ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.227.2017:22
sp. zn. Nao 227/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. J. H. proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 61/39, Ústí nad Labem,
o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 3. 2017, č. j. 509777/17/2501-80542-507591, č. j.
509815/17/2501-80542-507591, č. j. 509835/17/2501-80542-507591, v řízení o námitce podjatosti
soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 15 Af 73/2017,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., JUDr. Petr Černý, Ph.D.,
Mgr. Václav Trajer a Mgr. Ing. Martin Jakub Brus n e j s ou v yl o u čen i z projednávání
a rozhodnutí věci žalobce vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 15 Af 73/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost všech soudců Krajského
soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich
vyloučení z projednávání a rozhodování nejen této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu
delegace nutné, protože jinak opět reálně hrozí, že budou pokračovat v „dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku příslušného krajského soudu a žádný
z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalobce své námitky podjatosti vznáší mechanicky,
obecně a sériově bez toho, aby je opřel o konkrétní skutečnosti týkající se projednávané věci
a soudců povolaných v dané věci rozhodovat, a že je Nejvyšší správní soud již opakovaně
jako nedůvodné posoudil, např. nedávno v usnesení ze dne 5. 4. 2017, č. j. Nao 154/2017 – 31,
a v mnoha jiných. Stejně posoudil Nejvyšší správní soud i nyní předloženou námitku podjatosti.
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo
rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu
reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce. Žádná z žalobcem uvedených skutečností, resp. obecný nesouhlas žalobce s obsazením
soudu, nepředstavuje legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro
to, aby uvedení soudci byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[9] V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. Nao 48/2015 - 33, usnesení ze dne 3. 3. 2016,
č. j. Nao 36/2016 – 31, či usnesení ze dne 28. 3. 2017, č. j. Nao 124/2017 - 27).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu