ECLI:CZ:NSS:2018:10.ADS.11.2018:50
sp. zn. 10 Ads 11/2018 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. K., zast. Mgr. Vlastimilem
Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 2, Děčín, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2017,
čj. 75 Ad 25/2016-29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce požádal dne 13. 7. 2015 ministryni práce a sociálních věcí o odstranění tvrdosti
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Tvrdost zákona se podle žalobce projevila
tím, že mu byl od 1. 1. 2012 přiznán starobní důchod, do jehož výpočtu nebyla promítnuta doba
péče o žalobcova tchána od 1. 4. 2006 do 30. 9. 2006 jako doba vyloučená.
Rovněž mu do vyměřovacího základu nebyla zahrnuta částka vyplývající z dobrovolného
důchodového pojištění, které v tomto období platil. Platbou chtěl předejít tomu,
aby se mu vyloučené doby, které u něj celkově přesahovaly 1825 dní, omezily na jednu polovinu
(§16 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění ve znění v roce 2006), což by se negativně projevilo
ve výši jeho starobního důchodu. Zákonem č. 152/2007 Sb. však bylo omezení vyloučených
dob zrušeno. Žalobci tak podle jeho slov zpětně odpadl důvod, kvůli kterému dobrovolné
pojistné platil. Doba dobrovolného pojištění se v žalobcově případě kryla s dobou péče o osobu
blízkou, která se ale v takovém případě nepovažuje za dobu vyloučenou. Česká správa sociálního
zabezpečení proto vyměřila žalobci důchod nižší, než kdyby dobrovolné pojistné neplatil.
[2] Žalobce využil různé opravné prostředky, kterými se snažil domoci toho, aby se doba
jeho péče o osobu blízkou považovala za dobu vyloučenou a aby mu bylo vráceno pojistné.
Jak však již krajský soud i NSS konstatovaly v dřívějších rozhodnutích v žalobcově věci,
pro žádný z těchto postupů neexistoval zákonný podklad. Ministryně práce a sociálních věcí
nakonec dne 24. 3. 2016 částečně vyhověla žalobcově žádosti o odstranění tvrdosti zákona.
Shledala tvrdost v tom, že v důsledku §16 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění nebyla doba
péče o osobu blízkou žalobci hodnocena jako doba vyloučená. Proto rozhodla, že s účinností
od 1. 12. 2015 se pro účely výpočtu procentní výměry starobního důchodu započte žalobci
období od 1. 4. 2006 do 30. 9. 2006 jako doba vyloučená. Na zhodnocení vyměřovacího základu,
který žalobce získal za totéž období dobrovolnou účastí na důchodovém pojištění,
však ministryně odstranění tvrdosti nevztáhla.
[3] Žalovaná promítla rozhodnutí ministryně do svého rozhodnutí ze dne 4. 5. 2016
a s účinností od 1. 12. 2015 přiznala žalobci vyšší starobní důchod. Žalobce podal proti tomuto
rozhodnutí námitky, protože nadále nesouhlasil s tím, že nebyl zhodnocen vyměřovací základ
z dobrovolného pojištění a že mu byl důchod zvýšen až od 1. 12. 2015. Tyto námitky žalovaná
zamítla rozhodnutím ze dne 1. 8. 2016. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu,
kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 4. 12. 2017. Souhlasil s tím, že žalovaná ve svém
rozhodnutí o zvýšení důchodu postupovala v souladu s rozhodnutím ministryně o odstranění
tvrdosti; toto rozhodnutí přitom soud nemůže přezkoumávat (§106 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel
nesouhlasí s tím, že mu nebyl hodnocen vyměřovací základ za dobu účasti na dobrovolném
důchodovém pojištění. Rozhodování krajského soudu je podle něj nekonzistentní,
jelikož ve svém dřívějším rozsudku krajský soud s touto částkou ve vyměřovacích základech
počítal. Stěžovatel označil rozsudek krajského soudu za nepřesvědčivý. Soud mu totiž navrhl,
aby požádal o odstranění tvrdosti spočívající ve vrácení dobrovolně zaplaceného pojistného,
přestože stěžovatel tento krok již učinil a nebylo mu vyhověno. Dále stěžovatel namítá,
že se krajský soud nevypořádal s žalobní námitkou, podle níž neměla být tvrdost zákona
odstraněna s účinností až od 1. 12. 2015.
[5] Žalovaná ke kasační stížnosti uvedla, že její přezkum v rámci řízení o námitkách
je omezen pouze na to, zda bylo rozhodnutí ministryně správně provedeno. Jelikož žalovaná
shledala soulad mezi rozhodnutím o zvýšení starobního důchodu a rozhodnutím ministryně,
kterým byla částečně odstraněna tvrdost zákona o důchodovém pojištění, považuje svůj postup
za zákonný.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem právního posouzení NSS je otázka, zda může být rozhodnutí ministryně
o odstranění tvrdosti zákona předmětem soudního přezkumu a zda žalovaná pochybila,
když nevyhověla stěžovatelově námitce, podle níž měl být hodnocen také jeho vyměřovací základ
vyplývající z dobrovolné účasti na důchodovém pojištění.
[8] Podle §4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení může ministr práce
a sociálních věcí odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení.
Ministr může podle §106 odst. 1 téhož zákona odstranit tvrdost předpisů o sociálním zabezpečení
na základě písemné a odůvodněné žádosti občana, v jehož prospěch má být tvrdost odstraněna. Podle druhého
odstavce tohoto ustanovení jsou rozhodnutí o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vyloučena
ze soudního přezkumu. Z §56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění pak plyne,
že se důchod zvýší, pokud se zjistí, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok
na jeho výplatu.
[9] Ministryně posoudila stěžovatelovu žádost o odstranění tvrdosti zákona o důchodovém
pojištění a shledala tvrdost zákona v tom, že mu nebyla hodnocena doba péče o osobu blízkou
jako doba vyloučená. Svým rozhodnutím tuto tvrdost odstranila a žalovaná jej promítla
do rozhodnutí, kterým přiznala stěžovateli vyšší důchod. V souladu se zákonem totiž posoudila
závěry rozhodnutí o odstranění tvrdosti jako změnu skutečností rozhodných pro výši důchodu.
Jelikož je rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákonem výslovně vyloučeno ze soudního přezkumu,
lze přezkoumávat pouze to, jestli žalovaná prostřednictvím svého rozhodování provedla
odstranění tvrdosti v souladu s rozhodnutím ministryně.
[10] NSS konstatuje, že krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalované v rámci zákonných
mezí a své rozhodnutí odůvodnil. Jedinou stěžovatelovou námitkou týkající se pravidel procesu
před žalovanou je, že žalovaná neseznámila ministryni práce a sociálních věcí s námitkami vůči
způsobu, jakým provedla odstranění tvrdosti. Krajský soud se s touto námitkou však
srozumitelně vypořádal poukazem na to, že zákon neukládá povinnost seznámit ministryni
s námitkami směřujícími proti rozhodnutí žalované. Zákon totiž nepřipouští žádné námitky
ani proti samotnému rozhodnutí o odstranění tvrdosti. Tím spíše není namístě konfrontovat
ministryni s námitkami, které směřují proti jinému (navazujícímu) rozhodnutí. Nutno dodat,
že stěžovatel v žalobě ani v kasační stížnosti nenamítá, že žalovaná nesprávně zakomponovala
do svého rozhodnutí závěry o odstranění tvrdosti. Stěžovatel krajskému soudu vytýká,
že se věcně nezabýval způsobem, jakým byla tvrdost odstraněna, ani tím, zda sama ministryně
při svém rozhodování nepochybila. Jak ale krajský soud uvedl, otázku věcné správnosti
rozhodnutí o odstranění tvrdosti mu nepřísluší posuzovat.
[11] Tuto výluku ze soudního přezkumu potvrdil NSS již dříve v rozsudku
ze dne 20. 11. 2008, čj. 6 Ads 35/2008-37. Z tohoto rozsudku vyplývá, že odstranění tvrdosti
představuje nenárokový institut, který spočívá v subjektivním posouzení nepřiměřených dopadů
předpisů o sociálním zabezpečení na konkrétní situaci účastníka. Stěžovatel jistě může vnímat
to, že rozhodnutí o odstranění tvrdosti nelze podrobit přezkumu, jako nedostatečnou ochranu
před omyly státních úředníků, a tyto jeho pocity jsou lidsky pochopitelné. Před takovými omyly
však stěžovatele chrání jiná ustanovení zákona, která upravují podmínky vzniku nároku na dávku
důchodového pojištění. Tato ustanovení spadají do množiny právních norem vymezujících podle
čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod rozsah základních sociálních práv zahrnutých
v čl. 30 odst. 1 Listiny. Jejich prostřednictvím a díky možnosti přezkumu rozhodnutí,
která byla vydána na základě těchto ustanovení, je zaručena ochrana stěžovatelovým základním
sociálním právům. Institut odstranění tvrdosti při uplatňování sociálního zabezpečení
však nepředstavuje právo chráněné čl. 30 odst. 1 Listiny, a proto není ani pod zárukou práva na soudní ochranu
ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny (srov. citovaný rozsudek). Tato stěžovatelova námitka tedy není
důvodná.
[12] Stěžovatel také krajskému soudu vytkl poznámku, podle níž by se mohl cestou žádosti
o odstranění tvrdosti pokusit o to, aby mu bylo vráceno pojistné, které dobrovolně zaplatil v roce
2006. V kasační stížnosti zdůraznil, že už takovou žádost v roce 2012 marně podal, a připojil
i reakci Ministerstva práce a sociálních věcí na ni. NSS však připomíná, že krajskému soudu
nebyla tato skutečnost známa, protože žádost ani odpověď ministerstva na ni nejsou součástí
správního spisu. Především ale – ať už byla tato poznámka krajského soudu vhodná,
nebo ne - to nic nemění na zákonnosti jeho rozsudku a na správnosti úvahy, podle níž soudu
nepřísluší přezkoumávat „správnost“ rozhodnutí o odstranění tvrdosti (zde konkrétně
to, zda ministryně vyšla stěžovateli vstříc zcela, nebo jen částečně).
[13] Další námitky týkající se dřívějších rozhodnutí soudů (věc 75 Ad 24/2013 krajského
soudu a věc 10 Ads 250/2014 Nejvyššího správního soudu) nejsou opodstatněné,
protože nesouvisí s předmětem tohoto kasačního řízení. Otázka, kterou krajský soud řešil ještě
před rozhodnutím o odstranění tvrdosti, totiž zda byla do vyměřovacího základu právem
zahrnuta částka vzešlá z dobrovolného důchodového pojištění, nemá žádný význam
pro posuzování toho, zda žalovaná nově přiznala stěžovateli důchod v souladu s rozhodnutím
o odstranění tvrdosti. V dřívějších řízeních totiž soudy zjistily, že žalovaná nehodnotila spornou
dobu šesti měsíců péče o tchána v roce 2006 jako dobu vyloučenou, ale naopak přihlédla k tomu,
že si stěžovatel v této době dobrovolně platil pojistné, a takto zaplacené částky zahrnula
do vyměřovacího základu. Tento postup byl postupem zákonným, a proto byla stěžovatelova
tehdejší žaloba i kasační stížnost zamítnuta. Zároveň šlo o postup vůči stěžovateli příliš tvrdý
(protože v důsledku dobrovolné platby pojistného mu byl vyměřen důchod nižší, než kdyby
se na onu dobu šesti měsíců pohlíželo jako na dobu vyloučenou). Jedinou cestou k nápravě
byla žádost o odstranění tvrdosti, se kterou poté stěžovatel uspěl, i když jen částečně. Jeho situace
je nyní lepší než v době před podáním žádosti, i když stále ne taková, jak by si stěžovatel
sám představoval. Rozhodně ale – byť NSS chápe stěžovatelovo zklamání nad tím, že se úprava
důchodového pojištění časem změnila v jeho neprospěch – nejde o situaci nezákonnou, a soudy
zde už tak nemohou stěžovateli nijak vyhovět.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Napadené závěry krajského soudu jsou správné, proto NSS kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu