ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.418.2017:92
sp. zn. 1 As 418/2017 - 92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: A. P., zastoupené Mgr.
Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, za účasti: I) Ing. V. T.a II)
Z. T., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, č. j. JMK 26687/2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2017,
č. j. 62 A 63/2016 – 431,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
V. Odměna Mgr. Pavla Černého, advokáta se sídlem Údolní 33, Brno, se určuje částkou
8.228 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Dne 26. 8. 2015 vydal obecní úřad Bílovice nad Svitavou (dále jen „stavební úřad“)
dodatečné povolení na stavbu „přístavba rodinného domu č. p. X vč. souvisejících stavebních
úprav“ B. n. S., T. 489, na pozemku p. č. st. X, p. č. X a X v k. ú. B. n. S. (dále jen „stavba“).
Stavebníky jsou osoby zúčastněné na řízení.
[2] Dne 24. 2. 2016 pak žalovaný Krajský úřad Jihomoravského kraje zamítl odvolání
žalobkyně, která je sousedkou osob zúčastněných na řízení.
[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Brně. Ten však její
žalobu zamítl.
[4] Žalobkyně nesouhlasila s umístněním odvodu spalin z plynového kotle osob
zúčastněných na řízení směrem do boku k jejímu pozemku, nikoliv vzhůru, kde by spalinové
imise tolik nerušily.
[5] Krajský soud na nařízeném jednání přečetl listiny založené ve správním spise, konkrétně
znalecký posudek D. K. ze dne 15. 7 2015 (předložený žalobkyní), rovněž revizní zprávu
spalinové cesty u přístavby rodinného domu T. 489, kterou dne 16. 5. 2014 zpracoval P. K.,
KOMINEX CZ, s. r. o., a odborné vyjádření znalce v oboru požární ochrany, specifikace
kominictví, J. A. ze dne 13. 10. 2015 (předložené osobami zúčastněnými). Součástí správního
spisu bylo též souhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Šlapanice ze dne 24. 9. 2014
k umístění mj. plynového kotle o tepelném příkonu 30 kW a „Vyhodnocení imisní situace“
zpracované Ing. Bohuslavem Poppem, autorizovanou osobou pro výpočet rozptylových studií a
vypracovávání odborných posudků.
[6] Krajský soud na základě těchto podkladů uzavřel, že zákonnost a nezávadnost umístění
spalinové cesty z plynového kotle potvrzuje revizní zpráva a dodatečné vyjádření revizního
technika i následně zpracované odborné vyjádření znalce J. A. Ohledně znaleckého posudku D.
K. se krajský soud ztotožnil se žalovaným i znalcem A., že závěry v tomto posudku uvedené jsou
značně nekonkrétní.
[7] Žalobkyně namítala, že odtah spalin ještě zhorší zdravotní stav její rodiny. Krajský soud
nicméně nepřisvědčil žalobkyni, že by stavební úřad ve svých vyjádřeních bagatelizoval namítaný
špatný zdravotní stav žalobkyně a jejích dětí. Podle soudu osoby na řízení zúčastněné doložily,
že je odtah spalin od kotle nezávadný. Prosté tvrzení žalobkyně o jeho závadnosti a vlivu
na zdraví její a jejích dětí tak nemohlo jakkoli ovlivnit zákonnost vydaného dodatečného povolení
stavby.
[8] Krajský soud zamítl námitku, že žalovaný (resp. stavební úřad) pochybil, pokud
nezohlednil plánovanou přístavbu zimní zahrady. Konstatoval, že se rozhodnutí o umístnění
stavby ze dne 3. 6. 1988 ani dodatečné povolení stavby ze dne 21.11.1990 nevztahují na žalobkyní
plánovanou přístavbu zimní zahrady. Jak je uvedeno v obou rozhodnutích, týkají se přístavby
na pozemku p. č. X, zatímco přístavba zimní zahrady má být realizována zejména na pozemku
p.č. X k. ú. B. n. S.
[9] Soud nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že by stavba osob zúčastněných na řízení měla mít
po přístavbě výšku 7,03 m. Údaj uvedený žalobkyní se totiž v žádné ze zpráv o měření stavby
přímo nevyskytuje, na rozdíl od údaje 6,63 m, resp. 6,65 m, který je ve zprávách o měření uveden.
Žalobkyně svoje tvrzení, že by v důsledku změny výšky stavby došlo k poškození obkladů jejího
domu, nijak nedokládá. Zateplení štítu stavby žalobkyně bylo již dávno provedeno, což vyplývá
z fotografie předložené osobami zúčastněnými na řízení (čl. 181 soudního spisu).
II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření k ní
[10] Proti rozsudku brojí žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.).
[11] Stěžovatelka namítá, že vzhledem k nevhodnému umístění výpusti z kotle všechny emise
„sedají“ do dvora jako „poklička“, čímž je ztížen a omezen pohyb žalobkyně a jejích dětí
ve dvoře a způsobena praktická nemožnost větrat. Stěžovatelka je přitom přesvědčená,
že je technicky jistě řešitelné, aby byl zásah do práv stěžovatelky minimalizován tím, že bude
výpusť umístěna jinde nebo bude kupříkladu dostatečně zvýšena. Hledáním takovéhoto řešení
se měl zabývat stavební úřad i žalovaný, aby dostatečně ochránili práva stěžovatelky jakožto
dotčené osoby.
[12] Správní orgány přitom vypořádaly námitky stěžovatelky jen povrchně a nezajistily
dostatečnou ochranu práv její rodiny. Ke zdravotním komplikacím spojeným s odtahem spalin
stavební úřad uvedl, že: „zdravotní stav p. P. ani jejích dětí není předmětem tohoto řízení“ (str. 25
dodatečného stavebního povolení), „stavební úřad nemůže brát v potaz zdravotní stav sousedů“ (str. 43
dodatečného stavebního povolení), a bagatelizoval námitku žalobkyně tvrzením, že „i komín z RD
čp. 393 může mít vliv na zdraví dětí p. P., stejně jako komín teplárny v Brně“ (str. 40 dodatečného
stavebního povolení). Zdravotní stav stěžovatelky i jejích dětí se přitom co do dýchacích obtíží
neustále zhoršuje, což žalobkyně namítala již v povolovacím řízení.
[13] Znalecký posudek vypracovaný D. K. je řádně zpracovaným znaleckým posudkem, který
měl Krajský soud v Brně vzít v potaz. V případě, že by shledal rozpor mezi jím a pouhým
odborným vyjádřením J. A., na které soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal, měl nařídit
vypracování nového znaleckého posudku, který by postavil spornou situaci na jisto.
[14] Oproti posudku D. K., který stěžovatelce co do nepříznivých zdravotních dopadů dával
za pravdu, postavily správní orgány revizní zprávy, které nepostihovaly konkrétní situaci a
konkrétní dopady na nemovitosti stěžovatelky – tedy zejména přístavbu zimní zahrady. Přestože
žalovaný a stavební úřad námitky zásahu do zdraví stěžovatelky a její rodiny bagatelizovali a řádně
se jimi v rámci rozhodování o dodatečném povolení černé stavby na sousedním pozemku
nezabývali, ani Krajský soud v Brně neposkytl stěžovatelce ochranu jejích práv.
[15] Další kasační námitka směřuje na nezohlednění platného územního rozhodnutí
na dostavbu zimní zahrady. Stěžovatelce totiž svědčí platné územní rozhodnutí z roku 1988, které
se vztahuje i na již zmiňovanou dostavbu zimní zahrady. Ačkoliv toto rozhodnutí nebylo
konzumováno v celém rozsahu (dostavba zimní zahrady nebyla realizována), postačí, že bylo
konzumováno alespoň částečně. Záměr stěžovatelky zimní zahradu realizovat a dostavět tak měl
být reflektován. Protože stavební úřad ani žalovaný toto územní rozhodnutí z roku 1988 nebraly
při svém rozhodování v potaz, jsou vydané dodatečné stavební povolení a napadené rozhodnutí
nezákonná a měla být z tohoto důvodu zrušena. Z uvedených důvodů je dle stěžovatelky
nezákonný a nesprávný i napadený rozsudek, neboť Krajský soud v Brně se platností územního
rozhodnutí z roku 1988 vůbec nezabýval a dospěl – dle stěžovatelky – ke zcela nesprávným
závěrům. Stěžovatelka proto žádá zrušení napadeného rozsudku.
[16] Poslední skupina kasačních námitek brojí proti skutečné výšce stavby povolené osobám
zúčastněným na řízení. Stěžovatelka upozornila stavební úřad na nesoulad projektové
dokumentace s reálným stavem na místě dodatečně povolované stavby. Takový nedostatek
v řízení o dodatečném povolení stavby (bez ohledu na existenci námitky či zásahu
do vlastnických práv stěžovatelky) měl přitom být zkoumán stavebním úřadem, resp. žalovaným
již z toho důvodu, že jde o otázku zjištění skutečného skutkového stavu věci a tedy i otázku
souladu rozhodnutí s právními předpisy. Stěžovatelka poukazuje na to, že původně měla být
výška stavby 5,7 m, následně byla odsouhlasena výška 6,45 m, dodatečné povolení stavby z roku
2015 je na 6,65 m, avšak skutečná výška stavby podle geometrického zaměření ze dne 14. 3. 2016
provedeného Ing. L. V. je 7,03 m, což p odle stěžovatelky potvrzuje zákres a vyjádření Ing. arch.
Š. z 15. 4. 2016. Styk obou staveb je požárně nevhodný a změnou výše stavby o 40 cm bylo
v tomto rozsahu zasaženo i do dřevěného obložení domu stěžovatelky. Stěžovatelka ani nemá ke
svému dřevěnému obložení přístup, aby ho mohla udržovat a v případě potřeby opravovat.
Zásah do práv stěžovatelky spočívá i v tom, že Ing. arch. E. Š. narazila na nesrovnalosti ve
výškách právě při přípravě projektu na dostavbu zimní zahrady a pro daný nesoulad a nemožnost
zjistit skutečný stav věci, nemohl být projekt řádně dokončen. Podle stěžovatelky celé stavební
řízení provází nesoulad textové a výkresové části dokumentace.
[17] Osoby zúčastněné na řízení považují argumentaci stěžovatelky za nedůvodnou. Znalecký
posudek D. K. neobsahuje žádné konkrétní argumenty, což ostatně vyplývá i z vyjádření znalce
A. Krajská hygienická stanice osobám zúčastněným odmítla dát písemné vyjádření k nezávadnosti
jejich kotle, neboť takovou otázku považují za bezpředmětnou – nejedná se o zdroj znečištění
ovzduší. V rozhodnutí o umístění stavby z roku 1988 není pojednáno o zimní zahradě. Co se týče
dokumentace předložené stěžovatelkou k výši budovy zdůraznily, že stěžovatelka vědomě
dokládá v minulosti neschválenou dokumentaci (nakonec neschválené výkresy). Osoby zúčastěné
na řízení shrnuly, že veškeré posudky pořizovaly na vlastní náklady tak, aby stěžovatelce bylo
vyhověno. Stávající situace a nekončící konflikt je pro ně však psychicky velmi náročný.
[18] V replice stěžovatelka zpochybnila některá vyjádření znalce A., jemuž osoby zúčastněné
na řízení přisvědčily. Zejména se vymezuje vůči jeho závěru, že sama stěžovatelka „vypouští do
ovzduší jedovaté látky“ a může „sobě a svým dětem ohrožovat a poškozovat zdraví“. Tyto závěry
se neopírají o jakákoliv bližší fakta či podklady. Rovněž stěžovatelka k vytápění své nemovitosti
využívá primárně plynového kotle, doplňkově využívá elektrické podlahové topení a radiátory a
krbová kamna, ve kterých topí dřevem. Ke zhoršení zdraví své rodiny tak stěžovatelka rozhodně
nepřispívá. Její hlavní námitkou v žalobě i kasační stížnosti bylo nevhodné umístění výpusti
sporného komína na nemovitosti osob zúčastněných na řízení a z toho vyplývající dopad na
ovzduší ve dvoře, resp. v atriu u domu stěžovatelky a zdravotní problémy jí samotné a její rodiny.
Krajský soud v Brně měl v případě, že by shledal rozpor mezi znaleckým posudkem předloženým
stěžovatelkou a odborným vyjádřením J. A., na které soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal,
nařídit vypracování nového znaleckého posudku. V doplňujícím vyjádření stěžovatelka setrvala
na své dosavadní argumentaci vyjádřené v řízení před krajským soudem a v kasační stížnosti.
[19] V dalších vyjádřeních osoby zúčastněné na řízení i stěžovatelka setrvaly na své dosavadní
argumentaci.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[20] Kasační stížnost je přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek krajského
soudu v mezích uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Předně se kasační soud zabýval nepřezkoumatelností napadeného rozsudku,
k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti i bez námitky stěžovatele (§109 odst. 4 s. ř. s.).
K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu se opakovaně vyjadřuje judikatura
jak Ústavního, tak i Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 12. 12. 2012, č. j.
9 As 89/2011-32, a tam citovaná rozhodnutí). Rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů například tehdy, pokud se soud nevypořádal vůbec či alespoň dostatečně
s uplatněnými žalobními body, neprovedl navržené důkazy a ani řádně nevyložil,
proč tak neučinil (tzv. opomenutý důkaz), z rozhodnutí nebyly seznatelné jeho nosné důvody
anebo tyto důvody neměly oporu v provedeném skutkovém zjištění. Povinností soudu je stranám
sporu ozřejmit, jakými úvahami byl při svém rozhodování veden a k jakým závěrům
na ně navazujícím dospěl. Tyto úvahy pak musí mít odraz v odůvodnění soudního rozhodnutí,
neboť jen prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí lze dovodit, z jakého skutkového stavu soud
vycházel, jak jej v daných souvislostech uvážil, jaké právní předpisy aplikoval a k jakému
konečnému rozhodnutí tímto způsobem dospěl. Tyto judikatorní závěry obdobně platí
i pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů.
[23] Stěžovatelka namítá, že se krajský soud nevypořádal řádně s namítanými argumenty
ohledně nevhodně umístěného vývodu spalin. Ve správním řízení nebyl řádně zjištěn skutkový
stav. Pokud krajský soud nesouhlasil se znaleckým posudkem vypracovaným znalcem D. K. a
rozhodl se přiklonit k odborným vyjádřením předloženým osobami zúčastněnými na řízení, měl
nařídit vypracování nového znaleckého posudku, který by postavil spornou situaci na jisto.
[24] Nejvyšší správní soud po přezkoumání napadeného rozsudku shledal, že se krajský soud
se všemi žalobními body stěžovatelky řádně vypořádal. Z odůvodnění napadeného rozsudku
je jednoznačně zřejmé, jaké skutečnosti krajský soud považoval za rozhodné, a současně je také
seznatelné, z jakých důvodů žalobu zamítl. Krajský soud hodnotil důkazy předložené v průběhu
správního řízení, na které bylo znovu odkazováno v žalobě a navazujících vyjádřeních (konkrétně
se jedná o znalecký posudek D. K. ze dne 15. 7. 2015 předložený stěžovatelkou, a dále o osobami
zúčastěnými na řízení předložené dokumenty: revizní zpráva P. K., KOMINEX CZ, s. r. o., ze
dne 16. 5. 2014 zabývající se spalinovými cestami u přístavby rodinného domu sousedů
stěžovatelky a odborné vyjádření zpracované znalcem v oboru požární ochrana, specifikace
kominictví, J. A. dne 13. 10. 2015).
[25] Podle krajského soudu potvrdila zákonnost a nezávadnost umístění spalinové cesty
z plynového kotle revizní zpráva a dodatečné vyjádření revizního technika i následně zpracované
odborné vyjádření znalce J. A. Listiny obsažené ve správním spisu podle krajského soudu shodně
potvrzují nezávadnost umístění odtahu spalin, a to až na jedinou – znalecký posudek D. K.
Validitu tohoto posudku však krajský soud přesvědčivou argumentací zpochybnil a dostatečně
osvětlil, proč z něj nemohl vycházet. Konstatoval totiž, že jsou závěry v něm uvedené značně
nekonkrétní. Tuto určitou „vágnost“ posudku spatřoval v tom, že zde například není uvedeno,
jaký vliv a účinek mohou mít okolní stavby a povětrnostní podmínky na ústí spalinové cesty, ani
jaké podmínky pro přístavbu se zhorší a jakým způsobem. Navíc později zpracované odborné
vyjádření znalce A. tyto závěry o údajném vlivu okolních staveb vyčerpávajícím způsobem
vyvrátilo. Z těchto důvodů krajský soud přisvědčil žalovanému i znalci A., přičemž tyto úvahy
jsou podle kasačního soudu zcela přezkoumatelné a nijak nevybočují z mezí zákonnosti volného
hodnocení důkazů.
[26] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že nenechával vyhotovovat nový znalecký
posudek, neboť obecné a neurčité závěry znaleckého posudku D. K. podle jeho názoru nelze
vnímat jako řádně zpracovaný znalecký posudek, který by mohl být s odborným vyjádřením J. A.
v rozporu (resp. mu konkurovat). K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze zásady volného
hodnocení důkazů nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník
řízení navrhl (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2008, č. j. 9 Azs 15/2008-
108). Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu je s ohledem na výše uvedené
nedůvodná.
[27] Stěžovatelka vznáší první skupinu námitek, které se zabývají nevhodně umístěným
odtahem spalin na stavbě osob zúčastněných na řízení. Stěžovatelka konkrétně namítá, že emise
z kotle budou v důsledku toho významně zasahovat do jejích práv. Zaprvé, emise mají nepříznivý
dopad na zdraví její rodiny. Zadruhé, povolená změna stavby de facto zabraňuje stěžovatelce
dostavbu zimní zahrady na její nemovitosti. Její realizací by totiž dopady stavby sousedů na zdraví
její rodiny ještě znásobila.
[28] Nejvyšší správní soud považuje námitku nepříznivého zdravotního stavu za závažnou.
Stejně jako krajský soud má však i kasační soud za to, že osoby zúčastněné na řízení doložily
nezávadnost odtahu spalin z kotle. Stěžovatelka oproti tomu závadnost odtahu kotle neprokázala.
Současně Nejvyšší správní soud z obsahu spisu nezjistil, že by samotná fakticita stavebního řešení
byla ve zjevném rozporu se zájmem na zachování příznivého prostředí bez negativních vlivů
na zdraví stěžovatelčiny rodiny.
[29] Současný nepříznivý zdravotní stav rodinných příslušníků stěžovatelky, který stěžovatelka
doložila lékařskými zprávami, tak nebyl s to zpochybnit zákonnost vydaného dodatečného
povolení stavby. Nelze přitom opomenout, že v doplnění posudku poukázal znalec A.
na v obecné rovině neuspokojivý stav ovzduší v Bílovicích nad Svitavou, přičemž za jeho
původce označil zejména spalování pevných paliv. V nyní projednávaném případě stavebníků
se však jedná o spaliny z plynového kotle, jejichž dopady jsou mírnější.
[30] S touto námitkou úzce souvisí kasační bod stěžovatelky, že měly být negativní dopady
ústí spalin posuzovány s ohledem na plánovanou realizaci přístavby zimní zahrady.
Tuto přístavbu stěžovatelka považuje (v soudním řízení) za platně umístěnou územním
rozhodnutím z roku 1988.
[31] Stěžovatelce bylo stavebním úřadem sděleno, že toto územní rozhodnutí Místního
národního výboru v Bílovicích nad Svitavou z roku 1988 na umístění přístavby zimní zahrady
již pozbylo platnosti. V důsledku těchto informací od stavebního úřadu (ze dne 4. 8. 2014, č. j.
1220/2014/BNS/SÚ) požádala o vydání nového společného územního rozhodnutí a stavebního
povolení stavby na zimní zahradu, které však následně vydáno nebylo.
[32] K tomu kasační soud uvádí, že podle §40 odst. 1 „starého“ stavebního zákona
č. 50/1976 Sb. je územní rozhodnutí platné 2 roky, nestanovil-li úřad lhůtu delší. Nepozbylo
však platnosti, pokud byla v těchto lhůtách podána žádost o stavební povolení nebo povolení
k terénním úpravám a pracím podle tohoto zákona (§71 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.),
nebo bylo-li započato s využitím území ke stanovenému účelu. Právě to se v případě stavby
stěžovatelky stalo, což vyplývá z rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 21. 11. 1990,
č. j. 842/90 - 277. O dodatečné povolení bylo požádáno dne 31. 5. 1990, tedy před uplynutím
dvouleté lhůty.
[33] V obecné rovině lze proto konstatovat, že ačkoliv nebylo územní rozhodnutí
konzumováno v celém rozsahu, pro zachování jeho platnosti postačí, pokud bylo konzumováno
alespoň částečně. Rozhodnutí o umístění stavby ze dne 3. 6. 1988, č. j. 440-126/88, je tedy
přes jeho částečnou konzumaci stále platné v celém rozsahu.
[34] S odkazem na žádost z roku 2014 o vydání (nového) společného územního rozhodnutí
a stavebního povolení stavby na zimní zahradu však stavební úřad v průběhu správního řízení
odkazoval na skutečnost, že přístavba zimní zahrady doposud nebyla ani umístěna, viz zamítnutí
námitek na straně 25, kde výslovně uvedl, že: „stavba „zimní zahrady“ na pozemcích p.P. není předmětem
tohoto řízení - tím, že někdo bude chtít v budoucnu něco stavět, nelze omezovat rozestavěnou stavbu.“ Na str. 32
rozhodnutí žalovaného je k tomuto ve vztahu ke znaleckému posudku předloženému
stěžovatelkou uvedeno: „Znalecký posudek byl vypracován s ohledem na plánovanou přístavbu zimní zahrady
k rodinnému domu odvolatelky č. p. 489. K tomu KrÚ sděluje, že tato přístavba nebyla doposud stavebním
úřadem ani umístěna. Jedná se tak o doposud neexistující přístavbu, o jejíž možnosti nebylo doposud rozhodnuto.“
[35] Z výše uvedeného je patrné, že správní orgány v rámci vypořádání stěžovatelčiných
námitek nezohlednily územní rozhodnutí ze dne 3. 6. 1988, č. j. 440-126/88, jehož platnost byla
kasačním soudem aprobována, a které tudíž mohlo být relevantní pro posouzení jejích námitek.
Podle stěžovatelky totiž toto rozhodnutí umisťuje i zimní zahradu. V této souvislosti Nejvyšší
správní soud nepřehlédl, že stěžovatelka uvedla výslovně rozpor změny stavby před jejím
dokončením s rozhodnutím o umístění stavby z roku 1988 teprve až k žalobě. Krajský soud
následně dospěl k závěru, že se ani rozhodnutí o umístění stavby z roku 1988, ani dodatečné
povolení stavby ze dne 21. 11. 1990, na stěžovatelkou plánovanou přístavbu zimní zahrady
nevztahují, a to z důvodu, že se týkají přístavby na pozemku parc. č. X.
[36] Jak již bylo výše naznačeno, správní orgány se měly zabývat platností územního
rozhodnutí z roku 1988 jako předběžnou otázkou, resp. posouzení územního rozhodnutí
představovalo úsudek o předběžné otázce pro vydání rozhodnutí o změně stavby
před dokončením sousedů stěžovatelky (osob zúčastněných na řízení). Skutečnost,
že tak neučinily, by mohla představovat vadu řízení.
[37] Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze totiž kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.“ Nejvyšší správní soud
se tak musel nutně zabývat tím, zda taková vada mohla mít vliv na zákonnost napadeného
správního rozhodnutí. Jen tehdy by totiž mohl správní rozhodnutí ve smyslu citovaného
ustanovení zrušit.
[38] Při nahlédnutí do územního rozhodnutí a dodatečného stavebního povolení nicméně
dospěl kasační soud k závěru, že zohlednění jeho obsahu by na nedůvodnosti stěžovatelčiny
námitky nemohlo nic změnit. Územní rozhodnutí neumisťovalo zimní zahradu v atriu. Ač tedy
bylo platné, nebylo překážkou povolení sousední stavby osob zúčastněných na řízení.
[39] Ze správního spisu je patrné, že rozhodnutím o dodatečném stavebním povolení, kterým
byl naplněn požadavek (byť částečné) včasné konzumace územního rozhodnutí, bylo povoleno
provedení přístavby garáže s terasou při východní části st. parcely č. X, jež s osobami
zúčastněnými na řízení nemá společnou hranici, a dále přístavby obytné části domu navazující
na hranici pozemku osob zúčastněných na řízení st. parc. č. X.
[40] Zaprvé, pokud by stěžovatelka skutečně plánovala realizovat „zimní zahradu“, došlo
by tím pravděpodobně k uzavření objektu ze všech stran a imise z komína by se dovnitř
ani nemohly dostat.
[41] Jestliže však stěžovatelka namítala doslovně to, že zásah do jejích práv a zdraví její rodiny
spočívá v přítomnosti spalin „v uzavřeném atriu“ rodinného domu a že všechny emise „sedají
do dvora jako poklička“, kasační soud stěžovatelce nemůže přisvědčit. Přístavba umístěná
územním rozhodnutím z roku 1988 a schválená dodatečným stavebním povolením přímo
navazuje na dům, resp. k němu přiléhá a nevytváří zde prostor atria, který stěžovatelka popisuje.
[42] S ohledem na to by zohlednění existence těchto rozhodnutí stavebním úřadem nemohlo
nic změnit na nedůvodnosti námitky stěžovatelky, a kasační soud proto nepřistoupil ke zrušení
rozhodnutí žalovaného podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[43] Ze všech podkladových materiálů je patrné, že výpusť spalin odpovídá zákonným
požadavkům. Nepřiměřené dopady jejího umístění se stěžovatelce s ohledem na výše uvedené
nepodařilo prokázat. Ostatně stěžovatelkou namítaný posudek D. K., jehož ucelenost
a relevantnost byla správními soudy zpochybněna, ve svých závěrech o negativním dopadu
rovněž počítal s realizací atria.
[44] Další skupina kasačních námitek směřuje na to, že nedošlo ke zjištění skutečné výšky
stavby povolené osobám zúčastněným na řízení.
[45] Krajský soud nicméně vycházel z kopie technické zprávy k zaměření výšek budov
zpracované Ing. V. dne 14. 3. 2016, kterou stěžovatelka soudu zaslala. Vyplývá z ní, že výška
stavby osob na řízení zúčastněných činí 6,63 m. Součástí správního spisu je i zaměření výškových
poměrů na objektu T. č. p. X ze dne 5.5.2016 zpracované Ing. O. a Ing. S. (GB – geodézie,
s. r. o.). Z tohoto zaměření vyplynulo, že výška stavby osob na řízení zúčastněných činí 6,65 m.
Odchylku mezi měřeními krajský soud považoval za zanedbatelnou a Nejvyšší správní soud se
s jeho posouzením ztotožňuje.
[46] Podstatné je, že údaj uvedený stěžovatelkou, tj. výška budovy 7,03 m, se v žádné ze zpráv
o měření stavby přímo nevyskytuje. Takovou výšku stavby 7,03 m dovozuje toliko
Ing. arch. Š., která v místě stavby žádné měření neprováděla, ale na základě geometrického
měření provedeného Ing. V. (tedy toliko zprostředkovaně z existující zpracované dokumentace)
dovodila, že stavba není vysoká 6,63 m, jak je uvedeno v technické zprávě k zaměření výšek
budov zpracované Ing. V., nýbrž 7,030 m. Námitka o nezákonném zásahu do dřevěného
obložení domu je tak nedůvodná. Tvrzení o požární nevhodnosti styku obou staveb stěžovatelka
žádným způsobem nedoložila, přičemž zpráva o požárně bezpečnostním řešení stavby osob
zúčastněných na řízení z března 2015 potvrzuje požární bezpečnost stavby jako celku. I tato
námitka je proto nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Nejvyšší správní soud tedy ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatelky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[48] O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
[49] Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[50] Osoby zúčastněné na řízení mají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu
jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. V tomto
řízení však osobám zúčastněným na řízení nebyla uložena žádná povinnost a soud neshledal
ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají
právo na náhradu nákladů řízení.
[51] Stěžovatelce byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.),
přičemž hradí toliko účelně vynaložené náklady. Soud proto určil odměnu advokáta částkou
3.100 Kč za dva úkony právní služby společně se dvěma režijními paušály po 300 Kč,
a to za sepsání kasační stížnosti a repliky k vyjádření osob na řízení zúčastněných podle §11
odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že je advokát
plátcem DPH, byla citovaná částka zvýšena o tuto daň. Celková částka 8.228 Kč bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu