ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.213.2017:28
sp. zn. Nao 213/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky
Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce:
J. H., proti žalovanému: Finanční úřad Libereckého kraje, se sídlem 1. máje 97, Liberec,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2017, č. j. 14686/17/2601-80541-
507338 a ze dne 13. 1. 2017, č. j. 10867/17/2601-80541-507338, vedené u Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 59 Af 17/2017, o námitce podjatosti soudců
krajského soudu
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, Mgr Hana Ptáčková,
Mgr. Karolína Tylová a Mgr. Lucie Trejbalová nejsou vyloučeny z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 17/2017.
Odůvodnění:
Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost všech soudců krajského
soudu v aktuálním obsazení rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich vyloučení z projednávání
a rozhodování nejen této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné,
protože jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.
K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku krajského soudu, do něhož věc
žalobce spadá; žádný z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Z odůvodnění námitky podjatosti se podává, že důvod pro vyloučení soudců krajského
soudu spatřuje žalobce v tom, že podle jeho názoru v této a jiných věcech nerozhodují „nezávisle,
nestranně, odborně a spravedlivě“.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech.“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem). Podle §8 odst. 5 s. ř. s.
musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Jakkoli je žalobcova námitka podjatosti velmi obecná a – izolovaně
posuzováno – za hranicí požadavku na její odůvodněnost a konkrétnost, z jejího obsahu
a ze skutečnosti, že žalobce vedl a vede před správními soudy, včetně krajského soudu,
celou řadu soudních sporů, Nejvyšší správní soud dovozuje, že ji žalobce opírá o rozhodování
krajského soudu v jeho věcech, jež nyní projednávané věci předcházely.
Námitka podjatosti není důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního
(shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce. Žádná z žalobcem
uvedených skutečností, resp. obecný nesouhlas žalobce s obsazením soudu, nepředstavuje
legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby výše uvedené soudkyně krajského soudu ve věci rozhodující dle rozvrhu práce,
byly vyloučeny; je zcela v souladu se zásadou materiálního právního státu, aby ve věci,
která jim byla dle rozvrhu práce přidělena, rozhodly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu