ECLI:CZ:NSS:2018:1.AFS.167.2018:62
sp. zn. 1 Afs 167/2018 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Lipno Invest - V,
s. r. o., se sídlem Lipno nad Vltavou 71, zastoupen Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem
se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2017,
č. j. 34594/17/5300-21443-701328, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2018, č. j. 57 Af 6/2017 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Správce daně třemi dodatečnými platebními výměry žalobci doměřil daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2015 a leden 2016 a současně mu uložil povinnost
uhradit z doměřené daně penále.
[2] Správce daně doměřil daň z přidané hodnoty za obchodní případy spočívající
v tom, že žalobce od 16. 5. 2015 do 9. 6. 2015 uzavřel kupní smlouvy na prodej nemovitých věcí
s nejrůznějšími osobami. Vyšel přitom z toho, že bylo vydáno stavební povolení na stavbu
rekreačního areálu Větrník umístěného na předmětných pozemcích. Na základě těchto
skutečností tvrdil, že prodeje nemovitých věcí provedené žalobcem podléhaly povinnosti odvést
daň z přidané hodnoty, protože z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty se jednalo o stavební
pozemky.
[3] Žalobce se proti platebním výměrům odvolal. Žalovaný odvolání rozhodnutím uvedeným
v záhlaví zamítl a všechna tři napadená rozhodnutí potvrdil.
[4] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného, ve které mimo jiné namítal splnění podmínek osvobození
od daně ve smyslu §56 odst. 2 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
do 31. 12. 2015, resp. ve smyslu §56 odst. 1 tohoto zákona, ve znění od 1. 1. 2016. V době,
kdy byly uzavírány kupní smlouvy o prodeji nemovitých věcí totiž neexistovalo stavební povolení
ze dne 8. 2. 2011 vydané Městským úřadem Horní Planá na stavbu rekreačního areálu V.
na pozemcích parc. č. X, X a X, neboť toto pozbylo v souladu s §115 odst. 4 zákona
č. 183/2006 Sb., stavební zákon, platnosti, protože stavba, která byla povolena stavebním
povolením, nebyla ve dvouleté lhůtě zahájena, ani nebyla v této lhůtě podána žádost
o prodloužení stavebního povolení.
[5] Krajský soud námitku žalobce poukazující na pozbytí platnosti stavebního povolení
nepovažoval za důvodnou. Soud vyšel z následujících mezi stranami nesporných okolností:
Městský úřad dne 8. 2. 2011 vydal stavební povolení na 51 přízemních rekreačních domků
s obytným podkrovím umístěných na předmětných pozemcích. Rozhodnutí nabylo právní moci
dne 15. 2. 2011. Městský úřad vydal dne 13. 4. 2015 rozhodnutí, kterým podle §118 a §115
stavebního zákona povolil změnu shora uvedené stavby s tím, že lhůtu k dokončení celé stavby
prodloužil do 30. 4. 2016. Ostatní podmínky stavebního povolení ze dne 8. 2. 2011 zůstaly
v platnosti. Z odůvodnění dále vyplývá, že stavebník požádal o prodloužení termínu dokončení
stavby z důvodu nedostatku finančních prostředků. Citované rozhodnutí nabylo právní moci
dne 15. 4. 2015.
[6] Krajský soud tyto skutkové okolnosti právně posoudil tak, že 13. 4. 2015 stavební úřad
lhůtu k dokončení celé stavby prodloužil do 30. 4. 2016 s tím, že ostatní podmínky stavebního
povolení ze dne 8. 2. 2011 zůstaly v platnosti. Soud poznamenal, že žádost o prodloužení termínu
dokončení stavby, na kterou vydal stavební úřad stavební povolení dne 8. 2. 2011, podal
sám žalobce jakožto stavebník, přičemž tuto žádost odůvodnil nedostatkem finančních
prostředků. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci a je proto závazné a nezměnitelné. Proto
se žalobce nemůže domáhat určení v rámci tohoto řízení, že stavební úřad v rozporu se zákonem
vydal rozhodnutí o prodloužení lhůty k jejímu dokončení, neboť stavební povolení v té době
již neexistovalo.
[7] Z odůvodnění rozhodnutí o změně stavby podle soudu vyplývá, že stavba musela
být za účinnosti stavebního povolení zahájena, jestliže si stavebník dne 9. 4. 2015 podal žádost
o změnu stavby před jejím dokončením, ve které požadoval prodloužení termínu dokončení
stavby, na kterou bylo vydáno stavební povolení dne 8. 2. 2011. Soud proto nesouhlasí
se žalobcem, že stavba povolená stavebním povolením nebyla ve dvouleté lhůtě zahájena,
z žádosti žalobce toto nevyplývá. Soud považoval tvrzení žalobce, že stavba nebyla zahájena
do února 2013 za účelové a nedopovídající důkazům. Z fotodokumentace i ze stavebního deníku
pak dle soudu plyne, že již byly zahájeny přípravné práce, a to úprava terénu a zpevnění ploch.
Za zcela účelové soud považoval tvrzení žalobce, že doložil důkazy, které prokazují,
že předmětná stavba nebyla zahájena do února 2013. Soud proto uzavřel, že stavební povolení
platnosti nepozbylo, jestliže zde existuje pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o povolení
změny stavby spočívající v prodloužení doby jejího dokončení do dne 30. 4. 2016. Pozemky
proto byly v době převodu stavební, nebyly osvobozeny od daně z přidané hodnoty. Rozhodnutí
žalovaného je tak v souladu se zákonem. Krajský soud proto žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[8] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek soudu kasační stížností. Předně poukazuje
na ustanovení §115 odst. 4 stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2017, dle kterého platilo,
že „stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní
moci.“ Po marném uplynutí dvouleté lhůty již stavební povolení nemůže vyvolávat účinky,
tj. opravňovat stavebníka k výstavbě (stěžovatel odkazuje na rozsudek ze dne 16. 12. 2015,
č. j. 10 As 229/2014 - 41). Pokud pozbylo stavební povolení platnosti marným uplynutím
dvouleté lhůty, nedisponuje stavebník oprávněním provádět výstavbu na pozemku, a tudíž
nemůže na pozemku podle stavebního povolení provést stavbu. Prodej takového pozemku
je proto osvobozen od daně z přidané hodnoty.
[9] Z předložených důkazů žalovanému i krajskému soudu jednoznačně plyne, že práce
na stavbě byly zahájeny až v prosinci 2014 a nikoliv v době do 15. 2. 2013, kdy uplynuly dva roky
od právní moci stavebního povolení. Uvedené prokazuje čestné prohlášení generálního
zhotovitele stavby ze dne 25. 1. 2017, prvních jedenáct stran ze stavebního deníku a rovněž
fotodokumentace ze dne 8. 3. 2014.
[10] Je tedy zřejmé, že ode dne 16. 2. 2013 nevyvolávalo předmětné stavební povolení žádné
právní účinky a stěžovatel nebyl oprávněn k výstavbě. Pokud stěžovatel zahájil provádění prvních
prací na staveništi v prosinci 2014, lze uvést, že tak činil bez platného stavebního povolení.
Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že podal dne 9. 4. 2015 žádost o změnu stavby před jejím
dokončením a o prodloužení termínu dokončení stavby. Pokud by příslušný stavební úřad
postupoval v souladu s právními předpisy, nemohl by žádosti o změnu stavby a o prodloužení
termínu dokončení stavby v žádném případě vyhovět, neboť stavební úřad mohl při kontrolní
prohlídce zjistit, že stavba nebyla zahájena do dvou let od právní moci předmětného stavebního
povolení. Stavební úřad však vydal dne 13. 4. 2015 nezákonné rozhodnutí, kterým povolil změnu
stavby a prodloužil termín dokončení. Takové rozhodnutí stavebního úřadu však nemohlo
obnovit platnost již zaniklého stavebního povolení. Chybný postup stavebního úřadu nelze
přičítat k tíži stěžovatele v tom smyslu, že to byl on, kdo požádal o změnu stavby a prodloužení
termínu dokončení stavby.
[11] V projednávané věci je naprosto klíčové, aby bylo bez dalších pochybností zjištěno,
zda stavební povolení v době prodeje předmětných pozemků existovalo, neboť pokud by tomu
tak nebylo, o čemž je přesvědčen stěžovatel, nemohla by být stěžovateli doměřena daň z přidané
hodnoty. Vzhledem k tomu, že stavební úřad nevydává žádný formální akt o tom, že stavba byla
zahájena včas či nikoliv, příslušelo žalovanému i soudu, aby tito tuto skutečnost na základě
stěžovatelem předložených důkazů dostatečně posoudili.
[12] Krajský soud i žalovaný postupovali v rozporu s jednoduchým právem. Vůbec se totiž
nezabývali důkazy o tom, že stavební povolení z roku 2011 pozbylo platnosti, nýbrž pouze
konstatovali, že pokud stavební úřad povolil změnu stavby, muselo stavební povolení existovat.
Relevantní ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty již ze své samotné podstaty vyžadují,
aby bylo určeno, jestli došlo k prodeji pozemků, na kterých může být podle stavebního povolení
umístěna stavba. Krajský soud i žalovaný zároveň významně zasáhli do základního práva
stěžovatele vlastnit majetek, neboť aprobovali nezákonný postup prvostupňového správce daně,
který uložil stěžovateli povinnost k úhradě souhrnné částky 9.343.810 Kč. Rovněž zasáhli
do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces
[13] Žalovaný se ve vyjádření plně ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Stavební povolení
nepozbylo platnosti. Osvobození od daně tak nelze při dodání pozemku uplatnit. Rozhodnutí
o změně stavby před jejím dokončením nabylo právní moci dne 15. 4. 2015, a je proto závazné
a nezměnitelné. Byl to navíc sám stěžovatel (jakožto stavebník), který podal dne 9. 4. 2015 žádost
o změnu stavby před jejím dokončením o prodloužení termínu dokončení stavby, na kterou vydal
stavební úřad stavební povolení, přičemž stěžovatel tuto svoji žádost odůvodnil nedostatkem
finančních prostředků. Účastník řízení tedy důrazně odmítá tvrzení stěžovatele, že by stavba
povolená stavebním povolením nebyla ve dvouleté lhůtě zahájena, pročež tak stavební povolení
pozbylo platnosti. Toto nevyplývá jednak ze spisového materiálu a rovněž pak také ze samotné
žádosti o prodloužení termínu dokončení stavby a z rozhodnutí o změně stavby před jejím
dokončením a zejména pak také z úkonů učiněných samotným stěžovatelem (podaná žádost
o prodloužení termínu dokončení stavby, zahájení provádění prací, které jsou obsahem
stavebního povolení směrující k realizaci stavební činnosti podléhající stavebnímu povolení).
Kasační stížnost by proto soud měl jako nedůvodnou zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je projednatelná. O její důvodnosti soud uvážil v mezích důvodů
uvedených v kasační stížnosti a vad, ke kterým soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. §109
odst. 4 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[15] Pro posouzení věci je nutné zodpovědět otázku, zda pozemky, které stěžovatel převedl
v květnu a červnu roku 2015 byly v této době stavebními pozemky, tj. zda byly pozemky,
na kterých „může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena
stavba“ (viz §56 odst. 2 písm. b zákona o dani z přidané hodnoty ve znění do 31. 12. 2015), resp.
na kterých „může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle
stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojená se zemí“ [viz §56 odst. 2 písm. b) zákona o dani
z přidané hodnoty ve znění od 1. 1. 2016]. Stěžovatel tvrdí, že nemovitosti stavebními pozemky
nebyly, neboť rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby ve smyslu §118 stavebního
zákona stavební úřad vydal až poté, co stavební povolení z roku 2011 pozbylo v roce 2013
z důvodu nezahájení stavby do dvou let platnosti (§115 odst. 4 stavebního zákona, věta první).
Podle krajského soudu a žalovaného je tomu naopak: Předmětné nemovitosti stavebními
pozemky byly, což plyne právě ze závazného rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby,
které předpokládá existenci platného stavebního povolení.
[16] Jádro sporu mezi dvěma výše uvedenými názory tkví v otázce platnosti stavebního
povolení v době převodu předmětných nemovitostí. Podle žalovaného a krajského soudu
stavební povolení platné bylo, podle stěžovatele platné nebylo. Nejvyšší správní soud považuje
za správný názor žalovaného a krajského soudu.
[17] Podle §115 odst. 4 stavebního zákona stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba
nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Zda stavba byla zahájena, je skutková
otázka. Jako o takové o ní lze usuzovat ze všech okolností případu. Stavba se obvykle považuje
za zahájenou provedením prvních prací na staveništi, které směřují k provedení stavby.
Skutečnost že stavba byla zahájena přitom lze však dovozovat ze všech okolností, které tomu
nasvědčují.
[18] V projednávané věci je zcela zásadní okolností jednání stěžovatele a stavebního úřadu.
Stěžovatel v roce 2015, tedy čtyři roky po právní moci stavebního povolení, podal žádost
o změnu stavby před jejím dokončením. V ní stavební úřad žádal o prodloužení termínu
dokončení stavby z důvodu nedostatku finančních prostředků. Stavební úřad této žádosti vyhověl
a lhůtu k dokončení stavby prodloužil do roku 2016. Zároveň uvedl, že ostatní podmínky
stavebního povolení zůstávají v platnosti.
[19] Uvedené okolnosti podle soudu nasvědčují tomu, že stavba byla ve 2 letech od právní
moci stavebního povolení zahájena a stavební povolení tak bylo v době převodu platné. Jednání
stěžovatele nelze vyložit jinak, než že on sám považoval stavbu za zahájenou a stavební povolení
za platné. Podobně i stavební úřad, který si otázku platnosti stavebního povolení musel jako
podmínku rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby zodpovědět kladně. Jeho
rozhodnutí přitom nebylo nikým opravnými prostředky napadeno. Z jednání všech zúčastněných
tedy lze dovodit, že stavbu považovali za zahájenou a stavební povolení tudíž za platné.
V takovém případě by bylo i zásahem do dobré víry a právní jistoty nyní zpětně dovozovat
cokoliv jiného.
[20] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, žalovaný ani krajský soud nepochybily, jestliže takto
zjištěný skutkový stav vyhodnotili tak, že předmětné pozemky byly v době jejich převodu
stavebními, a jako takové podléhaly povinnosti odvést daň z přidané hodnoty.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení
rozhodl na základě §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení
žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu