ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.374.2017:38
sp. zn. 1 Azs 374/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupeného
JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017,
č. j. OAM-955/ZA-ZA11-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2017, č. j. 53 Az 1/2017 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutí žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
ve smyslu §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce se u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného. Krajský soud nejprve rekapituloval, že žalobce je student a po studiu by chtěl
pracovat. Žádost o prodloužení pobytu podal o den později, tj. po vypršení zákonné lhůty. Soud
žalobu zamítl s tím, že legalizace pobytu není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
Bez ohledu na subjektivní přání žalobce dospěl krajský soud k závěru, že pouhá existence
rodinných vazeb v ČR nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatel po celou dobu řízení uváděl, že v minulosti disponoval platným povolením
k pobytu, které si však neprodloužil a následně mu bylo uloženo správní vyhoštění. Z tohoto
důvodu (tj. pro legalizaci svého pobytu) požádal o udělení mezinárodní ochrany. Na území ČR
má materiální i rodinné zázemí, řádně studuje, žije zde s otcem a družkou. Do vlasti se nemůže
vrátit, protože by se zpět do ČR již nedostal. K tomu stěžovatel namítal porušení §14a odst. 2
písm. d) zákona o azylu.
[4] Správní orgán i krajský soud měly řádně zhodnotit, že družka a otec žalobce pobývají
na území ČR, a to zejména s ohledem na namítaný článek 8 Úmluvy. Rovněž měly zohlednit
též celkovou dobu, po kterou stěžovatel žije v ČR, možnost stěžovatele legalizovat si svůj pobyt
na území ČR za tuto dobu, jakož i finanční situaci stěžovatele. Stěžovatel v této souvislosti
odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28
a ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71. V současné době nemá jakoukoli jinou možnost
legalizovat si svůj pobyt na území České republiky dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále zákon o pobytu cizinců).
[5] Žalovaný sice v průběhu řízení uvedl, že stěžovateli nic nebrání si legálně vyřídit pobytové
oprávnění dle zákona o pobytu cizinců. Měl by však v takovém případě odkázat, jakým způsobem
si může stěžovatel, či kdokoli jiný z Vietnamu, požádat o pobytové oprávnění, když je zcela
nemožné podat jakoukoli žádost o pobytové oprávnění z Vietnamu. Žadatel se nejdříve musí
registrovat v systému Visapoint, což je zcela nemožné, neboť systém je nefunkční.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření setrval na své dosavadní argumentaci a navrhl kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Možností udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života
se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71,
ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28, č. 2836/2013 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2010,
č. j. 9 Azs 3/2010, ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010.
[10] V rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, sice Nejvyšší správní soud
připustil, že již pouhá nutnost vycestování cizince z území České republiky pro něj může
představovat nepřiměřený zásah do jeho rodinného či soukromého života. Ve vztahu k možnému
porušení mezinárodních závazků České republiky a naplnění důvodů pro udělení doplňkové
ochrany se však bez přistoupení dalších okolností bude jednat o velmi výjimečný institut.
Žalovaný i krajský soud se touto otázkou zabývali dostatečně, současně zohlednili ekonomickou
a celkovou situaci na území Vietnamu. Ani Nejvyšší správní soud neshledal výjimečné důvody
pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu výše uvedené judikatury.
[11] Potřeba legalizace pobytu na území České republiky není zákonným důvodem
pro přiznání azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 – 69). Pokud stěžovatel hodlá setrvat na území České republiky, je třeba,
aby o to usiloval právě prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců, nikoli na základě
zákona o azylu, který je určen pro specifické případy, o jaký se zde nejedná.
[12] Nad rámec kasační soud (k namítané nefunkčnosti systému Visapoint) podotýká, že podle
Ministerstva zahraničních věcí mohou zájemci o víza a pobyty na území ČR podávat
od 24. 11. 2017 žádosti opět prostřednictvím e-mailu, telefonu nebo tzv. živé fronty
(popř. kombinací všech těchto možností v závislosti na specifických podmínkách daného
teritoria.
[13] Všechny stěžovatelem namítané otázky již byly řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu, a to bezrozporně; není zde ani důvod pro judikaturní odklon. Soud neshledal ani žádné
zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury,
či ve formě hrubého pochybení při výkladu či aplikaci hmotného nebo procesního práva. Kasační
stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a není tedy
důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
odmítl pro nepřijatelnost.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu