ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.209.2018:24
sp. zn. 1 Azs 209/2018 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. Ch., zastoupen Mgr.
Andrejem Vacíkem, advokátem se sídlem Petržílkova 2707/38, Praha 5, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 3. 2018, č. j. OAM -2946-45/DP-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, č. j. 14 A 111/2018 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Usnesením ze dne 30. 5. 2018 Městský soud v Praze odmítl žalobu podanou
žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2018, č. j. OAM-2946-45/DP-2015
(dále „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný jako prvostupňový správní
orgán zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaný
doručoval rozhodnutí zmocněnkyni žalobce a následně na rozhodnutí vyznačil, že nabylo právní
moci dne 4. 4. 2018.
[2] Žalobce v žalobě namítal, že jeho jediným právním zástupcem pro správní řízení byl
již od roku 2015 Mgr. Andrej Vacík, advokát. Tomuto zástupci ani jemu samotnému však v řízení
nebylo doručováno a nebylo s ním v řízení vůbec jednáno. V řízení bylo doručováno chybně jeho
předchozí zmocněnkyni, která za něj pouze podávala žádost o prodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu. Žalobce uvedl přesvědčení, že mu nebylo napadené rozhodnutí řádně
doručeno, a nemohlo tedy ani nabýt právní moci.
[3] Žalobce vysvětlil, že se s napadeným rozhodnutím seznámil pouze nahlédnutím
do správního spisu dne 17. 4. 2018. Do spisu šel nahlédnout, protože během návštěvy
ministerstva vnitra dne 11. 4. 2018 za účelem vylepení překlenovacího štítku do pasu mu bylo
oznámeno, že v jeho věci bylo již dne 8. 3. 2018 pravomocně rozhodnuto.
[4] Městský soud konstatoval, že proti napadenému rozhodnutí žalovaného je možno podat
odvolání podle §170b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a to ve lhůtě 15 dnů
ode dne oznámení rozhodnutí (§83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Odvolání
je řádným opravným prostředkem ve smyslu §68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, a bylo tedy povinností žalobce tento opravný prostředek využít před podáním správní
žaloby. Jelikož tak žalobce neučinil, vyhodnotil městský soud jeho žalobu jako nepřípustnou,
a usnesením ji odmítl.
[5] Doplnil, že pro posouzení přípustnosti žaloby z důvodu nevyčerpání řádného opravného
prostředku není právně významné, zda označené prvostupňové rozhodnutí bylo řádně doručeno
a je tedy pravomocné bez vyčerpání opravného prostředku, nebo nebylo řádně doručeno
a nenabylo právní moci. Povinnost vyčerpat řádné opravné prostředky je výrazem subsidiarity
správní žaloby v souladu s §5 soudního řádu správního. Je povinností účastníka nejdříve dát
možnost napravit chybu správním úřadům v rámci řádného instančního postupu, než může
ve věci zasáhnout správní soud. Plná soudní ochrana může být žalobci poskytnuta
až po případném neúspěchu u odvolacího orgánu a podání žaloby proti rozhodnutí odvolacího
orgánu.
II. Kasační stížnost
[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností.
[7] Stěžovatel považuje postup městského soudu za nesprávný a nezákonný. Poukazuje
na zvláštní okolnosti případu, kdy správní orgán zásadně procesně pochybil, neboť nedoručoval
žádné písemnosti ani samotné napadené rozhodnutí ani žalobci ani jeho zvolenému právnímu
zástupci Mgr. Andrejovi Vacíkovi, advokátu. Stěžovatel se dozvěděl o existenci prvostupňového
rozhodnutí náhodou, a to až poté, co nabylo právní moci. Stěžovatel je přesvědčen, že měl
městský soud zohlednit výjimečné okolnosti a žalobou se zabývat.
[8] Stěžovatel uvádí, že pobývá na území ČR již více než pět let, má zde rozsáhlé sociální
a pracovní vazby a má zde manželku, která je občankou České republiky, a se kterou není řádně
rozveden. Dle stěžovatele je zcela evidentní, že napadené rozhodnutí mu může způsobit
podstatnou újmu jak v osobní rovině, tak v rovině oprávněných majetkových zájmů. Stěžovateli
může vzniknout značná majetková újma tím, že se nedokáže řádně postarat o svůj majetek
v podobě obchodního podílu ve společnosti GARRO PROJECT, s. r. o., a dále může vzniknout
značná újma na jeho vztazích s jeho manželkou, se kterou se snaží usmířit. Nic takového
by se nestalo, pokud by žalovaný svým nezákonným postupem nezpůsobil vydání vadného
napadeného rozhodnutí. Stěžovatel proto požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 19. 7. 2018, v němž navrhuje
kasační stížnost zamítnout. Ztotožňuje se s usnesením městského soudu, v němž neshledává
žádná pochybení. Zdůrazňuje, že se stěžovatel proti prvostupňovému rozhodnutí neodvolal,
a městský soud proto v souladu se zákonem žalobu shledal nepřípustnou pro nevyčerpání
řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je projednatelná, na základě věcného posouzení však Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že z ustálené judikatury vyplývá, že „jestliže
krajský soud žalobu odmítl, přicházejí pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž pod tento důvod spadá také
případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu […]“ (viz rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98). V nyní
projednávané věci městský soud návrh stěžovatele odmítl pro nepřípustnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s., v úvahu proto přichází pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[12] Dle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepřípustná,
nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky před správním orgánem, připouští-li je zvláštní
zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu práv žalobce změněno k opravnému
prostředku jiného. Nevyčerpání řádného opravného prostředku je důvodem pro odmítnutí žaloby
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65 či ze dne
24. 11. 2016, č. j. 10 As 165/2015 - 24).
[13] Podmínku vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. V souladu s touto zásadou správní soud přezkoumává pouze
konečný výsledek správního řízení, nikoliv rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Opačným postupem by nepřípustně nahrazoval prostředky uvnitř veřejné správy
(viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 - 59).
[14] Zásada subsidiarity soudního přezkumu je plně aplikovatelná i na nyní projednávanou
věc, neboť proti rozhodnutí žalovaného v prvním stupni správního řízení je obecně přípustný
řádný opravný prostředek, tj. odvolání (§170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Lhůta k podání
odvolání činí 15 dnů ode dne oznámení (§83 odst. 1 s. ř.). Z tohoto pravidla existují
výjimky v případě chybějícího, neúplného či nesprávného poučení (§83 odst. 2 s. ř.)
anebo při neoznámení rozhodnutí (§84 odst. 1 s. ř.).
[15] Nejvyšší správní soud v obecné rovině připouští, že pochybení při doručování mohou
mít vliv na okamžik právní moci rozhodnutí, a tudíž i na běh odvolací lhůty. V nyní projednávané
věci však stěžovatel žalobou podle §65 odst. 1 s. ř. s. napadá prvostupňové rozhodnutí, ačkoli
ke dni podání žaloby nevyčerpal řádné opravné prostředky. Krajský soud tedy nepochybil, jestliže
žalobu odmítl.
[16] Jestliže měl stěžovatel za to, že rozhodnutí nabyla právní moci až dnem nahlížení
do správního spisu, tj. dne 17. 4. 2018, kdy se s nimi poprvé fakticky seznámil (a nikoliv fikcí),
pak mu nic nebránilo podat odvolání v 15denní lhůtě od tohoto okamžiku. O možnosti podat
odvolání i o lhůtě, v níž je možné tento úkon učinit, byl stěžovatel v rozhodnutích žalované
poučen. Proti rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o takovém odvolání (ať už včasném
nebo opožděném) je žaloba podle §65 odst. 1 s. ř. s. obecně přípustná. V rámci odvolacího řízení
a případně i následného řízení o žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu mohou být otázky
právní moci rozhodnutí prvního stupně posouzeny jako relevantní pro určení včasnosti odvolání.
Stěžovatel však možnosti podat odvolání proti rozhodnutí žalovaného nevyužil.
[17] Byl-li stěžovatel přesvědčen o tom, že nepodal odvolání ve lhůtě bez svého zavinění,
měl k dispozici také žádost o prominutí zmeškání úkonu (§24 odst. 2 ve spojení s §41 odst. 1
a 2 s. ř.). Dle ustanovení §41 odst. 2 s. ř. je s požádáním nutné spojit i zmeškaný úkon,
jinak se jím správní orgán nezabývá. Proti rozhodnutí o (ne)prominutí zmeškání úkonu,
resp. následnému rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o opravném prostředku,
je v určitých případech přípustná správní žaloba ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. O takovou situaci
se jednalo v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 As 53/2011 - 77,
na nějž stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje. Závěry Nejvyššího správního soudu učiněné
v tomto rozhodnutí však nelze bez dalšího aplikovat na nyní projednávanou věc. Stěžovatel totiž
nenapadá rozhodnutí správního orgánu o opravném prostředku týkající se jeho žádosti ve smyslu
§41 odst. 2 s. ř., jako tomu bylo v citovaném rozsudku, nýbrž rozhodnutí žalovaného, kterým
byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, vydané
v prvním stupni správního řízení.
[18] Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel zvolil nesprávný procesní postup, jestliže
žalobou napadl rozhodnutí prvního stupně. Nejvyšší správní soud považuje závěry městského
soudu o nepřípustnosti žaloby dle §46 odst. 1 písm. d) a §68 písm. a) s. ř. s. za zcela správné.
Námitka stěžovatele spočívající v nezákonnosti napadeného usnesení není důvodná.
[19] Návrhem na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud nezabýval, protože
rozhodl bez odkladu o samotné kasační stížnosti, a otázka odkladného účinku se tak stala
bezpředmětnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho
běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu