ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.193.2018:17
sp. zn. 1 As 193/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: V. K., zastoupeného JUDr.
Pavlem Sadílkem, advokátem se sídlem Stará cesta 425, Plasy, proti žalované: Policie ČR,
Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2437/2, Plzeň, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2018, č. j. KRPP-60355-8/ČJ-2018-030022, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2018,
č. j. 17 A 64/2018 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Pavlu Sadílkovi se n ep ři zn áv á
odměna za zastupování.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 4. 2018, č. j. KRPP-60355-8/ČJ-2018-030022, zajistil
žalobce na dobu 30 dnů podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni a současně
požádal o ustanovení zástupce s tím, že si přeje, aby mu byl ustanoven zástupcem advokát
Mgr. Jindřich Lechovský.
[3] Krajský soud usnesením asistentky soudce ze dne 30. 4. 2018, č. j. 17 A 64/2018 – 16,
ustanovil žalobci zástupce JUDr. Pavla Sadílka. Proti tomuto usnesení podal žalobce námitky,
v nichž se domáhal toho, aby bylo zrušeno ustanovení JUDr. Sadílka a byl mu jako zástupce
ustanoven Mgr. Lechovský, se kterým již byl v kontaktu.
[4] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. 4. 2018, neboť
nepřisvědčil námitkám, že by Mgr. Lechovský byl schopen poskytnout efektivnější právní pomoc
než JUDr. Sadílek.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu ze dne 21. 5. 2018
kasační stížností.
[6] Namítl, že v řízení před krajským soudem neexistovaly rozumné důvody
pro to, aby mu nebyl ustanoven zástupcem Mgr. Lechovský. Tento advokát pravidelně dojíždí
do Zařízení pro zajištění cizinců Balková, byl s věcí stěžovatele již seznámen a s ustanovením
souhlasil. Stěžovatel se domníval, že by mu byl schopen poskytnout efektivnější pomoc
než JUDr. Sadílek, který se sám aktivně cizineckou problematikou nezabývá.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
Po předložení spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud usnesením
ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 A 64/2018 – 37, řízení o žalobě zastavil.
[8] Skončení řízení před krajským soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení krajského soudu vydanému v rámci tohoto
řízení. Soud nemůže rozhodovat o tom, zda měl být Mgr. Lechovský ustanoven zástupcem
stěžovatele namísto JUDr. Sadílka pro řízení před krajským soudem, které již bylo pravomocně
skončeno. I pokud by totiž soud shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil napadené usnesení,
nemohlo by se tím „otevřít“ pravomocně ukončené řízení před krajským soudem. Věcné
projednání kasační stížnosti by tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatele.
[9] Meritorní rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti by nemohlo být ani podkladem
pro případnou obnovu řízení (srov. §114 odst. 1 s. ř. s.) a nemohlo by být z povahy věci
ani podkladem pro případnou náhradu škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím (pokud by byla shledána nezákonnost napadeného usnesení krajského
soudu). Případná škoda by totiž mohla být eventuelně způsobena pouze rozhodnutím ve věci
samé. Za těchto okolností nezbývá než konstatovat, že stěžovatel objektivně nemůže
mít z rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti jakýkoli užitek.
[10] Uvedený závěr neznamená, že by žalobce namítající nezákonnost rozhodnutí
o ustanovení zástupce zůstal po skončení řízení před krajským soudem bez možnosti dosáhnout
nápravy případného pochybení krajského soudu. V takovém případě je oprávněn podat kasační
stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, v níž může namítnout vadu řízení
před krajským soudem spočívající v tom, že existovaly důvody, které zpochybňují zákonnost
rozhodnutí o ustanovení zástupce.
[11] Nejvyšší správní soud si je vědom, že stěžovatel podal kasační stížnost dne 29. 5. 2016,
tedy ještě před skončením řízení před krajským soudem. V době podání návrhu byly podmínky
řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení však v jeho průběhu odpadl, přičemž tento
nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný.
[12] Obdobnou procesní situací se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne
18. 1. 2018, č. j. 4 As 195/2017 – 23, nebo ze dne 31. 1. 2018, č. j. 1 As 314/2017 – 22. V těchto
rozhodnutích vyšel přitom ze své předchozí judikatury vztahující se k obdobné procesní otázce,
kdy byla podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o nepřiznání postavení osoby
zúčastněné na řízení, avšak v průběhu řízení o kasační stížnosti bylo řízení před krajským soudem
ukončeno. V usnesení ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 As 23/2005 – 146, soud uvedl, že „[z]ájem na právní
ochraně není dán tehdy, je-li každému zřejmé, že soudní řízení v dané věci nemůže mít objektivně žádný užitek.
Pokud je tedy podána kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu, kterým bylo rozhodnuto
o tom, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení, a nevede se řízení, v němž by bylo možno práva osoby
zúčastněné na řízení vykonávat, pozbude stěžovatel v dosud probíhajícím řízení o kasační stížnosti zájem
na právní ochraně a nastane neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v tomto řízení
pokračovat a tuto kasační stížnost je třeba odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.“.
Stejný právní názor vyjádřil Nejvyšší správní soud i v dalších rozhodnutích, srov. např. usnesení
ze dne 20. 10. 2003, č. j. 6 Ads 42/2003 – 79, ze dne 29. 6. 2006, č. j. 4 Ads 2/2005 – 34, ze dne
11. 4. 2013, č. j. 4 As 14/2013 – 17, nebo ze dne 24. 8. 2016, č. j. 8 As 124/2016 – 25.
[13] Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud proto
odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s., podle kterých žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
[15] Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Pavlu Sadílkovi soud odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti nepřiznal, neboť z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji podal
stěžovatel sám bez součinnosti se svým zástupcem.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu