ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.215.2018:31
sp. zn. 1 Azs 215/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. U., zastoupen
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-51942-4/SO-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j.
11 A 116/2017 – 111,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. 11 A 116/2017 – 111,
se z r ušuj e a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Žalobci se v r ací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 5. 12. 2016, č. j. OAM-2003-54/ZR-2011, zrušilo
žalobci povolení k trvalému pobytu podle §87l odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) a současně udělilo výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
[2] Žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila a zamítla žalobcovo odvolání. Proti
rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze nejprve usnesením
ze dne 12. 9. 2017, č. j. 11 A 116/2017 – 39, odmítl. K žalobcově kasační stížnosti však Nejvyšší
správní soud toto usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení městskému soudu, který žalobu
následně zamítl.
[3] Konstatoval, že žalobcovo povolení k trvalému pobytu bylo zrušeno podle §87l odst. 1
písm. e). Není pochyb o tom, že je splněna první z podmínek obsažených v tomto ustanovení,
tedy že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Předmětem sporu je naplnění druhé podmínky, tedy
přiměřenost přijatého rozhodnutí z hlediska zásahu do žalobcova soukromého a rodinného
života. Soud uvedl, že zrušení trvalého pobytu může narušit žalobcovo soužití s manželkou
a vztahy s jeho dětmi. Žalobcovy rodinné vazby na území České republiky jsou silné. Žalobou
napadeným rozhodnutím však žalobce není zbaven možnosti realizovat rodinný život. V úvahu
přichází jak varianta praktického odloučení žalobce od manželky a nezletilé dcery, tak i možnost
přestěhování manželky (rodiny) do země původu žalobce. Soud uzavřel, že se ztotožnil
s posouzením správních orgánů, že do soukromého a rodinného života žalobce sice bude
negativně zasaženo, avšak tento zásah je přiměřený. Přiměřenost zásahu do života cizince je vždy
nutné odvíjet od intenzity porušení veřejného pořádku. Čím vyšší je intenzita porušení veřejného
pořádku, tím větší mohou být i dopady rozhodnutí o zrušení pobytu do soukromého a rodinného
života cizince.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností.
[5] Stěžovatel předně namítá, že byť městský soud konstatoval, že stěžovatelův trvalý pobyt
byl zrušen podle §87l odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců, důvodnost žaloby posuzoval
podle §87l odst. 1 písm. e) téhož zákona. Soud pak nijak nezkoumal žalobní námitky, které
se vztahovaly k zákonnému důvodu, pro který byl trvalý pobyt skutečně zrušen, tedy otázce
narušení veřejného pořádku. Rozsudek je tedy nepřezkoumatelný.
[6] Nesprávně pak soud posoudil otázku přiměřenosti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu.
Ta musí být posuzována ve vztahu k rodinnému zázemí na území České republiky oproti zázemí
na území domovského státu. Stěžovatel má veškeré zázemí v ČR, v domovském státu je postrádá.
Na stěžovatelově pomoci je závislá jeho manželka a též dcera (rok narození 2016). Stěžovatel
odkazuje na judikaturu, ze které vyplývá, že přezkum rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu
z hlediska zásahu do rodinného života je intenzivnější než přezkum rozhodnutí o neudělení
povolení k pobytu. Stěžovatel žije v ČR dlouhou dobu, od jeho provinění uplynula značná doba,
od odsouzení žije řádným životem, má vytvořeno pevné zázemí. Správní orgány však faktory
rozhodné pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí ponechaly zcela stranou; jejich rozhodnutí jsou
tedy nepřezkoumatelná.
[7] Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost je podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Byť jde o opakovanou kasační
stížnost, je podle §104 odst. 4 přípustná, neboť v ní stěžovatel uplatňuje námitky, které
v předcházejícím řízení uplatnit nemohl (předchozí kasační stížnost mířila proti usnesení
o odmítnutí žaloby).
[9] Stěžovatel (na základě usnesení ze dne 28. 6. 2018, č. j. 1 Azs 215/2018 – 10) uhradil
soudní poplatek za kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že jde o kasační stížnost opakovanou,
nebyl stěžovatel k úhradě soudního poplatku povinen (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
16. 2. 2016, č. j. 10 Afs 186/2014 – 60, č. 3396/2016); soud proto rozhodl podle §10 odst. 1 věta
prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o jeho vrácení (výrok II.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Podle §87l odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců zruší ministerstvo povolení
k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, nebo se dopustil
obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel
manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.
[12] Podle §87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší povolení
k trvalému pobytu také, jestliže byl jeho držitel pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání
úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
[13] Společnou podmínkou pro zrušení povolení k trvalému pobytu pro kterýkoli z důvodů
obsažených v §87l zákona o pobytu cizinců je, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu
do jeho soukromého nebo rodinného života.
[14] Z rozhodnutí ministerstva i žalované jednoznačně vyplývá, že stěžovatelův trvalý pobyt
byl zrušen podle §87l odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců. Dle správních orgánů
stěžovatel závažným způsobem narušuje veřejný pořádek (a současně nebylo zahájeno řízení
o správním vyhoštění), neboť byl pravomocně odsouzen (rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 24. 6. 2010, č. j. 2 T 5/2010 – 1151, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze
ze dne 15. 11. 2010, č. j. 11 To 72/2010 – 1578) pro spáchání trestného činu nedovolená výroba
a držení omamných a psychotropních látek a jedů k nepodmíněnému trestu odnětí svobody
v trvání 7 let. Správní orgány měly dále za prokázané, že stěžovatel uzavřel v květnu 2005 účelový
sňatek s P. D.. Skutečnost, že v současnosti žije v manželství s V. T., na tento závěr nemá žádný
vliv, protože k obcházení zákona účelovým jednáním již došlo.
[15] Stěžovatel v žalobě závěry správních orgánů zpochybnil; zejména namítal, že samotné
odsouzení pro trestný čin neznamená, že narušil veřejný pořádek. Narušením veřejného pořádku
je jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení
některého ze základních zájmů společnosti. Narušení veřejného pořádku nelze ztotožnit
s jakýmkoliv protiprávním jednáním cizince.
[16] Jak vyplývá z rekapitulace odůvodnění napadeného rozsudku, městský soud se touto
žalobní argumentací vůbec nezabýval. Je třeba přisvědčit stěžovateli, že soud při posouzení
důvodnosti žaloby poněkud překvapivě vycházel z §87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců
a konstatoval, že podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu zde obsažené byly naplněny.
Stěžovatelovo povolení však bylo zrušeno z jiných důvodů, než těch, které jsou uvedeny v tomto
ustanovení.
[17] Nelze přitom stavět naroveň důvody pro zrušení povolení k trvalému pobytu obsažené
v §87l písm. a) a písm. e). Jak již soud v minulosti konstatoval, ne každé protiprávní jednání
cizince (byť by za ně byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody)
představuje narušení veřejného pořádku podle §87l písm. a) zákona o pobytu cizinců.
Při posuzování závažnosti jednání cizince a hrozby narušení veřejného pořádku je třeba
přihlédnout ke všem relevantním okolnostem. Mezi takové skutečnosti patří nejen charakter
a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu,
a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí
svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se po příchodu do České republiky
dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti (srov. např. rozsudky ze dne 18. 4. 2013,
č. j. 5 As 73/2011 – 146, č. 2882/2013 Sb. NSS, ze dne 14. 3. 2017, č. j. 5 Azs 274/2016 – 42,
či ze dne 14. 9. 2017, č. j. 1 Azs 173/2017 - 39). Stejně tak není možno, aby soud opřel
odůvodnění svého rozhodnutí o jiné důvody, než pro které bylo stěžovatelovo povolení zrušeno.
Jeho úkolem v řízení bylo posoudit na základě žalobních námitek naplnění jen a pouze
těch zákonných důvodů, které správní orgány zahrnuly do svých rozhodnutí.
[18] Rozsudek městského soudu je tedy nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Soud
se vůbec nevypořádal s podstatnou částí žalobní argumentace a neuvedl, proč stěžovatelovu
věc posuzoval podle jiného ustanovení než správní orgány.
[19] Vzhledem k tomu, že v řízení dosud nebyla přezkoumatelným způsobem zodpovězena
otázka, zda vůbec byly naplněny důvody pro zrušení povolení k trvalému pobytu, bylo
by předčasné věcně se zabývat otázkou, zda byla naplněna i další podmínky stanovená
pro možnost zrušení povolení k trvalému pobytu, tedy zda rozhodnutí o zrušení povolení bylo
přiměřené z hlediska zásahu do stěžovatelova rodinného života.
[20] Soud nicméně ve vztahu k této podmínce nad rámec nutného odůvodnění připomíná,
že v řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu je třeba více než v jiných řízeních pečlivě
zvažovat možný dopad rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života cizince.
Pro posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života, jejichž ochrana
je zaručena čl. 8 Úmluvy, stanovila judikatura (srov. rozsudek ze dne 5. 3. 2013,
č. j. 8 As 118/2012 – 45, a na něj navazující judikatura) následující demonstrativní kritéria:
(1) povahu a závažnost dotčeného veřejného zájmu (např. závažnost porušení veřejného pořádku
či trestného činu spáchaného cizincem); (2) délku pobytu cizince v hostitelském státě; (3) dobu,
jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince
v průběhu této doby; (4) stěžovatelovu rodinnou situaci (např. doba trvání manželství
a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru); (5) počet nezletilých dětí a jejich
věk; (6) rozsah, v jakém by byl soukromý a/nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv
na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky,
kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného
pobytového oprávnění); (7) rozsah a intenzitu vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy,
jazykové znalosti apod.); (8) imigrační historie dotčených osob (např. porušení imigračních
pravidel v minulosti); a (9) věk a zdravotní stav dotčeného cizince. Jednotlivá kritéria je nutné
posoudit ve vzájemné souvislosti a porovnat zájmy jednotlivce na pobytu v dané zemi
s opačnými zájmy státu.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto zrušil napadený rozsudek městského soudu a přikázal
mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), ve kterém bude soud vycházet z právního názoru
Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[22] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne v dalším řízení městský soud (§110
odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu