ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.426.2017:26
sp. zn. 1 Azs 426/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní žalobce: S. S., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 5. 2017, č. j. OAM-949/ZA-ZA02-P07-ODMO-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2017, č. j.
22 Az 3/2017 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 22 Az 3/2017 - 41,
k žalobě podané žalobcem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2017, č. j.
OAM-949/ZA-ZA02-P07-ODMO-2015. Tímto rozhodnutím žalovaný odňal žalobci
mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany, neboť vyhodnotil, že se změnila bezpečností
situace v zemi původu žalobce, Afghánistánu, konkrétně v oblasti kolem Kábulu, odkud žalobce
pochází. Doplňková ochrana byla žalobci udělena rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2016,
č. j. OAM-949/ZA-ZA02-K03-2015, na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí
(dále jen „rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany“), tj. od 3. 6. 2016 do 3. 6. 2018.
[2] Krajský soud shledal, že závěry žalovaného nemají oporu v nashromážděných
podkladech, neboť není zřejmé, na základě čeho dovodil, že se bezpečnostní situace
v Afghánistánu natolik zlepšila, že již není v případě žalobce důvodem pro udělení doplňkové
ochrany. Dle krajského soudu je skutkový stav předložený žalovaným značně zkreslený a nemá
oporu ve správním spise. Krajský soud uvedl, že nemínil tvrdit, že by bylo jednoznačně
prokázáno, že v případě žalobce neexistují důvody pro odnětí doplňkové ochrany. Zdůraznil
však, že bylo povinností žalovaného náležitě vyhodnotit uváděné skutečnosti v pravdivém
kontextu ve spise založených zpráv o situaci v zemi původu, a v případě potřeby rovněž doplnit
dokazování o další zdroje tak, aby byl skutkový stav zjištěn takovým způsobem, aby o něm
nepanovaly důvodné pochybnosti. Žalovaný tedy dle krajského soudu neučinil vše nezbytné
pro to, aby byl v souladu s §3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a jeho závěry nemají potřebnou oporu ve spise ve smyslu §76 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost,
ve které především namítá, že z informací, které obstaral, jednoznačně vyplývá, že v době
od udělení doplňkové ochrany žalobci došlo v Afghánistánu k podstatnému vývoji událostí,
v důsledku něhož již civilní osoby nejsou nevyhnutelně ohroženy na své bezpečnosti. Stěžovatel
tak dospěl k závěru, že v případě žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla udělena
doplňková ochrana, a v případě jeho návratu do vlasti mu již nehrozí nebezpečí vážné újmy
dle §14a zákona o azylu. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že obstaral dostatek informací
o Afghánistánu, včetně oblasti kolem hlavního města Kábulu, kde se žalobce naposledy zdržoval.
Stěžovatel dále nesouhlasí s hodnocením soudu, že by použité informace o Afghánistánu byly
zastaralé nebo neaktuální. Následně stěžovatel uvádí, že videa na flashdisku předloženém
žalobcem se netýkala přímo žalobce, proto je stěžovatel nepoužil jako podklad
pro své rozhodnutí.
[4] Stěžovatel zdůrazňuje, že bezpečnostní incidenty se v Afghánistánu uskutečňují již pouze
na dílčích a omezených místech a v oblastech, které nejsou pod plnou kontrolou centrální
afghánské vlády, nejedná se tudíž již o násilí, které by postihovalo celé území Afghánistánu
jako v době, kdy byla dotyčnému doplňková ochrana udělena. Právě oblast v okolí Kábulu,
odkud žalobce pochází, patří v současné době k nejbezpečnějším oblastem v celém Afghánistánu.
[5] Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nezákonný a nepřezkoumatelný. Domnívá
se, že jeho kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť
se v daném případě jedná o právní otázku, která je již dostatečně řešena judikaturou Nejvyššího
správního soudu a napadený rozsudek je s touto judikaturou v rozporu. Dle názoru stěžovatele
je naplněna i další podmínka přijatelnosti kasační stížnosti, neboť krajský soud pochybil
při výkladu hmotného práva.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne
ji jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu
vlastních zájmů, uvedl, že jeho kasační stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť
se v daném případě jedná o právní otázku, která je již dostatečně řešena judikaturou Nejvyššího
správního soudu, a napadený rozsudek krajského soudu je s touto judikaturou v rozporu.
Stěžovatel se dále domnívá, že v napadeném rozhodnutí je zásadní pochybení, které může
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neboť krajský soud pochybil při výkladu
hmotného práva. Stěžovatel však tyto výtky nijak blíže nekonkretizoval.
[9] V nyní posuzované věci je klíčovou otázkou to, zda závěry žalovaného mají oporu
v nashromážděných podkladech, konkrétně to, zda je z podkladů zřejmé, že se bezpečnostní
situace v Afghánistánu natolik zlepšila, že již není v případě žalobce důvodem pro udělení
doplňkové ochrany. Nejvyšší správní soud shledává, že tato otázka je otázkou čistě skutkovou,
z výše uvedených typových případů, ve kterých je kasační stížnosti přijatelná, tak připadá v úvahu
pouze případ (4), tj. zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí krajského soudu, které mohlo
mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[10] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je „správní orgán povinen k tvrzením uvedeným
v řízení o mezinárodní ochraně zajistit maximální možné množství důkazů a obstarat dostatečně přesné, aktuální
a důvěryhodné informace o zemi původu žadatele“ (srov. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j.
1 Azs 214/2016 - 32, rozsudek ze dne 25. 11. 2017, č. j. 2 Azs 283/2017 - 30, či usnesení ze dne
20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48).
Z konstantní judikatury dále vyplývá, že správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu
možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu
řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41).
[11] V posuzované věci krajský soud nepochybil, když vyhodnotil, že závěry žalovaného,
že se v oblasti kolem Kábulu, odkud stěžovatel pochází, zlepšila bezpečnostní situace natolik,
že již přestala být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, nemají oporu v nashromážděných
podkladech. Krajský soud rovněž nepochybil, jestliže usoudil i na částečnou nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného, pokud se nijak nevypořádal a neprovedl důkazy předložené žalobcem
k atentátům, které se měly v době od 23. 7. 2016 – 11. 1. 2017 v Kábulu uskutečnit. Žalovaný
tedy výše předestřeným povinnostem nedostál, a krajský soud toto pochybení žalovaného
ve svém rozsudku správně vyhodnotil.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu