ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.183.2017:24
sp. zn. Nao 183/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: I. K., proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu vznesené
žalobcem v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Azs 108/2017,
takto:
Soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, Mgr. Jana Brothánková
a JUDr. Tomáš Langášek nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Azs 108/2017.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 2. 2017, č. j. CPR-19497-
7/ČJ-2016-930310-V240, jímž bylo částečně změněno a ve zbylé části potvrzeno rozhodnutí
Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek – Místek, ze dne 15. 7. 2016,
č. j. KRPT-134629-19/ČJ-2016-070022-SV, jímž bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění
a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
v délce 18 měsíců. Žalovaná citované rozhodnutí změnila v části týkající se doby, po kterou nelze
cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, tak, že délka této doby činí
6 měsíců. Krajský soud žalobu stěžovatele usnesením ze dne 15. 3. 2017, č. j. 18 A 6/2017 – 17,
podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), pro její
opožděnost odmítl. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost.
V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 4. 2017 žalobce včas
v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. uplatnil námitku podjatosti všech soudců Nejvyššího správního
soudu. Uvedl, že je spolu s ostatními členy své rodiny od roku 2009 žadatelem o mezinárodní
ochranu, ale jejich kasačním stížnostem nebylo Nejvyšším správním soudem vyhověno
(naposledy v roce 2015), a to „v důsledku nacionální nesnášenlivosti“.
Soudci ve věci rozhodující JUDr. Petr Průcha, Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Tomáš
Langášek k vznesené námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci a jejím
účastníkům, pro který by byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve předesílá, že je-li účastníkem řízení vznesena námitka
podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům)
je či bude věc přidělena, rozhodne soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení o důvodech
vyloučení jen těchto soudců. Až v případě, že by byl shledán důvod pro vyloučení u soudců,
kterým je věc podle rozvrhu práce přidělena, je účelné posoudit důvody vyloučení i ve vztahu
k ostatním soudcům (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34). Z uvedeného důvodu tedy Nejvyšší správní soud nejprve rozhodoval
o tom, zda jsou vyloučeni soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu, tedy JUDr. Petr Průcha,
Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Tomáš Langášek. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou
a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní
soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Nejvyššího správního soudu.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Dle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka musí být
uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se osoba o podjatosti dozvěděla; zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen
by byl taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním
při jednání. Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně
nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě stěžovatel namítá
„nacionální nesnášenlivost“ soudců Nejvyššího správního soudu, kterou dovozuje z jejich předchozí
rozhodovací činnosti.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s. (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření
principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky
vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem
na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ vykládat tak, že tutéž věc
nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný
soudce. O takový případ však evidentně nejde.
Námitka podjatosti je podána s ohledem na předchozí rozhodovací činnost soudců
Nejvyššího správního soudu o kasačních stížnostech stěžovatele a členů jeho rodiny. Zde je třeba
opětovně poukázat na znění §8 odst. 1 s. ř. s., kde je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí. Tvrzení stěžovatele o „nacionální nesnášenlivosti“ soudců Nejvyššího správního soudu
vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako nedůvodné. Obecné a nepodložené domněnky stěžovatele
ovšem nemohou být důvodem pro vyloučení soudců pro podjatost. Zpochybňovat rozhodnutí
soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka
podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům 6. senátu Nejvyššího
správního soudu, jimiž jsou JUDr. Petr Průcha, Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Tomáš
Langášek, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu