ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.142.2017:80
sp. zn. Nao 142/2017 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: L. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2017, č. j. JMK 20510/2017, o námitce
podjatosti vznesené žalobkyní vůči soudcům senátu 62 A Krajského soudu v Brně,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Ph.D., Mgr. Kateřina
Kopečková, Ph.D. a Mgr. Petr Šebek nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu pod sp. zn. 62 A 51/2017.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 6. 3. 2017 napadla žalobkyně v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného,
jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Kuřimi ze dne
25. 2. 2015 o odmítnutí žádosti nahlédnout do podkladů pro zpracování spisové dokumentace
vedené o V. a M. V. Po poučení o složení senátu Krajského soudu v Brně, jemuž byla věc
přidělena k projednání a rozhodnutí, pak žalobkyně uplatnila námitku podjatosti vůči jeho
členům – předsedovi senátu JUDr. Davidu Rausovi a soudcům Mgr. Petru Šebkovi
a Mgr. Kateřině Kopečkové.
Podle jejího názoru jsou všichni jmenovaní soudci vyloučeni pro poměr k účastníkům
nebo zástupcům, a to pro jejich poměr k žalovanému, neboť ten podle zákona č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí, může mít přístup k osobním a citlivým údajům soudců
(ohledně jejich dětí a nejen jich) a tyto údaje o nich shromažďovat. Z těchto důvodů by měly
být vyloučeny i jiné osoby Krajského soudu v Brně, které se podílí na výkonu pravomoci soudu
a které mají trvalé bydliště v obvodu pravomoci žalovaného, včetně předsedy Krajského soudu
v Brně. Podjatost soudců 62 A spatřuje stěžovatelka též v tom, že jmenovaní soudci rozhodovali
i v jiných řízeních, která žalobě vedené pod sp. zn. 62 A 51/2017 předcházela.
K této námitce shora jmenováni soudci shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné
důvody, pro které by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., které uvádí, že soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce
k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v ustanovení §8 s. ř. s. je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku
z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon
a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení,
senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů,
které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Jak to plyne z citovaného ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s., námitka podjatosti, kterou
účastník řízení může uplatnit, musí být odůvodněna a účastník řízení v ní musí uvést konkrétní
skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Po posouzení věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Žalobkyně ve svém podání jen v obecné
rovině poukázala na zákonné kompetence orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jenž může
v případě nutnosti přijmout opatření k ochraně dětí a tuto kompetenci může teoreticky uplatnit
i vůči soudcům jako rodičům. Žádné konkrétní skutečnosti, že by se tak v daném případě dělo
nebo alespoň indicie, že by se tak stát mohlo, neuvedla. Stejně tak není jasné, jaký vztah soudce
k žalovanému, případně k účastníkům řízení a jejich zástupcům by měla taková skutečnost
v projednávané věci zakládat.
Na tomto místě Nejvyšší správní soud opakuje, že vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí věci je možné jen zcela výjimečně a ze závažných důvodů, neboť tímto
opatřením dochází k zásahu do ústavního práva na zákonného soudce zakotveného
v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Musí se tedy jednat o skutečnosti svědčící
o tak zjevném zájmu soudce na konkrétním výsledku řízení nebo o jeho tak těsném vztahu
k účastníkům řízení či jejich zástupcům, že to vzbuzuje důvodné pochybnosti o jeho schopnosti
rozhodnout ve věci nezávisle a objektivně. Pouhé hypotézy nepodložené žádnými konkrétními
skutečnostmi k důvodným pochybnostem o nepodjatosti soudce vést nemohou. Není přitom
úkolem soudu, aby po takovýchto skutečnostech sám pátral, případně je z pouhého podnětu
účastníka řízení z moci úřední vyhledával.
Spatřuje-li stěžovatelka další důvod podjatosti soudců senátu 62 A v tom, že se podíleli
na rozhodování v jejích jiných věcech, Nejvyšší správní soud uvádí, že taková skutečnost
podjatost soudců způsobit nemůže, neboť již ze samotného §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně plyne,
že soudce nemůže být vyloučen z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci
téhož žalobce (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014,
č. j. Nao 389/2014 - 40, nebo ze dne 13. 4. 2016, č. j. Nao 80/2016 - 38).
Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že se nemohl zabývat námitkou
podjatosti směřující proti dalším soudním osobám působícím na Krajském soudě v Brně,
nebo proti jeho předsedovi, jelikož se tyto osoby nepodílí na projednávání a rozhodování věci
vedené pod sp. zn. 62 A 51/2017. Institut podjatosti slouží totiž „k naplnění jednoho ze základních
funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě, vyžadujícím, aby spory účastníků
rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv zájem a u nichž je proto předpoklad,
že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Soudnictví je ovšem vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních
pří, tj. nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení;
proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat toliko ke konkrétní rozhodované věci“
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2008, č. j. Nao 108/2008 - 34). Podatel
proto může namítat podjatost pouze u těch soudců, kteří mají v jeho věci rozhodovat.
Pokud namítá podjatost soudců jiných, jde o nepřípustný návrh ve smyslu ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a je třeba jej odmítnout.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci Krajského soudu v Brně
JUDr. David Raus, Ph.D., Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. a Mgr. Petr Šebek nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené tohoto soudu pod sp. zn. 62 A 51/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu