ECLI:CZ:NSS:2018:10.ADS.98.2018:47
sp. zn. 10 Ads 98/2018 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. G., zast. Mgr. Michaelou
Květenskou, advokátkou se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Sokolovská 855/25, Praha 9, proti rozhodnutí žalované ze
dne 5. 1. 2016, čj. X, sp. zn. OSVC/PV/427/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018, čj. 45 A 23/2016-71,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018, čj. 45 A 23/2016-71, se ruší.
II. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2016, čj. 42000/013559/15/010/HS,
sp. zn. OSVC/PV/427/15, se ruší a věc se v rací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná je p ov in n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě
a řízení o kasační stížnosti částku 16 500 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám Mgr. Michaely Květenské, advokátky.
Odůvodnění:
[1] Platebním výměrem ze dne 23. 10. 2015 Okresní správa sociálního zabezpečení Příbram
(dále jen „správní orgán I. stupně“) uložila žalobkyni jako osobě samostatně výdělečně činné
podle §104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnost
uhradit doplatky na pojistném za období 2007 až 2009 a 2012 až 2014 a penále z doplatků
na pojistném a ze záloh na pojistné za období 2005 až 2014, v celkové výši 169 671 Kč.
Žalobkyně proti platebnímu výměru podala odvolání, v němž argumentovala zejm. nesprávným
postupem Okresní správy sociálního zabezpečení Praha 5 (dále jen „OSSZ Praha 5“),
která byla místně příslušná pro řešení pojistného žalobkyně až do roku 2012 a podle jejíchž
pokynů žalobkyně postupovala. Žalovaná odvolání zamítla a platební výměr potvrdila.
Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila žalobou, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nesouhlasí s tím , jak se krajský soud
vypořádal s její námitkou o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Dále nesouhlasí
se zaúčtováním jednotlivých částek podle §22a odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném
na sociální zabezpečení“), jež v minulosti zaplatila. Nad rámec žalobních námitek uvádí,
že takový postup je v rozporu s §22a odst. 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení.
Namítá, že krajský soud svým výkladem „postuloval a legalizoval institut obnovení dluhu, který zanikl
splněním“. V této souvislosti vytýká krajskému soudu, že neprovedl ani nehodnotil navržený důkaz
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2017, čj. 55 E 106/2006-15,
jímž bylo zastaveno exekuční řízení vedené proti stěžovatelce z titulu platebního výměru
č. 287/2005. Namítá, že měl usnesení reflektovat v otázce zaúčtování stěžovatelkou provedených
plateb, a zdůrazňuje z něj pasáž, podle které je mezi účastníky nesporné, že vymáhaná částka
byla uhrazena a kdy k této úhradě došlo. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za prokázaný,
proto nemá oporu ve spisové dokumentaci. Konečně opakovaně vytýká nezákonnost postupu
žalované a nesrovnalosti ve spisové dokumentaci. Krajský soud navzdory konstatovanému
pochybení žalované tuto skutečnost nevzal v potaz.
[3] Žalovaná má za to, že dlužné pojistné i penále bylo stěžovatelce stanoveno a uloženo
k úhradě platebním výměrem v souladu s platnými právními předpisy, a námitky stěžovatelky
tak nejsou důvodné. Žádosti stěžovatelky o snížení vyměřovacího základu pro stanovení záloh
na pojistné nebylo vyhověno z důvodu nesplnění zákonných podmínek.
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Stěžovatelka především nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal
se žalobní námitkou o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Krajský soud k tomu v bodě
18 uvedl:
„Byť žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí výslovně nehodnotila postup PSSZ Praha 5 v letech 2005
- 2012, implicitně z jejího rozhodnutí vyplývá, že jej pro vyměření pojistného a penále v případě žalobkyně
nepovažuje za relevantní. Napadené rozhodnutí z těchto důvodů není nepřezkoumatelné.
Ostatně již v rozhodnutí ze dne 14. 8. 2014, které předcházelo žalobou napadenému rozhodnutí
(byl jím zrušen platební výměr č. 147/2014 ze dne 18. 6. 2014 a věc byla OSSZ Příbram vrácena k dalšímu
řízení, načež ta vydala platební výměr č. 910/2015, který byl v odvolacím řízení přezkoumán žalobou
napadeným rozhodnutím) žalovaná výslovně uvedla, že ze strany PSSZ Praha 5 došlo k pochybení,
pokud z její strany nebyla žalobkyně pravdivě informována o povinnosti být zaregistrována jako osoba
samostatně výdělečně činná po celou dobu od roku 1996 a pokud žalobkyně nebyla informována o výši
dlužného pojistného a penále. Bylo by jistě vhodnější, aby k opakovaným odvolacím námitkám žalovaná
toto stanovisko zopakovala, nicméně pokud tak neučinila, nelze s ohledem na shora rekapitulovaný obsah
žalobou napadeného rozhodnutí, ze kterého je jednoznačné, že předchozí postup PSSZ Praha 5 považuje
žalovaná ve vztahu k vyměřenému pojistnému a penále za irelevantní, považovat toto rozhodnutí
za nepřezkoumatelné“.
[6] S tímto závěrem krajského soudu se však NSS ztotožnit nemůže. Argumentace ohledně
pochybení pracovníků OSSZ Praha 5 představovala klíčovou část argumentace stěžovatelky
v odvolání. Nelze připustit, aby tuto klíčovou část právní argumentace žalovaná „vymlčela“
a správní soud následně absenci jakéhokoliv odůvodnění správního rozhodnutí napravoval
až v odůvodnění rozsudku (podobně viz rozsudek ze dne 10. 9. 2013, čj. 9 As 87/2011-70).
V dané věci totiž není po právní stránce sporný vznik samotného dluhu na pojistném.
Klíčovou otázkou se jeví, zda již v samotném vyměřovacím řízení neměly správní orgány
přihlédnout k důvodu, proč vlastně stěžovatelka zvolila nyní sporný postup. Zdá se totiž,
a připouští to jak krajský soud, tak i v některých souvisejících rozhodnutích samotná žalovaná,
že tento dluh vznikl mj. v důsledku dysfunkce v činnosti OSSZ Praha 5, která byla až do roku
2012 místně příslušná k řešení otázek pojistného stěžovatelky. Povaha těchto pochybení však
zůstává NSS skryta, neboť i odůvodnění krajského soudu je v tomto rozsahu poněkud pythické.
[7] Deficity odůvodnění žalované se pak přenášejí i do odůvodnění rozsudku krajského
soudu, dle něhož by důvody neplacení měly být zhodnoceny v případné žádosti o prominutí
penále podle §104ch zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
nikoliv však již v rámci samotného vyměřovacího řízení. Tento závěr však krajský soud
v podstatě formuluje jako zjevenou pravdu, aniž by jej jakkoliv odůvodnil. To v kombinaci
s naprostým mlčením žalované (k výslovné a klíčové odvolací námitce) dále zvyšuje závažnost
nepřezkoumatelnosti ve vztahu ke klíčové argumentaci stěžovatelky. Nemůže být rolí NSS,
aby v podstatě jako první tuto otázku po právní stránce analyzoval.
[8] NSS dále nad rámec nezbytného upozorňuje, že shledal důvodnou též výtku vůči postupu
krajského soudu, který neprovedl navržený důkaz usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5
ani se k tomuto důkazu nijak dále nevyjádřil. Tím krajský soud založil pochybení spočívající
v tzv. „opomenutém důkazu“. „Právu na spravedlivý proces totiž odpovídá povinnost soudu nejen
o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí
vyložit proč, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním
závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých
skutkových zjištění je nepřevzal […]; jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami,
spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými
v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod.“ Tzv. opomenuté
důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy,
jimiž se soud nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí,
ale současně též jeho protiústavnost [takto již nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94
(N 10/3 SbNU 51)].
[9] NSS uzavírá, že nepřezkoumatelností trpí již samotné rozhodnutí žalované. Proto NSS
napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. S ohledem na důvody zrušení rozsudku
zrušil také žalobou napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení [§110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.]. V něm bude žalovaná postupovat
podle závazného právního názoru vysloveného v tomto rozsudku [§110 odst. 2 písm. a)
ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.]. Především tedy opětovně vypořádá všechny odvolací námitky
a navíc detailně vysvětlí povahu pochybení OSSZ Praha 5 ve vztahu ke stěžovatelce.
Dále pak znovu zváží, zda s ohledem na povahu těchto pochybení mohou mít tato pochybení
nějaký právní dopad již pro řízení vyměřovací, zejména ve vztahu k vyměření penále. Své závěry
žalovaná pečlivě vysvětlí.
[10] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. rozhodne NSS v případě, že zruší podle
§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalované, o nákladech řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovatelka měla ve věci úspěch, podle §60 odst. 1
s. ř. s. jí tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, který ve věci úspěch neměla,
toto právo nemá.
[11] V řízení o žalobě představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek
ve výši 4 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokátky. Podle §35 odst. 2 s. ř. s.
se pro určení výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem
za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, replika, nahlížení do spisu), tedy částku
4 000 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 1 200 Kč (4 x 300 Kč
dle §13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady řízení před krajským soudem částku
9 200 Kč.
[12] V řízení o kasační stížnosti představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek
ve výši 6 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokátky. Odměna náleží celkem za jeden
úkon právní služby (podání kasační stížnosti), tedy 1 000 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává
z paušální částky 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady stěžovatele
v řízení před NSS částku 7 300 Kč.
[13] Žalovaná je tedy povinna stěžovatelce k rukám její zástupkyně uhradit do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů soudních řízení ve výši 16 500 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu