ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.203.2018:328
sp. zn. 1 As 203/2018 - 328
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Cannabis is The Cure,
z. s., se sídlem Přichystalova 180/14, Olomouc, zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem,
advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného ve věci
č. j. MV-127570/KM-2017; proti nečinnosti a rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017,
č. j. MV-127570-7/KM-2017; proti nečinnosti a rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j.
MV-97 821-3/SSL-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 A 48/2018 - 251,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá pr á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu. Vzhledem k tomu, že z žaloby nebylo
jasné, zda žalobce brojil proti určitým rozhodnutím, nečinnosti či zásahu žalovaného, respektive
dalších správních orgánů, soud usnesením ze dne 26. 2. 2018, č. j. 5 A 48/2018 - 84, vyzval
žalobce ve smyslu §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
k opravě žaloby. Soud v usnesení žalobce poučil detailně o jednotlivých žalobních typech,
o jejich využití i o žalobních návrzích, kterými je možné se v rámci daného žalobního typu
domáhat ochrany práv. Zároveň žalobce poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy.
[2] Podáním ze dne 6. 4. 2018 žalobce reagoval na výzvu soudu a svoji žalobu upravil. Jako
předmět řízení označil: (i) „žaloba na nečinnost žalovaného č. j. MV-127570/KM-2017 při vydávání
informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb.“; (ii) „žaloba na nečinnost
a ve smyslu správního práva mylné rozhodnutí č. j. MV-127570-7/KM-2017 jako odvolacího orgánu Policie
ČR k informačnímu zákonu č. 106/1999 Sb.“, (iii) „žaloba na nečinnost a nezákonné rozhodnutí žalovaného
ve smyslu správního práva dle mylného rozhodnutí č. j. MV-97821-3/SSL-2017“. V návrhu výroku
rozsudku žalobce požadoval, aby soud (i) přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, (ii)
přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, ve kterém uvede, pod jakými čísly jednacími vedl žalovaný
žádosti D. D. a žalobce o policejní ochranu, (iii) přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, ve
kterém Policejnímu prezidiu ČR přikáže vydat informace požadované dne 9. 10. 2017 (které ve
výroku dále specifikoval) a (iv) nařídí žalovanému, aby předložil Národní centrále proti
organizovanému zločinu k řádnému prošetření trestní podněty členů výzkumu Konopí je lék
(pozn. kráceno NSS).
[3] Městský soud v rámci posouzení žaloby s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního
soudu uvedl, že je vázán dispoziční zásadou, posuzuje žalobu materiálně podle jejího obsahu,
přičemž je pro něj závazný návrh výroku rozhodnutí (petit), tedy určení toho, čeho se žalobce
domáhá. Pokud se žalobce domáhá v řízení před správním soudem vydání takového rozhodnutí
ve věci, které je mimo pravomoc soudu, nezbývá než takovou žalobu odmítnout.
[4] Ve vztahu k prvnímu případu soud uvedl, že žalobce se domáhá ochrany proti nečinnosti
žalovaného ve věci pod č. j. MV-127570/KM-2017, přičemž navrhuje soudu, aby uložil
žalovanému přímé poskytnutí informací. Soud žalobce v citované výzvě poučil, že nařídit přímé
poskytnutí informací je možné jen v případech stanovených v §16 odst. 4 informačního zákona,
tedy pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu za situace, kdy soud považuje
takovou žalobu za důvodnou a zruší odvolací rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně za současného
nařízení přímého poskytnutí informací. Žalobce však podal nečinnostní žalobu, v rámci níž může
soud rozhodnout jen ve smyslu §81 odst. 2 nebo 3 s. ř. s. Jelikož byla žaloba v této části,
vzhledem k žalobcem formulovanému petitu, neprojednatelná, soud ji odmítl dle §37 odst. 5
s. ř. s. Nadto žalobce nedoložil, že by vyčerpal jiné dostupné právní prostředky ochrany,
což je podmínkou přípustnosti nečinnostní žaloby. Žaloba je tak nepřípustná i dle §79 odst. 1
ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[5] Ve vztahu k druhému případu soud uvedl, že žalobce de facto napadá, jakým způsobem
žalovaný reflektoval postup Policejního prezidia ČR, které vyřizovalo žalobcovu žádost
o informace ze dne 9. 10. 2017. Žalobce v této části žaloby zkombinoval nečinnostní žalobu
s žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j. MV-127570-7/KM-2017. Přitom
se domáhal toho, aby soud nařídil žalovanému, aby žalovaný nařídil policii poskytnout
požadované informace. Soud konstatoval, že není možné domáhat se odstranění nečinnosti
prezidia tím, že by soud nařídil žalovanému, aby žalovaný odstranil jeho nečinnost. Policejní
prezidium ČR a žalovaný jsou 2 odlišné povinné subjekty. Pokud žalobce podal žádosti
o informace u žalovaného i prezidia, byť mohly být identické, zahájil tím odlišná řízení podle
informačního zákona u odlišných subjektů, která nemají přímou souvislost a v nichž musí
nezávisle na sobě využívat dostupné právní prostředky k ochraně svých práv. Ani v případě
žaloby proti rozhodnutí správního orgánu není přípustné se domáhat toho, aby soud nařídil
správnímu orgánu cokoli činit, neboť pravomoc soudu je v tomto typu řízení limitována
§78 s. ř. s. jen ve vztahu ke správnímu rozhodnutí, které je předmětem přezkumu. Žalobcem
navržený petit je tak jak ve vztahu k případné nečinnostní žalobě, tak ve vztahu k případné žalobě
proti správnímu rozhodnutí nesprávný a žaloba je v této části neprojednatelná. Dále
soud poukázal na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j.
MV-127570-7/KM 2017, není správním rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s ř. s., neboť
jím žalovaný rozhodoval dle §16a informačního zákona toliko o výši úhrady za poskytnutí
informací.
[6] Ve vztahu k třetímu případu soud uvedl, že žalobce se domáhal ochrany proti přípisu
žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j. MV-97821-2/SSL-2017, v rámci nečinnostní žaloby a žaloby
proti správnímu rozhodnutí. Pokud se žalobce domáhal toho, aby soud nařídil žalovanému, aby
předložil Národní centrále proti organizovanému zločinu žalobcovy trestní podněty, jedná
se opět o petit, který neodpovídá pravomoci soudu v daných typech řízení, jak soud výše osvětlil.
I v této části shledal soud žalobu neprojednatelnou a proto ji dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. Nadto
soud konstatoval, že daným přípisem žalovaný pouze postoupil podání žalobce ze dne 8. 1. 2017
z důvodu své věcné nepříslušnosti Ministerstvu spravedlnosti, a tento úkon není správním
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s ř. s. Nakonec soud uvedl, že žalobce se zjevně domáhá
soudní ochrany v trestní věci, neboť žádá o postoupení svých trestních podnětů příslušným
útvarům Policie ČR. Postup policie v rámci trestního řízení je zcela mimo působnost správního
soudnictví, žaloba je proto v této části také nepřípustná dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro nedostatek pravomoci soudu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[7] Proti usnesení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[8] V kasační stížnosti žalobce ve vztahu k žalobnímu bodu I.) uvádí, že žalobu přesně
specifikoval a doplnil dalšími potřebnými důkazy. Dne 9. 10. 2017 žalobce žalovanému
Ministerstvu vnitra (a Policejnímu prezidiu ČR) podal žádost o informace ve věci kriminalizace
členů výzkumu a žádostí o policejní ochranu. Přes řadu stížností žalovaný na žádost vůbec
nereagoval, proto stěžovatel podal žalobu. Žalovaný rozhodl o žádosti ze dne 9. 10. 2017
a stížnostech na nevydání informací až dne 4. 5. 2018, což jednoznačně dokládá porušení zákona
o svobodném přístupu k informacím a nečinnost dle správního řádu, tedy oprávněnost žaloby.
Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí ze dne 4. 5. 2018 napadl opravným prostředkem, žalovaný však
dodnes opět nerozhodl.
[9] Dále stěžovatel rozvádí argumentaci týkající se jeho názoru, že konopí není prekurzor
a za účelem vyjasnění této otázky by měla být Soudnímu dovru EU položena předběžná otázka.
[10] Stěžovatel je přesvědčen, že žalobu specifikoval i ve vztahu k žalobnímu bodu II.).
Odpověď na žádost o informace ze dne 9. 10. 2017 adresovanou Policejnímu prezidiu vydaly
4 policejní útvary a žalovaný dle názoru stěžovatele rozhodnutím ze dne 13. 11. 2017, č. j.
MV-127570-7/KM-2017, kterým zamítl, aby vydané informace byly policií zpoplatněny, takový
postup potvrdil, což byla jediná reakce na odvolání a stížnosti proti rozhodnutím jednotlivých
policejních útvarů, přestože žalovaný věděl, že tato rozhodnutí jsou vadná. Stěžovatel
se domnívá, že není v souladu s dobrou správní praxí, aby na jednu žádosti povinnému
odpovídalo několik separátních subjektů.
[11] Městský soud dle stěžovatele postupoval vadně i při projednání a odmítnutí třetího
žalobního bodu. Městský soud uvedl nemožnost spojovat v žalobě různá řízení s žalovaným.
Toto sdělení však odporuje jiným rozsudkům a usnesením, které městský soud vydal. Pokud
městský soud seznal, že žalobní bod III. je meritorně zcela odlišným druhem soudního řízení,
neboť je žalobou na nezákonnost rozhodnutí pak měl městský soud tento třetí žalobní
bod vyloučit do samostatného žalobního řízení.
[12] Dle stěžovatele žalovaný dne 10. 8. 2017 v rozporu se zákony předal Ministerstvu
spravedlnosti pod číslem jednacím MV-97821-2/SSL-2017 spis s důkazy o nezákonném postupu
orgánů činných v trestním řízení proti jednotlivcům zapojeným do výzkumu Konopí
je lék (Cannabis is The Cure).
[13] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud uznal žalobu ve všech třech bodech
za důvodnou a projednatelnou a se závazným právním názorem ji vrátil městskému soudu zpět
k projednání, nebo sám rozhodl. Dále stěžovatel navrhuje, aby třetí bod kasační stížnosti vyloučil
do samostatného projednání a předložil Soudnímu dvoru EU předmětné předběžné otázky.
[14] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že je dle jeho názoru neprojednatelná
a je dán důvod k jejímu odmítnutí. Dále se plně ztotožnil se závěry městského soudu
v napadeném usnesení, které považuje za správné, a zrekapituloval důvody pro odmítnutí žaloby.
Dále žalovaný uvádí, že stěžovatel v rámci opravného prostředku uplatňuje nový žalobní nárok
proti rozhodnutí správního orgánu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl,
případně zamítl jako nedůvodnou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že kasační stížností je napadeno usnesení
o odmítnutí žaloby. Pro stěžovatele proto přicházejí v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu (srov. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
Stěžovatel tedy v kasační stížnosti může brojit pouze proti důvodům odmítnutí, nikoliv proti
samotnému meritu věci. Námitky mířící do věcného posouzení sporu proto Nejvyšší správní
soud odmítl jako nepřípustné dle §104 odst. 3 s. ř. s. a dále si jimi nezabýval.
[17] Ve vztahu k odmítnutí žaloby stěžovatel u všech tří žalobních bodů namítal, že žalobu
na výzvu soudu dostatečně specifikoval. Tato námitka však není důvodná.
[18] Podáním ze dne 31. 1. 2018 bylo u městského soudu zahájeno řízení. Žalobce
v tomto podání označil 3 rozhodnutí evidovaná pod č. j. MV-127570/KM-2017, č. j.
MV-127570-7/KM-2017 a č. j. MV-97821/SSL-2017, která žalobou napadal. Z dalšího textu
vyplynulo, že předmětem žaloby má být (i): „průtahy žalovaného na vydání rozhodnutí evidovaného
ode dne 10. 10. 2017 žalovaným pod č. j. MV-1275570/KM-2017 na žádost žalobce o informace ze dne
9. 10. 2017“; (ii) „průtahy žalovaného na vydání rozhodnutí k odvolání, stížnosti a námitce na rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j. MV-127570-7/KM-2017 k žádosti o informace Policejnímu
prezidiu PČR ze dne 9. 10. 2017“; (iii) „nezákonné rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017 č. j.
MV-97 821-3/SSL-2017“. Každý z bodů byl dále odůvodněn. V části III. žaloby nazvané Petit
pak žalobce požadoval, aby soud rozhodl
takto:1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci soudní
výlohy, 2. Žalovaný je do 5 dnů od vydání rozhodnutí soudu povinen bezúplatně vydat dne 9. 10. 2017
žádanou (dále specifikovanou) informaci, 3. Žalovaný je do 5 dnů od vydání rozhodnutí soudu povinen nařídit
Policejnímu Prezidiu Policie ČR bezúplatně vydat souhrnný a úplný dokument s (dále specifikovanými)
informacemi žádanými dne 9. 10. 2017, 4. Žalovaný je do 5 dnů od obdržení rozhodnutí soudu nařídit
Policejnímu prezidiu Policie ČR předat k tomu odpovědnému útvaru pro organizovaný zločin s pokynem řádně
prošetřit I (dále specifikované) trestní podněty, 5. Pokud žalovaný rozhodnutí soudu v bodě 4 ve stanovené
lhůtě nesplní a do 60 dnů od rozhodnutí soudu Policie ČR v této věci nevydá řádně zdůvodněné rozhodnutí o výše
uvedených trestních podnětem, je soudem Policii ČR do odvolání zakázáno konfiskovat/zabrat/exekuovat
majetky u asociace Cannabis is the Cure, z. s. registrovaných členů výzkumu Konopí je lék a majetky sboru
European Ecumenical Church of Nature.
[19] Na takto podanou žalobu reagoval městský soud usnesením ze dne 26. 2. 2018, č. j.
5 A 48/2018 - 84, kterým stěžovatele vyzval, aby odstranil nedostatky žaloby,
a to tak, že jednoznačně vymezí všechny věci, které žaluje (předmět žaloby), ke každé jednotlivé
věci uvede typ řízení, v rámci něhož se domáhá soudní ochrany a doplní příslušné náležitosti
žaloby a přílohy podle zvoleného typu řízení. Dále soud konkretizoval, jaké typy řízení může
stěžovatel zvolit, k čemu slouží, čeho se jejich prostřednictvím může domáhat a obecné i zvláštní
náležitosti žaloby. Soud uvedl, že z podané žaloby není zřejmé, zda stěžovatel brojil proti určitým
rozhodnutím, proti průtahům v souvisejících řízeních (nečinnosti), nebo dokonce proti jiné
činnosti žalovaného, respektive dalších správních orgánů. Návrh výroku rozsudku zčásti
odporoval možnostem, jak může soud podle zákona rozhodnout, a zčásti kombinoval jednotlivá
řízení. Celková nejasnost stěžovatelova podání neumožňovala zjistit, který typ řízení chtěl svým
návrhem zahájit, respektive o jaké typy řízení se jednalo ve vztahu k jednotlivým věcem. Závěrem
soud stěžovatele upozornil, že se domáhá soudní ochrany v rámci tří věcí. Jelikož
každá z nich může podléhat jinému režimu soudního přezkumu, je na stěžovateli, aby soudu
sdělil, jaké řízení chce ve vztahu ke každé jednotlivé věci vést a čeho se domáhá. Soud poukázal
na skutečnost, že stěžovatel kombinuje jednotlivé žalobní typy, pokud napadá určitá rozhodnutí,
ale zároveň se domáhá odstranění průtahů v odpovídajících řízení (nečinnosti). Zároveň
stěžovatelem navržený souhrnný výrok neodpovídá pravomoci soudu, tedy zákonným
možnostem, jak může soud ve věci rozhodnout. Nařízení přímého poskytnutí informace
je možné jen v zákonem stanovených případech (§16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb.
o svobodném přístupu k informacím). Z uvedených důvodů proto soud stěžovatele vyzval
k doplnění žaloby.
[20] Na usnesení reagoval stěžovatel podáním dne 6. 4. 2018, kterým žalobu upravil a předmět
řízení specifikoval tak, jak je uvedeno v bodě [2] tohoto rozsudku.
[21] Ze stěžovatelovy žaloby vyplývá, že dne 9. 10. 2017 podal u žalovaného a Policejního
prezidia ČR společnou žádost o informace. Ve vztahu k první věci stěžovatel uvedl, že žalovaným
nebylo o žádosti zaevidované pod č. j MV-127570/KM-2017 nikdy rozhodnuto. V petitu
pak žádal, aby soud přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, ve kterém uvede konkrétní v petitu
specifikované informace.
[22] Ve vztahu k druhé věci stěžovatel v žalobě brojil proti vydání několika dílčích rozhodnutí
různých policejních útvarů, místo souhrnného rozhodnutí Policejního prezidia. K odvolání
stěžovatele policejní orgán část odvolání autoremedurou vyřešil, ve zbytku předal
věc žalovanému, který však žádné rozhodnutí nevydal, pouze dne 13. 11. 2017, pod č. j.
MV-127570-7/KM-2017, ke stížnosti stěžovatele rozhodl o tom, že požadovaná výše úhrady
nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím informace se snižuje na 0 Kč. V petitu stěžovatel
požadoval, aby soud přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, ve kterém Policejnímu prezidiu ČR
přikáže vydat informace požadované dne 9. 10. 2017.
[23] Třetí věcí žalobce v rámci nečinnostní žaloby a žaloby proti správnímu rozhodnutí
napadal přípis žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j. MV-97821-2/SSL-2017, kterým měl žalovaný
předat Ministerstvu spravedlnosti důkazy mučení členů výzkumu Konopí je lék. V petitu
pak požadoval, aby soud nařídil žalovanému předložit podněty členů výzkumu Konopí
je lék Národní centrále proti organizovanému zločinu k řádnému prošetření.
[24] Z provedené rekapitulace žaloby je zřejmé, že stěžovatel se domáhal vydání určitých
rozhodnutí případně informací, a to prostřednictvím nečinnostní žaloby, případně žaloby proti
rozhodnutí. O nečinnostní žalobě rozhoduje soud dle §81 odst. 2 s. ř. s., který stanoví, že: „je-li
návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví
k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.“ Soud však nemůže předjímat,
jak by měl žalovaný o věci meritorně rozhodnout, a nemůže žalovaného zavázat, aby vydal
rozhodnutí o určitém obsahu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010,
sp. zn. 5 Ans 11/2010, či ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 7 Afs 33/2003, č. 456/2005 Sb. NSS).
V rámci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu má soud dle §78 s. ř. s. v případě důvodnosti
žaloby možnost rozhodnutí žalovaného (případně i rozhodnutí, které mu předcházelo) pouze
zrušit.
[25] Městský soud ve všech třech případech správně posoudil, že navržený petit neodpovídal
zvoleným žalobním typům. Správně shledal i některé další překážky bránící meritornímu
projednání ve vztahu k napadeným rozhodnutím žalovaného.
[26] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel, ač byl důkladně poučen městským soudem,
neodstranil vady podané žaloby tak, aby ji bylo možno projednat. V navržených petitech
se domáhal, aby soud žalovaného zavázal vydáním rozhodnutí o konkrétním obsahu, což dle výše
citované právní úpravy není možné. Městský soud proto žalobu správně ve vztahu ke všem třem
věcem odmítl. Ze strany soudu se nejednalo o přepjatě formalistický postup, neboť vady žaloby,
které stěžovatel neodstranil, bránily projednání žaloby a meritornímu rozhodnutí ve věci.
[27] Důvodná není ani námitka, že městský soud měl žalobní bod III. vyloučit
do samostatného řízení. Důvodem pro odmítnutí žaloby nebyla skutečnost, že stěžovatel ve třetí
věci brojil jak proti nečinnosti, tak proti rozhodnutí žalovaného, ale skutečnost, že navržený petit
neodpovídal ani jednomu z těchto typů řízení. Nadto se nejednalo o rozhodnutí, kterým
by se zakládaly, měnily, rušily či závazně určovaly stěžovatelovy práva a povinnosti, tudíž takové
rozhodnutí nemohlo být předmětem přezkumu dle §65 a násl. s. ř. s. Ani v samostatném řízení
by proto správní soud nemohl tuto část projednat meritorně.
[28] Závěrem soud poznamenává, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti
opakovaně dodával do spisu obsáhlá podání různého obsahu, zpravidla odkazující na jiná
probíhající řízení, ve kterých je účastníkem sám stěžovatel, případně jeho členové. Tato podání
však nijak nesouvisela s předmětem kasační stížnosti a neobsahovala žádné námitky, které by bylo
možno chápat jako kasační (tedy mířící proti napadenému usnesení městského soudu). Nejvyšší
správní soud se proto těmito podáními v odůvodnění tohoto rozsudku nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[30] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu