. Jaroslava Skoumalová, Mgr. Petr Sedlák, Ph.D.,
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., a JUDr. Václav Štencel, MA. Nejvyšší správní soud
se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem
soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti
ostatních soudců krajského soudu.
[10] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být
založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti,
apod.
[11] Žalobce spatřuje důvod podjatosti soudců krajského soudu v rozhodovací činnosti
soudců v minulých řízeních (srov. žalobcovu formulaci námitky podjatosti: „…reálně hrozí,
že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudů“).
[12] Dle §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Postup v rozhodování dotčených soudců v jiných věcech tedy nemůže vést
k jejich vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud
k námitce žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či nezákonného postupu soudu. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu
však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
[13] Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli
na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení,
přičemž předchozí řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jakékoliv řízení před správním
soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování),
nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 – 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[14] Obecné a nepodložené domněnky žalobce nemohou být důvodem vyloučení soudců
pro podjatost. Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah,
což ve svém písemném prohlášení potvrdili i oni sami. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl
žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o nepodjatosti dotčených
soudců, a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 Af 5/2017. Nejvyšší správní soud zároveň zamítl návrh žalobce na delegaci jinému
soudu, neboť nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu