ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.396.2017:27
sp. zn. 1 Azs 396/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) K. H., b) nezl. M. H.
a c) R. G., zastoupených Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká
78/33, 170 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 936/3, 170 34
Praha 7, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 11. 2015, č. j. OAM-506/ZA-
ZA05-P16-2015 a č. j. OAM-508/ZA-ZA05-P16-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 Az 56/2015 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, LL. M., se u r č u j e
částkou 7.740 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutími ze dne 25. 11. 2015, č. j. OAM-506/ZA-ZA05-P16-2015
a č. j. OAM-508/ZA-ZA05-P16-2015, neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle §12
až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobci napadli v záhlaví specifikovaná rozhodnutí dvěma samostatnými žalobami, které
Městský soud v Praze podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), spojil ke společnému projednání a následně zamítl.
[3] Proti rozsudku podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost.
[4] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne
ji jako nepřijatelnou.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[6] Stěžovatelé k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti uvedli, že krajský soud
při hodnocení žaloby pochybil způsobem, který mohl mít dopad do jejich hmotněprávního
postavení, a to v otázce hodnocení výhrady svědomí a absencí úvah stran nezletilého stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud se zabýval důvody přijatelnosti kasační stížnosti a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť
dle jejich názoru zcela absentuje zhodnocení žalobních námitek ve vztahu k nezletilému
stěžovateli b) a stěžovatelce a).
[9] K této námitce Nejvyšší správní soud ověřil, že městský soud provedl přezkum
napadeného rozhodnutí tak, jak mu ukládá zákon a odůvodnil jej v souladu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75 či rozsudek ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 – 91).
Namítají-li stěžovatelé, že městský soud se nezabýval zhodnocením situace ve vztahu
k nezletilému stěžovateli b) a stěžovatelce a), je třeba uvést, že tito v žalobě žádné konkrétní
žalobní námitky týkající se přímo jejich osob netvrdili. Městský soud provádí dle §75 odst. 2
s. ř. s. přezkum v mezích vymezených žalobních bodů. Na námitky týkající se bezpečnostní
situace na Ukrajině, která se vztahuje ke všem třem stěžovatelům, městský soud dostatečně
reagoval. Jeho rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné.
[10] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali nesprávné právní posouzení věci jak žalovaným,
tak městským soudem, neboť stěžovatel c) splňuje podmínky pro udělení azylu dle §12 písm. b)
zákona o azylu z důvodu odmítání nástupu do armády pro výhradu svědomí. Stěžovatel
v azylovém řízení tvrdil, že se nechce účastnit války, která je nezákonná a které nerozumí.
[11] Touto otázkou se Nejvyšší správní soud při své rozhodovací činnosti také již dříve
zabýval. Výhrada svědomí není sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť
by jím mohla být až za situace, pokud by její uplatnění představovalo pro stěžovatele nebezpečí
pronásledování či vážné újmy (srov. např. usnesení ze dne 15. 6. 2016, č. j. 4 Azs 72/2016 - 29,
či rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49). Městský soud také správně odkázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 Azs 235/2016 - 36, jehož
závěry přímo dopadají na nyní posuzovaný případ: „[v] pohovoru o žádosti (stěžovatel) pouze uvedl,
že má strach z bojů a nechce zabíjet lidi. Přirozeně se pak žalovaný nezabýval otázkou výhrady svědomí a nebylo
ani jeho povinností zjišťovat, zda stěžovatel náhodou takovou výhradu nemá. Pouhá averze k vojenské službě
nebo strach o život samy o sobě nemůžou zakládat azylově relevantní důvod (viz rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 19. 8. 1994, č. j. 6 A 509/94 - 27). Ostatně stěžovatel ve svém tvrzení o nevoli zabíjet lidi
v rozporu se svým svědomím zůstává po celou dobu, a to i v řízení před NSS, velice obecný; neuvedl blíže, jaké
konkrétní myšlenky zastává, jaké má jeho přesvědčení povahu a zejména zda jej aktivně projevil.“
[12] Ve vztahu ke stěžovateli c) poukazují stěžovatelé též na nesprávné vyhodnocení důvodů
pro neudělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
[13] Doplňkovou ochranu je možné udělit dle §14a odst. 1 zákona o azylu v případě,
že cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, by při vrácení do země, jejímž je státním
občanem, hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Stěžovatel c) jak v žalobě, tak v kasační
stížnosti napadá nesprávné posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany jen velmi
obecně. Je pravdou, že není povinností stěžovatele podřadit svoje obavy pod jednotlivá zákonná
ustanovení, je však třeba, aby uvedl relevantní skutková tvrzení, na jejichž základě se domnívá,
že mu má být udělen azyl, respektive doplňková ochrana. Jen tato tvrzení pak správní orgán
posuzuje, není totiž jeho povinností za stěžovatele „domýšlet“ další důvody pro udělení azylu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42,
či usnesení ze dne 25. 1. 2011, č. j. 5 Azs 6/2010 – 107).
[14] Jakým způsobem je třeba interpretovat podmínky pro udělení doplňkové ochrany
ve smyslu §14 odst. 2, bylo Nejvyšším správním soudem již mnohokrát judikováno (srov. např.
rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 či rozsudek ze dne 23. 4. 2015,
č. j. 3 Azs 28/2015 – 24). S tvrzeními stěžovatelů ohledně obav z možnosti povolání stěžovatele
c) do armády i ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině, se jak žalovaný, tak městský soud
dostatečně vypořádali i ve vztahu k možnému udělení doplňkové ochrany. Situace stěžovatelů
zároveň nepřináší žádnou novou otázku, která by výše nastíněnou judikaturou nebyla již řešena.
[15] Nejvyšší správní soud tak v dané věci uzavírá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu, od níž nebylo jakéhokoliv důvodu se odchylovat,
poskytuje dostatečnou odpověď na tvrzení stěžovatelů uvedená v kasační stížnosti. Žalovaný
i městský soud při hodnocení azylového příběhu stěžovatelů postupovali v souladu s touto
judikaturou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání.
[16] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatelů odmítl jako
nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[18] V řízení před krajským soudem byl stěžovatelům usneseními ze dne 1. 3. 2016,
č. j. 4 Az 57/2015 - 18, a 4. 3. 2016, č. j. 4 Az 56/2015 - 18 ustanoven zástupcem
Mgr. et Bc. Filip Schmidt, LL.M., advokát. Dle §35 odst. 9 in fine s. ř. s. zastupuje ustanovený
zástupce, je-li jím advokát, účastníka i v řízení o kasační stížnosti. Hotové výdaje a odměnu
za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.).
[19] Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi odměnu za jeden úkon právní služby (podání
kasační stížnosti včetně jejího doplnění) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V souladu
s ustanovením §7 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí běžně odměna za každý z těchto
úkonů 3.100 Kč. Protože se však jednalo o společné úkony při zastupování tří osob, náleží
advokátovi ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou nebo
obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tedy odměna ve výši 2.480 Kč
za jeden úkon a jednu zastupovanou osobu), a náhrada hotových výdajů zástupce ve výši 300 Kč
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanoveného zástupce činí částku ve výši
7.740 Kč, jež mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu