ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.109.2018:82
sp. zn. 1 As 109/2018 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Ateliér pro životní
prostředí, o. s., se sídlem Ve Svahu 531/1, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo kultury,
se sídlem Maltézské nám. č. 471/1, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) V TOWER
Prague, a.s., se sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, II) Pankrácká společnost, z. s., se sídlem
Hudečkova 12/1907, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2007,
č. j. 3612/2007, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 A 59/2013 – 289,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Společnosti LANCASTER, a.s., Pivovarský holding, a. s. a hlavní město Praha podaly dne
31. 1. 2005 společnou žádost o vydání závazného stanoviska podle §14 odst. 2 a 3 zákona
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kterým by byly připuštěny z hlediska zájmů státní
památkové péče zamýšlené práce v případě stavby EPOQUE PANKRÁC – bytový dům,
Praha 4, Pankrác (dnes nazýváno V-Tower).
[2] Po podání žádosti o vydání závazného stanoviska přešly části obchodního jmění
společnosti LANCASTER a.s. v důsledku rozdělení na nástupnické společnosti EPOQUE
HOTEL a.s., IČ: 27455858, a EPOQUE-LANCASTER a.s., IČ: 27415171. Část jmění, která
se týkala projektu EPOQUE PANKRÁC – bytový dům, přešla na nástupnickou společnost
EPOQUE-LANCASTER a.s. Obchodní firma nástupnické společnosti se změnila s datem
zápisu změny v obchodním rejstříku 2. 6. 2015 na obchodní firmu V TOWER Prague, a.s. [osoba
zúčastněná na řízení I)]
[3] Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu (dále
též „magistrát“) nejprve závazným stanoviskem ze dne 10. 10. 2005 připustil bez podmínek
přípravu zamýšlených prací. Uvedené závazné stanovisko bylo následně zrušeno v přezkumném
řízení rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 6. 2006, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2006
(po rozhodnutí ministra kultury o rozkladu).
[4] Magistrát poté začal jednat jako s účastníky řízení s žalobcem a s dalším spolkem [osoba
zúčastněná na řízení II)] a rozhodnutím ze dne 9. 1. 2007, č. j. MHMP 25087/2005/Cír, vydal
v dané věci opět souhlasné závazné stanovisko; zároveň stanovil tři omezující podmínky.
Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím k odvolání žalobce změnil rozhodnutí
magistrátu ze dne 9. 1. 2007 tak, že zrušil omezující podmínku č. 3, ve zbytku rozhodnutí
potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 31. 12. 2010, č. j. 8 Ca 337/2007 – 75, zamítl. Nejvyšší správní soud ke kasační
stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, č. j. 1 As 91/2011 – 119, rozsudek městského
soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Městský soud ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 25. 6. 2015,
č. j. 8 A 59/2013 – 154, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Osoba zúčastněná na řízení I) podala proti rozsudku kasační stížnost, na jejímž základu Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 6. 1. 2016, č. j. 1 As 231/2015 – 43, rozsudek městského soudu
pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Městský soud následně rozhodl v záhlaví popsaným rozsudkem tak, že rozhodnutí
žalovaného opětovně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Osoba zúčastněná na řízení I) [stěžovatelka] podala i proti poslednímu rozsudku
městského soudu kasační stížnost, ve které současně požádala o přiznání odkladného účinku.
[8] Uvádí, že bytový dům je již po kolaudaci využíván současnými vlastníky a jinými
uživateli. V důsledku zrušení podkladového rozhodnutí na úseku státní památkové péče
je ohrožena právní jistota vlastníků bytových jednotek i stavebníka. Stěžovatelka je přesvědčena,
že jí v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného může vzniknout rozsáhlá a nenapravitelná
majetková újma. Může být narušena důvěra veřejnosti v tento projekt a nastalá situace může
odradit zájemce od koupě zbývajících volných bytových jednotek. Současní vlastníci by mohli
začít odstupovat od již uzavřených kupních smluv. Újma způsobená stěžovatelce by mohla
být v řádech stovek milionů korun. V porovnání s tím žalobci ani jiným odpůrcům stavby žádná
újma vzniknout nemůže, neboť stavba je již dokončena a plní svůj účel. Přiznání odkladného
účinku není ani v rozporu s veřejným zájmem, ba naopak. Systematické brojení žalobce
ve správním i soudním řízení trvá více než 10 let; je proto ve veřejném zájmu, aby právní poměry
související se stavbou byly vyjasněny.
[9] Žalovaný souhlasí s návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení II) se k návrhu nevyjádřili.
[10] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) kasační stížnost
nemá odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.,
který se přiměřeně užije i v řízení o kasační stížnosti, soud usnesením přizná kasační stížnosti
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno bez dalšího očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[12] Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a doložen
konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
Navrhovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá
a jaký je její rozsah. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní. Rovněž musí být postaveno najisto, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Absence byť jedné z uvedených kumulativních podmínek
má za následek nemožnost přiznání odkladného účinku. Na podporu svých tvrzení musí
navrhovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy, přičemž soud vychází rovněž z povahy
věci a obsahu spisového materiálu, který má k dispozici.
[13] Nejvyšší správní soud nemá na základě tvrzení stěžovatelky za prokázané,
že by pro ni právní následky rozsudku městského soudu znamenaly závažnou a reálnou újmu.
V souzené věci je předmětem přezkumu závazné stanovisko vydané orgánem státní památkové
péče za účelem výstavby bytového domu V-Tower na Pankrácké pláni. Jak plyne z vyjádření
stěžovatelky, tento bytový dům je již postaven, zkolaudován, bytové jednotky a další prostory
v něm jsou ve vlastnictví obyvatelů tohoto domu. Stěžovatelka spatřuje svou újmu způsobenou
tím, že městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, v tom, že z důvodu zrušení rozhodnutí
orgánu státní památkové péče dojde ke ztrátě důvěry v tuto stavbu, tato skutečnost může odradit
zájemce od koupě dalších bytových jednotek, či může vést stávající vlastníky k odstoupení
od kupní smlouvy.
[14] Takto tvrzená újma je pouze hypotetická, ničím neprokázaná. Jde o pouhé spekulace
stěžovatelky, které nejsou podloženy žádnými konkrétními tvrzeními. Skutečnost, že jedno
z podkladových stanovisek vydaných ve věci je nyní zrušeno, nemá žádný vliv na možnost
stěžovatelky s bytovými jednotkami disponovat (zcizovat je kupní smlouvou). Stěžovatelka
ani netvrdí, že by konkrétní vlastníci bytových jednotek vyjádřili zjevný úmysl odstoupit
od již uzavřené kupní smlouvy ze shora nastíněných důvodů (zrušené stanovisko orgánu státní
památkové péče). Nadto je nutno zdůraznit, že rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno
již předcházejícím rozsudkem městského soudu (z 25. 6. 2015), proti kterému stěžovatelka také
brojila kasační stížností, u které přiznání odkladného účinku nežádala. Procesní situace, ve které
se nyní stěžovatelka ocitá, tu již tedy v minulosti byla; stěžovatelka však nijak nedokládá,
že by k realizaci stěžovatelkou zmiňované hrozba ztráty důvěry v její projekt (bytový dům)
již dříve došlo. Co se týče stěžovatelčina požadavku na vyřešení „právních poměrů souvisejících
se stavbou“, lze toliko konstatovat, že tato otázka bude předmětem meritorního posouzení věci;
konečné vyřešení právních otázek týkajících se předmětného bytového domu se nelze domáhat
prostřednictvím institutu odkladného účinku. Lze tedy shrnout, že stěžovatelka neprokázala
existenci reálné, bezprostřední a závažné újmy, která jí hrozí v důsledku výkonu či jiných
právních následků napadeného rozsudku městského soudu.
[15] Za této situace je již nadbytečné zabývat se případným naplněním dalších podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podmínky pro přiznání odkladného účinku
totiž musí být splněny kumulativně; není-li splněna již jedna z nich, představuje to dostatečný
důvod pro nepřiznání odkladného účinku.
[16] Soud tedy kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu