ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.181.2018:24
sp. zn. 1 Azs 181/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: V. P., zastoupen
Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2017, č. j. MV-62862-4/SO-
2017, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 4. 2018, č. j. 22 A 131/2017 – 37,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 3. 2017, č. j. OAM-10303-24/TP-2016, jímž byla podle
§75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o povolení
k trvalému pobytu pro nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Ostravě.
Ten v rozsudku ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 A 131/2017 - 37, výrokem I. zrušil rozhodnutí
žalované z důvodu nezákonnosti a zavázal žalovanou provést navrhované důkazy. Výrokem II.
soud žalované uložil povinnosti zaplatit na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude
stanovena v samostatném usnesení.
[3] Žalovaná (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Současně
s podáním blanketní kasační stížnosti navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
s ohledem na skutečnost, že má podle napadeného rozsudku (ve spojení s navazujícím usnesením
ze dne 22. 5. 2018, č. j. 22 A 131/2017-42) povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši
8 228 Kč. Výkon tohoto rozhodnutí by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného
účinku není podle stěžovatelky ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem,
kterým je ekonomická efektivita řízení, resp. nepřijatelná finanční zátěž správního orgánu prvního
stupně, bude-li stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěšná.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení
argumentů stěžovatelky dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou splněny.
[5] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[8] V nyní projednávaném případě stěžovatelka svou žádost zdůvodnila nepřijatelnou
finanční zátěží správního orgánu prvního stupně v případě nákladů řízení ve výši 8.228 Kč,
bude-li stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěšná.
[9] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba posuzovat ve smyslu usnesení
rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, v němž rozšířený senát vyslovil,
že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ Jako relevantní situaci pro přiznání odkladného účinku zde rozšířený senát
příkladmo uvedl případ vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi nebo také povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku. V nyní projednávané věci se zjevně o takto výjimečný případ nejedná,
a to ani při zohlednění pozdější změny zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zákonem č. 303/2011 Sb.
[10] V případě stěžovatelky není první ani druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku
naplněna. Stěžovatelka tvrdila, že výkon rozsudku by pro ni byl nepoměrně větší újmou, než jaká
může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Neuvedla však, z čeho tento závěr
pramení a tvrzenou skutečnost ani nedoložila. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku přitom stěžovatelka nese jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní.
[11] Jediným důvodem po přiznání odkladného účinku kasační stížnosti měla být povinnost
zaplatit náhradu nákladů řízení podle pravomocného a vykonatelného rozsudku krajského soudu.
V obecné rovině zaplacení nákladů řízení ve výši 8.228 Kč znamená pro stěžovatelku, stejně jako
pro kteréhokoliv jiného povinného účastníka řízení, újmu v podobě úbytku finančních
prostředků. Stěží však lze přisvědčit stěžovatelce, že by právě taková újma mohla být nepoměrně
větší, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
[12] Požadavek na respektování pravomocného rozhodnutí krajského soudu a právní jistota
jeho adresátů převažuje nad touto tvrzenou újmou, která by mohla vzniknout v důsledku
zaplacení soudem stanovené částky. Náklady řízení jednak odráží procesní aktivitu úspěšného
účastníka řízení a také výsledek řízení v intencích §60 s. ř. s. Není žádný rozumný důvod,
aby stěžovatelka, nebyla-li úspěšným účastníkem řízení, byla zvýhodněna tak, že bude
suspendován účinek pravomocného rozsudku krajského soudu, v němž jí byla uložena povinnost
nahradit náklady řízení. Ty směřují k reparaci finančních prostředků důvodně a účelně
vynaložených úspěšným účastníkem řízení, popř. jeho ustanoveným zástupcem, k hájení práv
v soudním řízení. Povinnost nahradit náklady řízení konečně nepředstavuje ani neočekávaný
důsledek soudního rozhodnutí a v daném případě ani žádný výjimečný výdaj stěžovatelky.
[13] S ohledem na to nepovažuje kasační soud argumentaci stěžovatelky o nepoměrně větší
újmě za opodstatněnou. Povinnost respektovat závazný (pravomocný a vykonatelný) rozsudek,
v něm vyslovený právního názor, jakož i povinnost nahradit náklady řízení, nemůže
pro stěžovatelku představovat újmu dosahující intenzity odůvodňující přiznání odkladného
účinku. Měla-li by újma spočívat právě a jen v povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení, musel
by být odkladný účinek přiznán téměř každému návrhu, který správní orgán učiní v případě,
kdy jeho rozhodnutí bude zrušeno v řízení, v němž jsou ostatní (úspěšní) účastníci zastoupeni
advokátem. To však zcela popírá smysl a účel právní úpravy, stojící na premise, že odkladný
účinek má být přiznán pouze ve výjimečných případech.
[14] Vzhledem k výše uvedenému je již nerozhodné, zda by přiznání odkladného účinku
mohlo být v rozporu s některým důležitým veřejným zájmem. Za takový si stěžovatelka účelově
vybrala ekonomickou efektivitu řízení a dovolává se naopak jeho naplnění v případě přiznání
odkladného účinku. Stěžovatelka ale netvrdí, proč by právě ekonomický dopad rozsudku
krajského soudu (týkající se výlučně nákladů řízení) měl být hlediskem, které
má být upřednostněno před právní jistotou a stabilitou právních vztahů a také před zásadou
rovnosti účastníků řízení. Jakkoliv jistě ani ekonomické hledisko nelze zcela pominout, nemůže
být v právním státě hlediskem prvořadým, nýbrž nanejvýš hlediskem podpůrným. Pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je však hlediskem nedostatečným.
[15] Nadto nelze opomenout, že náklady řízení, jež mají být v posuzované věci nahrazeny,
nejsou co do své výše nepřiměřené. Vychází z právní úpravy o mimosmluvní odměně advokátů
obsažené ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jejich zaplacení výrazným způsobem neovlivní
ani neochromí běžný ekonomický chod stěžovatelky. Pokud by rozhodnutí krajského soudu bylo
v budoucnu kasačním soudem zrušeno pro jeho nezákonnost, bude žalobce povinen částku
nákladů žalované vrátit.
[16] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. uzavřel, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebyly splněny. Proto Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
Tím však nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu