ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.84.2017:30
sp. zn. Nao 84/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o žalobě vedené pod sp. zn. 59 Af 2/2017, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní vůči všem
soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v aktuálním obsazení
a o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodů tzv. delegace nutné,
takto:
I. Soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
Mgr. Karolína Tylová, JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová
a Mgr. Roman Buchal nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci
žalobkyně vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 2/2017.
II. Návrh na přikázání věci jinému než Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou u krajského soudu domáhá zrušení, popř. vyslovení nicotnosti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2016, č. j. 40354/16/5100-31462-8094326. Žalobkyně
nezaplatila současně s podáním žaloby soudní poplatek, proto byla soudem usnesením
ze dne 12. 1. 2017, č. j. 59 Af 2/2017 - 17, vyzvána ke splnění poplatkové povinnosti. Na výzvu
soudu reagovala podáním, v němž žádá ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků;
současně vznesla námitku podjatosti všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení
a požaduje přikázání věci jinému soudu, a to z důvodu delegace nutné, protože opět hrozí,
že soudci krajského soudu bude pokračováno v pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování.
Z aktuálního rozvrhu práce krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že námitka
podjatosti se týká soudců správního úseku krajského soudu – pobočka v Liberci, jimiž jsou
Mgr. Karolína Tylová, JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová
a Mgr. Roman Buchal.
K předkládací zprávě krajského soudu ze dne 10. 2. 2017 byla připojena vyjádření těchto
soudců k námitce podjatosti; všichni uvedli, že se za podjaté nepovažují, neboť nemají žádný
vztah k účastníkům ani k projednávané věci, nepodíleli se ani na projednání a rozhodování věci
před správním orgánem.
Z odůvodnění námitky podjatosti se podává, že důvod pro vyloučení soudců krajského
soudu spatřuje žalobkyně v tom, že podle jejího názoru v této a jiných věcech nerozhodují
„nezávisle, nestranně, odborně a spravedlivě“.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jsou
soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem). Podle §8 odst. 5 s. ř. s.
musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Jakkoli je námitka podjatosti, kterou žalobkyně vznesla, velmi obecná
a - izolovaně posuzováno – za hranicí požadavku na její odůvodněnost a konkrétnost, z jejího
obsahu a ze skutečnosti, že žalobkyně vedla a vede před správními soudy, včetně krajského
soudu, celou řadu soudních sporů, Nejvyšší správní soud dovozuje, že ji opírá o rozhodování
krajského soudu v jejích věcech, jež nyní projednávané věci předcházely.
Námitka podjatosti není důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce
lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, čj. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz). Zákon přitom stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost,
která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Námitka podjatosti vznesená žalobkyní vůči soudcům krajského soudu tedy neobstojí,
neboť ji vztahuje k jejich presumovanému „postupu ... v řízení o projednávané věci“ a k jejich
„rozhodování v jiných věcech“, tj. k důvodům, jež podle výslovného ustanovení §8 odst. 1 věty
poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou.
Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku I tohoto usnesení uvedeno.
Vzhledem k tomu ani logicky nemohlo být vyhověno návrhu na přikázání věci jinému
než Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, neboť nebyla splněna podmínka
tzv. delegace nutné dle §9 odst. 1 s. ř. s., tzn., že pro vyloučení všech soudců specializovaných
senátů místně příslušného krajského soudu nelze sestavit senát. Jak je z výroku I zřejmé,
nikdo z těchto soudců vyloučen nebyl. Proto byl návrh na přikázání věci jinému soudu výrokem
II zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu