ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.238.2018:34
sp. zn. 1 Ads 238/2018 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: B. S., zastoupen JUDr.
Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze
dne 5. 12. 2017, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 49 Ad 5/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 8. 2017, č. j. X, zamítla žalobcovu žádost o přiznání
invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobcova pracovní schopnost
poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu toliko o 20 %. Žalovaná v rámci
řízení o námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí nechala vypracovat nový posudek
o invaliditě. Posudková lékařka žalované stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 30 %.
Žalovaná žalobcovy námitky zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalované žalobce brojil žalobou, kterou Krajský soud v Praze zamítl.
Soud na návrh žalobce doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV v Praze ze dne
10. 4. 2018, která uzavřela, že žalobce není invalidní. Posudková komise dospěla k závěru,
že ke dni vydání napadeného rozhodnutí trpěl žalobce syndromem karpálního tunelu pravé ruky
se stavem po operaci provedené dne 16. 6. 2016 s přetrvávajícím lehkým chronickým poraněním.
Zdravotní postižení bylo podle posudkové komise namístě podřadit pod položku 4a oddílu C
kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu
pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), s poklesem pracovní schopnosti ve výši
10 %. Zvolenou míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise ještě navýšila dle §3
odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity z důvodu ztrátového poranění špiček bříšek III.
a IV. prstu pravé ruky a s ohledem na profesi žalobce o dalších 10 procentních bodů
na celkových 20 %.
[3] Soud uvedl, že posudková komise dospěla po rozboru spisového materiálu a lékařských
zpráv a po vlastním vyšetření žalobce k obdobnému závěru jako posudková lékařka žalované,
tedy že žalobce není invalidní. Soud připomněl, že posuzování invalidity podle zákona
o důchodovém pojištění je zcela nezávislé na procesu a důvodech posuzování pracovní
neschopnosti pro účely dávek nemocenského pojištění. Samotná skutečnost, že určité zdravotní
postižení, v němž je spatřován důvod pracovní neschopnosti, se jeví být trvalým, ještě
nic nevypovídá o tom, zda je toto zdravotní postižení tak závažné, aby omezovalo dlouhodobou
pracovní schopnost žalobce do té míry, aby na základě kritérií nastavených zákonodárcem
ve vyhlášce o posuzování invalidity odůvodňovalo přiznání invalidního důchodu alespoň prvního
stupně.
[4] Soud ověřil, že posudek posudkové komise je v dostačující míře přesvědčivý a náležitě
odůvodněný, a soud se tak o něj ve svých závěrech mohl opřít. Posudková komise vycházela
z dostatečných podkladů, vypořádala se i s lékařskými zprávami, na něž žalobce odkazoval
v žalobě, a zhodnotila žalobcův zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Sama
žalobce vyšetřila při jednání konaném dne 10. 4. 2018 a byla správně obsazena. Soud se ztotožnil
se závěry posudkové komise a nepovažoval je za neúplně či nepřesvědčivé.
[5] Pokud jde o možnost, že by žalobce byl invalidní alespoň v době od skončení nároku
na nemocenské (12. 11. 2016) s tím, že do doby vydání napadeného rozhodnutí se jeho zdravotní
stav zlepšil, soud nemohl žalobci přisvědčit. Doba mezi již objektivizovaným zlepšením
zdravotního stavu žalobce zachyceným v EMG vyšetření u MUDr. G. dne 2. 10. 2017 a datem
uváděným žalobcem (12. 11. 2016) je poměrně krátká (necelých 11 měsíců), přitom již posudek
posudkového lékaře OSSZ ze dne 17. 8. 2017 toto postižení hodnotil jako nedostačující ke
vzniku jakéhokoliv stupně invalidity.
[6] Posudek posudkového lékaře OSSZ ze dne 29. 11. 2016 je v záležitosti žalobce zjevně
vadný, neboť hraniční údaj o invaliditě žalobce s 35 % poklesem pracovní schopnosti
je v něm uváděn se zcela nesmyslným odkazem na položku 6c oddílu B kapitoly XV přílohy
vyhlášky o posuzování invalidity. Položky třídy 6 se však vztahují na stavy po zlomeninách kostí
horní končetiny, přičemž v lékařské dokumentaci žalobce není zdokumentováno, že by někdy
zlomeninu horní končetiny vůbec utrpěl.
[7] V situaci podstatných změn žalobcova zdravotního stavu v průběhu několika měsíců (svůj
zdravotní stav však žalobce opakovaně označoval za stabilní, popř. hovořil o jeho progresi, tedy
zhoršování) by nutně vznikala otázka, zda vůbec byl takový stav stabilizovaný ve smyslu §39
odst. 4 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a zda jej bylo vůbec možné hodnotit pro účely
posouzení žalobcovy invalidity. Jestliže by zlepšení žalobcovy pracovní schopnosti v průběhu
necelého jednoho roku vedlo k nesplnění podmínek pro přiznání invalidity, takže by uvažovaný
stav odpovídající prvnímu stupni invalidity trval jen několik měsíců, vůbec by se ve skutečnosti
o invaliditu nejednalo.
[8] Posudková komise také správně (byť jen velmi stručně) poukázala na to, že žalobce netrpí
deformitou ruky. Deformitou se rozumí trvalá chorobná změna tvaru, v případě žalobce však
ztráta špiček dvou prstů nemá chorobný původ, nýbrž vznikla následkem úrazového děje. Navíc
nejde o deformitu v pravém slova smyslu (zkroucení apod.) nýbrž o prostý důsledek amputace.
[9] Důvodný neshledal soud ani odkaz žalobce na položku 15 oddílu B kapitoly XV
umožňující posouzení poúrazového postižení nervů podle kapitoly VI (žalobce navrhoval
položky třídy 9) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V tomto směru posudková komise
vysvětlila (byť opět jen zkratkovitě), že následkem úrazu žalobce trpí pouze minimálním
funkčním postižením. To odpovídá odbornému lékařskému závěru posudkové komise, která
při znalosti podkladových lékařských zpráv nepovažuje syndrom karpálního tunelu za následek
úrazu prstů žalobce, ale za samostatné (a pro pracovní schopnost žalobce stěžejní) zdravotní
postižení. Ostatně na uvedené obtíže si žalobce stěžoval a byly mu diagnostikovány
až s prodlevou cca půl roku po úraze. Jak plyne z posudku posudkové komise, následkem ztráty
špiček prstů na pravé ruce je právě žalobcem zdůrazňovaná axonopatie (poškození nervových
vláken), která se však projevuje pouze zvýšenou citlivostí čití posledních článků postižených dvou
prstů, v nichž byla poškozena nervová zakončení.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalované
[10] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[11] Stěžovatel zdůraznil, že se posudkoví lékaři nevypořádali s odlišnými závěry provedených
posudků. V řízení byly vypracovány čtyři posudky, ve třech případech se lékaři neshodli
na rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem
na pokles pracovní schopnosti. Takové posudky nemohly splnit požadavek úplnosti
a přesvědčivosti. Pokud soud doplnil jejich zhodnocení, dovysvětlil jejich závěry a dokonce
nahradil jejich posouzení, nebyl k tomu povolán, neboť soudce nemá odborné lékařské vzdělání
k posouzení zdravotního stavu. Uvedla-li posudková komise, že stěžovatel předložil neaktuální
lékařské zprávy, bylo na ní, aby si zprávy sama obstarala, nařídila další vyšetření nebo si vyžádala
zprávy z nemocnice.
[12] Stěžovatel má po pracovním úrazu trvalé následky spočívající v nehybnosti amputovaných
prstů. Posudkový lékař OSSZ Mělník proto dne 29. 11. 2016 vydal rozhodnutí, kterým ukončil
vyplácení nemocenských dávek. Toto rozhodnutí rozhodně není posudkovým omylem, jak uvedl
soud. Po tomto datu se již trvale znehybněnými prsty a každodenními otoky žádná posudková
komise nezabývala. Je třeba zdůraznit, že jednou z příčin syndromu karpálního tunelu
je poúrazový otok, při němž dochází k dlouhodobému stlačení nervu v oblasti karpálního tunelu.
V posudku není uvedena žádná úvaha, proč nebylo nařízeno další vyšetření.
[13] Stěžovatel trvá na svém názoru, že se posudková komise nedostatečně vypořádala
se stanovením rozhodné doby pro posouzení. Posudková komise nevysvětlila rozdílnost názorů
lékaře posudkové služby ve věci nemocenského pojištění. Stěžovatel se neztotožňuje s názorem
soudu, že tato dvě řízení jsou zcela odlišná a nezávislá. V obou případech je rozhodné posouzení
zdravotního stavu. Pokud se výsledky posudkových komisí liší, mělo by to být vysvětleno.
[14] Stěžovatel nadále považuje datum 5. 12. 2017 za nahodile stanovené, nevypovídá
o skutečném datu vzniku invalidity. Datum vzniku invalidity patří mezi stěžejní otázky. Vznikl-li
nepříznivý zdravotní stav již před datem diagnostikování nemoci lékařským vyšetřením, může
být vadou správního řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, pokud
správní orgán datum vzniku invalidity naváže až na vyšetření, při němž byla nemoc
diagnostikována.
[15] Stěžovatel v žalobě poukázal na to, že za rozhodující zdravotní postižení měla
být považována funkční porucha, postižení po úrazech, operacích, podle kapitoly XV, oddílu B,
položky 15, která odkazuje na kapitolu VI, tedy postižení periferních nervů. Posudková komise
se nevyjádřila k tomu, proč nevzala v potaz, že šlo o pracovní úraz. Soud uvedl, že mezi
pracovním úrazem a postižením periferních nervů nebyla dána příčinná souvislost, nicméně
ošetřující lékaři stěžovateli uvedli opačnou informaci. Za situace, kdy jde o nevyléčitelné
onemocnění, nerozumí stěžovatel závěru o zlepšení jeho stavu.
[16] Stěžovatel má za to, že krajský soud neodstranil zjevné chyby správních orgánů. Řízení
zatížil vadou, neboť se bez řádného odůvodnění nevypořádala s návrhem stěžovatele
na doplňující posudek či nové posouzení zdravotního stavu jinou komisí. Navrhuje proto,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalované.
[17] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[18] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že vycházela ze skutkových zjištění,
která jsou pro ni závazná. Nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného
rozsudku a s právním názorem v něm vyjádřeným se ztotožňuje. Navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti
a je projednatelná.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Stěžovatel v prvé řadě namítá, že se posudkoví lékaři nevypořádali s odlišnými závěry
provedených posudků.
[22] Soud v souvislosti s touto kasační námitkou předesílá, že dle ustálené judikatury
představuje posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu
pojištěnce medicínskou otázku, k níž soudy nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy
obrací k orgánům, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Stěžejním důkazem
v přezkumném soudním řízení, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, je proto
odborný lékařský posudek vypracovaný posudkovou komisí, v němž se hodnotí nejenom celkový
zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale také se v něm zaujímají závěry
o invaliditě a jejím vzniku. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti,
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Pokud posudek
splňuje všechny tyto parametry, soud jeho odborné závěry přejímá (srov. např. rozsudky ze dne
4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012 – 15, nebo ze dne 11. 10. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013 – 43).
[23] Posudky, o které se opíral krajský soud, výše uvedené požadavky splňují. Z posudků
posudkové komise (jakož i z předchozích posudků vyžádaných ve správním řízení) jednoznačně
vyplývá, že pokles pracovní schopnosti stěžovatele nepřekročil 35 %, tj. hranici pro přiznání
invalidity prvního stupně. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi
a své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Stav byl posouzen souhrnně na základě úplné
zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím. Komise vycházela
při jeho vypracování mj. ze zdravotní dokumentace praktické lékařky stěžovatele (MUDr. K.),
z lékařské zprávy MUDr. G., jakož i z dalších předložených lékařských zpráv a také z vlastního
kontrolního vyšetření, při kterém lékařka posudkové komise osobně stěžovatele vyšetřila. Komise
se vyjádřila i k otázce možného pracovního zařazení stěžovatele.
[24] Se stěžovatelem nelze souhlasit, že se posudková komise nevypořádala s odlišnými závěry
provedených posudků. Na straně 5 posudku naopak vysvětlila, proč shodně s posudkem lékaře
OSSZ zvolila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu syndrom
karpálního tunelu, a proč na rozdíl od posudkového lékaře dospěla k závěru, že se jednalo
o postižení pouze lehkého – mírného stupně (výsledky klinického vyšetření a EMG z října 2017).
Stejně tak osvětlila, proč stěžovatelův stav hodnotila podle jiné kapitoly než lékař v námitkovém
řízení (nebyly zjištěny deformity rukou). Soud nijak toto zhodnocení nedoplňoval,
ani nepřípustně nedovysvětloval, jak namítá stěžovatel. Je třeba připomenout, že soud
s posudkem posudkové komise nakládá jako s jakýmkoli jiným důkazem (§77 odst. 2 s. ř. s.);
jeho úlohou je tedy mimo jiné to, aby odborné skutkové závěry vyplývající z posudku zhodnotil,
a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a vyvodil z nich příslušné závěry právní. Úkolem
krajského soudu tak není mechanicky přepsat do rozsudku závěry obsažené v posudku,
ale v souvislosti s dalšími zjištěnými skutečnostmi vyvodit z těchto závěrů úvahy stran důvodnosti
podané žaloby. Soud k této námitce ještě doplňuje, že určité rozdíly v posudkových závěrech jsou
v řízeních, v nichž se zkoumá zdravotní stav účastníka řízení, pravidlem; toliko z faktu,
že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých aspektech poněkud odlišná,
nelze nic dovozovat, zejména pokud se ve svých závěrech o řešené otázce v podstatné míře
shodují, jak tomu bylo i v souzené věci (všechny posudky dospěly k závěru, že stěžovatel není
invalidní).
[25] S krajským soudem lze souhlasit též v tom, že z žádného lékařského posudku nevyplynula
souvislost mezi stěžovatelovým úrazem a syndromem karpálního tunelu. Stěžovateli
lze přisvědčit, že tato otázka závisí na odborném lékařském posouzení. Krajský soud proto
správně vycházel ze závěru posudkové komise, která takovou souvislost neshledala, nicméně stav
po ztrátovém poranění apexu bříšek třetího a čtvrtého prstu pravé ruky zohlednila podle §3
odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity, a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní
schopnosti určené podle rozhodující příčiny o 10 procentních bodů. Stěžovatelovo tvrzení, že
syndrom karpálního tunelu je důsledkem úrazového děje, nemá oporu ani v dalších předložených
lékařských zprávách; krajský soud v této souvislosti správně poznamenal, že diagnostikování
syndromu karpálního tunelu v době po úrazu nevypovídá nic o vztahu příčiny a následku.
[26] Dále je nutno konstatovat, že krajský soud na základě dostupných podkladů správně
dospěl k závěru, že posudek posudkového lékaře ze dne 29. 11. 2016 je mylný, neboť odkazuje
na stav po zlomeninách kostí horní končetiny. Nejvyšší správní soud krajskému soudu
přisvědčuje v tom, že stěžovatelova lékařská dokumentace žádnou informaci o zlomenině horní
končetiny neobsahuje.
[27] Stěžovatel dále namítá, že se posudková komise nedostatečně vypořádala se stanovením
rozhodné doby pro posouzení. Datum 5. 12. 2017 považuje za nahodile stanovené. Stěžovatel
za rozhodnou dobu považuje dobu od 12. 11. 2016, kdy mu skončil nárok na výplatu dávky
nemocenského pojištění.
[28] K této námitce soud připomíná, že soudy ve správním soudnictví při přezkoumání
rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.). Datum 5. 12. 2017, ke kterému posudková komise hodnotila
stěžovatelův zdravotní stav, tedy nebylo stanoveno náhodně. Jako rozhodné datum
pro posuzování je posudkové komisi stanovil krajský soud při zadání posudku, neboť
jde o datum vydání rozhodnutí žalovaného. S ohledem na zmíněný §75 odst. 1 s. ř. s. byl tento
pokyn logický a odpovídající zákonným požadavkům.
[29] Odkazuje-li stěžovatel na §56 odst. 1 písm. b) a d) zákona o důchodovém pojištění,
je nutno konstatovat, že jde o ustanovení, která na souzenou věc nedopadají. Podle §56 odst. 1
písm. b) cit. zákona zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo
byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná,
a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. (..). Podle §56 odst. 1 písm. d) téhož zákona
zjistí-li se, že důchod byl neprávem přiznán nebo vyplácen od dřívějšího data, než od jakého důchod nebo jeho
výplata náleží, důchod se přizná ode dne, od něhož náleží, nebo se nárok na výplatu stanoví ode dne, od něhož
výplata náleží. Tato ustanovení regulují situace, kdy byl důchod přiznán od pozdějšího data,
než od jakého náleží, nebo byl přiznán nebo vyplácen od data dřívějšího. Aby bylo možno tato
ustanovení aplikovat, je třeba, aby důchod vůbec byl přiznán, tedy aby byla shledána existence
podmínek pro jeho přiznání (vyplácení). Ve stěžovatelově věci však nebyly shledány podmínky
pro přiznání invalidního důchodu (stěžovatel nebyl shledán invalidním), nebyl proto prostor
pro aplikaci citovaných ustanovení, a tedy ani pro zkoumání, zda byl přiznán od dřívějšího
či pozdějšího data.
[30] Pokud jde o námitku stěžovatele, že byl invalidní v době od skončení nároku na vyplacení
dávek nemocenského pojištění (od 12. 11. 2016), nelze takový závěr z lékařských posudků
dovodit. Jak správně konstatoval krajský soud, doba mezi objektivizovaným zlepšením
zdravotního stavu zachyceným v EMG vyšetření u MUDr. G. dne 2. 10. 2017 a datem uváděným
stěžovatelem (12. 11. 2016) je poměrně krátká (necelých 11 měsíců), přitom již posudek
posudkového lékaře OSSZ ze dne 17. 8. 2017, který postižení stěžovatele správně zatřídil, jej
hodnotil jako nedostačující ke vzniku jakéhokoliv stupně invalidity. Nadto stěžovatel v průběhu
řízení svůj stav označoval za stabilní, případně zhoršující se. Posouzení stěžovatelova zdravotního
stavu v roce 2016 plyne dostatečně zřetelně z posudku posudkového lékaře OSSZ, který nepřímo
potvrdily i závěry posudkové komise. V kontextu s lékařskými zprávami předloženými
stěžovatelem lze na základě tohoto posudku přisvědčit závěru správních orgánů, že ani v době
před rozhodnutím žalovaného stěžovatel nebyl invalidní.
[31] Stěžovatel se neztotožňuje s názorem soudu, že řízení ve věci nemocenského pojištění
a ve věci žádosti o invalidní důchod jsou na sobě nezávislá. V obou případech je rozhodné
posouzení zdravotního stavu.
[32] Nejvyšší správní soud se shoduje se stěžovatelem, že pro obě zmíněná řízení je rozhodné
posouzení zdravotního stavu. Nicméně skutečnost, že v řízení o dávkách nemocenského pojištění
byl učiněn závěr, že stěžovatelovo zdravotní postižení, v němž je spatřován důvod pracovní
neschopnosti, je trvalé, nevede k automatickému závěru, že je stěžovatel invalidní, tedy že jeho
zdravotní postižení (byť trvalého charakteru) dosahuje takové míry, která odpovídá zákonem
stanovené hranici pro přiznání invalidního důchodu. Závěr krajského soudu o nezávislosti obou
řízení je tedy správný.
[33] Stěžovatel nesouhlasí ani se stanovením rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Za rozhodující zdravotní postižení měla být považována funkční porucha,
postižení po úrazech, a to postižení periferních nervů.
[34] Jak již soud uvedl výše, stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je otázkou odborně-medicínskou. Krajskému soudu lze přisvědčit,
že posudková komise vysvětlila (byť zkratkovitě), že pro hodnocení dle kapitoly XV, oddílu B,
položky 15, jak požaduje stěžovatel, nebyl zjištěn žádný důvod, neboť důsledkem poúrazového
ztrátového poranění třetího a čtvrtého prstu pravé ruky došlou pouze k minimálnímu funkčnímu
postižení.
[35] Krajský soud se vypořádal též se stěžovatelovým návrhem na obstarání doplňujícího
posudku či nové posouzení zdravotního stavu. Z protokolu o jednání před soudem ze dne
20. 6. 2018 vyplývá, že soud na tento návrh reagoval vydáním usnesení, kterým tento návrh
pro nadbytečnost zamítl. Při jednání bylo stěžovateli sděleno odůvodnění tohoto usnesení
i poučení o opravných prostředcích. Řízení před krajským soudem proto z hlediska vypořádání
se s důkazními návrhy nebylo stiženou žádnou vadou. S ohledem na skutečnost, že předestřený
posudek je úplný, celistvý a přesvědčivý, jak již soud konstatoval výše, má tento závěr stran
nadbytečnosti dalšího posudku, případně dalšího vyšetření stěžovatele, též za věcně správný.
[36] Ani tato kasační námitka proto není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[37] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[38] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu