ECLI:CZ:NSS:2018:10.ADS.243.2018:37
sp. zn. 10 Ads 243/2018 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2017, čj. MPSV-2017/238812-923, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, čj. 19 Ad
47/2017-74,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, čj. 19 Ad 47/2017-74,
se ruší.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí
žalovaného, které je uvedeno v záhlaví. Žalovaný jím potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České
republiky, kterým úřad stěžovatelce nepřiznal příspěvek na bydlení. Současně se žalobou požádala
stěžovatelka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský
soud v usnesení ze dne 3. 1. 2018 přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, návrh
na ustanovení zástupce však zamítl, neboť neshledal splnění zákonných podmínek ve smyslu
§35 odst. 9 s. ř. s. Stěžovatelčina žaloba totiž obsahovala veškeré formální i materiální náležitosti,
z jejího obsahu je zjevná dobrá orientace jak v hmotněprávních, tak v procesních předpisech,
soudu je nadto z úřední činnosti známo, že stěžovatelka podává žaloby v obdobných věcech
pravidelně. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou NSS zamítl
rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, čj. 9 As 26/2018-16, neboť se ztotožnil se závěrem krajského
soudu, že nebylo nezbytně třeba ustanovovat stěžovatelce pro hájení jejích práv zástupce z řad
advokátů.
[2] Stěžovatelka následně podala u krajského soudu další žádost o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud pak řízení o této další stěžovatelčině žádosti
zastavil napadeným usnesením.
[3] Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které opětovně
líčila důvody, pro které splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[4] NSS přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
i z hlediska vad, ke kterým musí přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že usnesení
je nutné zrušit, neboť zde chyběly podmínky řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[5] Krajský soud již jednou rozhodl o stěžovatelčině žádosti o ustanovení advokáta a NSS
jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka však o ustanovení advokáta požádala znovu,
ačkoli se její poměry nijak nezměnily. V takovém případě již ale krajský soud o žádosti
o ustanovení advokáta samostatně nerozhoduje (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2011,
čj. 8 As 65/2010-106, bod 10).
[6] Krajský soud neměl ke stěžovatelčině opakované žádosti o ustanovení zástupce přihlížet
(nemohl tedy o žádosti vést řízení, které by bylo možné – ať už jakkoliv – ukončit).
NSS proto zrušil napadené usnesení přiměřeně podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.,
neboť logicky již není třeba věc vracet krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu