ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.67.2018:30
sp. zn. 1 Ads 67/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: S. K.,
zastoupena JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/110740-916, č. j. MPSV-2017/112073-916, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 19/2017 – 29, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2017, č. j. MPSV-2017/112073-916, bylo k odvolání
žalobkyně změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí
nad Labem, kontaktního pracoviště Most (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne
21. 4. 2017, č. j. 81554/2017/MOS („prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo dle zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, rozhodnuto o zvýšení doplatku na bydlení žalobkyni
z 189 Kč na 3.394 Kč měsíčně od 1. 2. 2017, kdy změna spočívala v nahrazení slov ve výroku
prvostupňového rozhodnutí „zvýšit z 189 Kč“ za slova „zvýšit z 1.044 Kč“. Současně
se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne
29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 19/2017 - 29, zrušil obě výše uvedená rozhodnutí. V odůvodnění
rozsudku konstatoval, že správní orgány v rozhodnutích nesprávně a nedostatečně zdůvodnily
výši dávky doplatku na bydlení, neboť uvedly toliko výši přiznané částky, aniž by současně
vyplývalo, jakou metodikou k částce dospěly a z jakých vstupních dat vycházely. Krajský soud
správní orgány zavázal, aby v dalším řízení řádně odůvodnily, na základě jakých vstupních údajů
a jakým mechanismem stanovily výši prokazatelně nezbytné spotřeby elektřiny a plynu žalobkyně
ve vztahu k soudem poukazovaným nedostatkům.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností, v níž zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku. Odůvodnil jej tím, že v současné době není schopen
dostát podmínkám uvedeným krajským soudem tak, aby rozhodnutí o přiznání doplatku
na bydlení v řízení před tímto soudem obstálo. Dále poznamenal, že má doplnit odůvodnění
rozhodnutí a podklady do správního spisu, i nadále však bude respektovat výši záloh na spotřebu
energií vyhodnocenou aplikačním programem pro výpočet dávek hmotné nouze. Přiznáním
odkladného účinku tedy podle názoru stěžovatele nevznikne žalobkyni žádná finanční újma.
Žalobkyně s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí.
[3] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s., který se přiměřeně užije
i v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud usnesením přizná kasační stížnosti odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů
uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že v jeho případě nejsou tyto podmínky naplněny.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které
by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Nejvyšší správní
soud předně upozorňuje, že povinnost správního orgánu rozhodnout v souladu s právním
názorem krajského soudu vysloveným v rušícím rozsudku nemůže být sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS). Tvrzení stěžovatele o neschopnosti
dostát podmínkám v rozsudku krajského soudu jsou obecná a nevypovídají nic o tom, v čem
konkrétně má jeho újma spočívat. Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát uvedl, povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší
újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným
rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016 - 27, bod 6). Nejvyšší
správní soud přizná odkladný účinek pouze v ojedinělých případech, ve kterých by okamžitý
výkon soudního rozhodnutí mohl mít závažné důsledky. O takovou mimořádnou situaci
se v nyní posuzované věci nejedná, resp. stěžovatel nic takového netvrdil.
[5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal existenci nepoměrně větší újmy, Nejvyšší
správní soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo
v rozporu s veřejným zájmem (srov. bod [3]).
[6] Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle
§107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Tím však nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu