ECLI:CZ:NSS:2018:10.AFS.111.2017:37
sp. zn. 10 Afs 111/2017 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobce: JUDr. Jiří Švihla, se sídlem
Lannova tř. 16/13, České Budějovice, insolvenční správce dlužníka Tabák Plus, spol. s r. o.,
se sídlem Nové sady 606/40, Brno, zast. JUDr. Monikou Novotnou, se sídlem Platnéřská 191/2,
Praha 1, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 11. 2015, čj. 246699/15/4230-22792-
704691, čj. 246792/15/4230-22792-704691, čj. 246797/15/4230-22792-704691,
čj. 246819/15/4230-22792-704691, čj. 246852/15/4230-22792-704691, čj. 246861/15/4230-
22792-704691, čj. 246864/15/4230-22792-704691, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2017, čj. 51 Af 14/2016-79,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2017, č. j. 51 Af 14/2016 – 79,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí věci
[1] Stěžovatel se v řízení před krajským soudem domáhal zrušení sedmi dodatečných
platebních výměrů žalovaného, kterými mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období duben – říjen 2011. Krajský soud jeho žalobu odmítl, neboť podle jeho názoru
nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem.
[2] V projednávané věci stěžovatel podal proti platebním výměrům odvolání, řízení o něm
však bylo zastaveno podle §243 odst. 2 daňového řádu po ukončení přezkumného jednání,
na kterém byly projednány pohledávky žalovaného založené napadenými platebními výběry.
Platební výměry v souladu s §243 odst. 2 daňového řádu nabyly právní moci. Podle krajského
soudu se stěžovatel tím, že daňové pohledávky žalovaného nechal přezkoumat v insolvenčním
řízení, připravil o možnost soudního přezkumu ve správním soudnictví. S důsledkem zastavení
odvolacího daňového řízení musel počítat. Podmínkou přípustnosti žaloby podle §68 písm. a)
s. ř. s. je vyčerpání řádných opravných prostředků, tím je nutno rozumět proběhnutí celého řízení
o opravném prostředku završeného vydáním rozhodnutí. Pokud odvolací řízení bylo ex lege
zastaveno, aniž by proběhl meritorní odvolací přezkum, není splněna výše citovaná podmínka
přípustnosti podání žaloby ve správním soudnictví.
[3] Stěžovatel se proti usnesení krajského soudu brání kasační stížností, ve které namítá,
že mu bylo upřeno právo na soudní ochranu. V situaci nastolené krajským soudem nemá
možnost přezkumu pravomocných rozhodnutí správního orgánu, insolvenční soud nemůže
v řízení o incidenčním sporu nahradit přezkum zákonnosti dodatečných platebních výměrů.
V rámci incidenčního sporu soud nemá možnost sporné rozhodnutí zrušit a věc vrátit správci
daně k novému rozhodnutí se závazným právním názorem pro další řízení. Dále upozorňuje
na to, že poměr speciality mezi insolvenčním zákonem a daňovým řádem nelze vykládat tak,
že by přezkoumání pohledávek z nepravomocných rozhodnutí správce daně znamenalo ex lege
vyloučení z jejich věcného přezkumu ve správním soudnictví. Tato řízení si nemohou
konkurovat. Správní soud posuzuje na základě žaloby zákonnost rozhodnutí správce daně,
jeho rozhodnutí se promítne do rozhodnutí insolvenčního soudu v incidenčním sporu o určení
pravosti pohledávky. Jedině tento postup umožní realizaci práva daňového subjektu
na spravedlivý proces.
[4] Žalovaný ve vyjádření v kasační stížnosti odmítá tvrzení stěžovatele, že je mu odepřeno
právo na přezkum napadených platebních výměrů. Tento přezkum provede insolvenční soud
v incidenčním sporu, který stěžovatel popřením pohledávek vyvolal. Výsledek incidenčního sporu
bude určující i při správě daní.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížnost je přípustná (§102 a násl. s. ř. s.) a splňuje zákonné náležitosti (§106
odst. 1 s. ř. s.), NSS proto přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatnil. Neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud předesílá, že se skutkově i právně shodnou argumentací stěžovatele
zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Afs 141/2017. Stěžovateli i žalovanému
je toto rozhodnutí známo, proto v projednávané věci NSS shrne své závěry již pouze stručně.
[7] Předmětem sporu je posouzení, zda lze ve správním soudnictví přezkoumat rozhodnutí
žalovaného o doměření daně z přidané hodnoty za situace, kdy postupem dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), ve spojení s §243 odst. 2
daňového řádu, nabyly prvostupňové platební výměry právní moci a odvolací řízení bylo ex lege
zastaveno bez toho, že by proběhl meritorní přezkum věci. Jak je uvedeno výše, krajský soud
žalobu odmítl jako nepřípustnou podle §68 písm. a) s. ř. s., dle něhož je žaloba nepřípustná
tehdy, "nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní
zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného“.
[8] V projednávané věci stěžovatel odvolání proti platebním výměrům podal, odvolací orgán
je však nepřezkoumal a řízení zastavil s odkazem na §243 odst. 2 daňového řádu, podle něhož
„ukončením přezkumného jednání se nalézací řízení týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami
za majetkovou podstatou, zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci“. Zákon tedy
vytváří konstrukci, podle které provedení přezkumného jednání podle insolvenčního zákona má
za následek zastavení nalézacího daňového řízení a nabytí právní moci platebních výměrů
(s výjimkou řízení, v němž se rozhoduje o nároku na nadměrný odpočet, viz rozsudek NSS
ze dne 24. 6. 2015, čj. 3 Afs 134/2014-37). Důvody této úpravy jsou spojené výhradně
se zásadami insolvenčního řízení, tj. zajištění rovných možností všech věřitelů a dále zamezení
přihlašování nepravomocných pohledávek v insolvenčním řízení. Pro posouzení sporné otázky
je však podstatné, že v důsledku aplikace §243 odst. 2 daňového řádu se stane z původně
napadeného platebního výměru pravomocné rozhodnutí, které závazně určuje povinnosti
daňového subjektu, a nejsou již proti němu ze zákona přípustné žádné opravné prostředky. Proto
NSS neshledává prostor pro vyloučení přezkumu z důvodu uvedeného v §68 písm. a) s. ř. s.,
neboť podmínkou aplikace tohoto ustanovení je existence a přípustnost řádných opravných
prostředků proti rozhodnutí správního orgánu, které má být ve správním soudnictví
přezkoumáno. V dané situaci nebude porušen princip subsidiarity soudní ochrany, neboť řízení
před správním orgánem je ukončeno, není zde žádný prostor pro jeho další činnost.
[9] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s argumentací krajského soudu, podle které se stěžovatel
vlastním postupem připravil o možnost přezkumu platebního výměru, pokud nechal dotyčné
platební výměry zahrnout do přezkumného jednání, ani s tím, že rovnocenná ochrana bude
poskytnuta v rámci incidenčního sporu. Vedení insolvenčního řízení nevylučuje přezkum
rozhodnutí správce daně ve správním soudnictví. Tento závěr potvrdil rozšířený senát NSS
v rozsudku ze dne 10. 7. 2018, čj. 4 As 149/2017-121, v němž k této otázce uvedl: "Je zřejmé,
že mohou-li orgány veřejné správy zásadně (tj. až na insolvenčním zákonem stanovené výjimky) uplatňovat
své pravomoci vůči dlužníkovi i po dobu účinnosti rozhodnutí o úpadku, musí být i po tuto dobu dlužníkovi
zaručena účinná soudní kontrola vůči takovémuto jednání veřejné správy. Zajistit tuto kontrolu prostředky,
jež zná insolvenční zákon, tedy zejména řešením incidenčních sporů, by mohlo být z řady důvodů málo účinné".
... "[V]e správním soudnictví, jak trefně uvádí i předkládající senát, je předmětem soudního řízení jednání veřejné
správy. Úkolem správního soudu je na základě žaloby (případně jiného návrhu) prověřit, zda veřejná správa
vykonávala či vykonává své kompetence v souladu se zákonem, a pokud ne, zjednat nápravu. V tomto smyslu
je vskutku předmět řízení před správními soudy poněkud odlišný od předmětu řízení v typických soudních sporech
v oblasti soukromého práva. Nepochybně by bylo možné i ve věcech, jež spadají do správního soudnictví, pomocí
různých analogií či širokého výkladu ustanovení o incidenčních sporech dospět k závěru, že po dobu účinku
rozhodnutí o úpadku budou otázky, jež by jinak byly předmětem řízení před správními soudy, vyřešeny v rámci
incidenčních sporů. Takový výklad by však pomíjel zvláštní povahu a postavení správního soudnictví v systému
ochrany subjektivních práv jednotlivců".
[10] Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přisvědčil námitkám stěžovatele,
který má právo nechat zákonnost platebních výměrů přezkoumat ve správním soudnictví. Závěry
krajského soudu vycházejí z nesprávného posouzení právních otázek, rozhodnutí o odmítnutí
návrhu bylo proto nezákonné.
III. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadený
rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu